Metoda 15/33

recenze

Po této knize jsem toužila jako dlouho po žádné. Zajímavý a originální námět, neméně zajímavý název a už obligátní vychvalování na zadní straně obálky mě maximálně navnadilo. Splnila však kniha má očekávání?

Nejprve se pojďme seznámit s hlavní hrdinkou, která je tak trochu...svá. Její IQ dozajista převyšuje její výšku - je totiž, jak anotace uvádí, geniální hříčkou přírody. To ovšem netuší její únosce. Netuší, že jeho oběť spřádá plán, jak se pomstít. Že se odpočítávají poslední dny jeho života. Že její submisivní chování je jen zástěrka. Hlavní hrdinka svůj plán pomsty bere pouze jako vědecký pokus, propočítává jej do posledního detailu a nic nesmí nechat náhodě. Je totiž v osmém měsíci těhotenství a v tomhle stavu se není schopna fyzicky bránit. Její největší zbraní je její mozek.

"Váš protivník bude často zaneprázdněn vlastním plánem, a tak tomu vašemu nebude věnovat pozornost. Nesnažte se podvědomě toužit o uznání, tím vyvoláte pozornost - oddejte se svému vlastnímu dobrému pocitu. Buďte sebevědomí a zvítězíte.(...)"

Děj je vypravován v ich formě, střídají se tu dva vypravěči - hlavní hrdinka Lisa a zvláštní agent Roger Liu, který pátrá po pohřešovaných dívkách.

Začátkem jsem se musela prokousávat. Nezáživné Lisino vyprávění a popisování jejích vědeckých metod může leckterého čtenáře doslova uspat. To vám však nehrozí s agentem Liu, jehož kapitoly jsou vtipné, napínavé a probíhá v nich klasické detektivní pátrání, které knihu velmi oživuje.

Jak děj plyne, dozvídáme se, že celý příběh je vyprávěn retrospektivně. Lisa tedy neprožívá svůj únos v přítomném čase, ale vypráví jej jako vzpomínku.

Ne každý čtenář se s hlavní hrdinkou ztotožní. V knize působí hodně sebevědomě a arogantně. Máte pocit, že snědla veškerou moudrost světa. Přitom je vlastně oběť, které by vám mělo být líto, ale bohužel v této knize to moc nefunguje. Lisa působí jako klinický sociopat. Je jím však? Hlavou se mi mihl v současnosti hodně diskutovaný Aspergerův syndrom, tedy jistý druh autismu.

"(...) Sociopat však není. Chápe a je schopna vyjádřit city. Zároveň se však od nich dokáže oprostit. Vaše dcera mi sdělila, že oplývá jakýmsi vnitřním spínačem, který dokáže ovládat a vybrat si, jestli chce zažít pocity jako radost, strach nebo láska. pokud se jí zachce."

Z jejích myšlenkových pochodů je naprosto jasné, že normální šestnáctiletou puberťačkou nebude. Většinu času tráví ve své sklepní laboratoři, kde provádí nejrůznější experimenty. Její IQ atakuje hranici geniality. Chytrá má však být po kom. Její matka je uznávaná soudní obhájkyně, jejíž kauzy z 99,8 procent končí vítězně, otec je bývalý příslušník speciálních jednotek, který se dal na dráhu vědce, jehož specializací je problematika využití radiace v lékařství. Lisa navíc nepochází z žádných chudých poměrů. Nejedná se ani o žádnou "zbouchnutou" šestnáctku, jak se čtenář může mylně domnívat.

Líbilo se mi, že nám autorka umožnila nakouknout do prostředí nadprůměrně inteligentních lidí, s nimiž se běžně nesetkáváme. Přesto jsem měla dojem, že nějakou "zvláštní" schopnost měla snad každá postava, včetně vyšetřujících policistů. Abnormálně vyvinutý zrak či sluch je pro policii jistě přínosem, navíc, když takové dva policisty přidělí k sobě, ale pro obyčejného čtenáře to až tak uvěřitelné není.

Pár výtek mám i k překladu. Doslova mě zarazil překlad hodně známé knihy Gabriela García Márqueze Sto roků samoty na Sto let samoty či celkem známý film s Michaelem Douglasem a Kathleen Turner v hlavní roli Honba za diamantem na Honba za diamanty? Myslím, že dohledat si např. na internetu nějaká fakta, je otázkou pár minut.

Rovněž mi vadilo označování dnů v textu knihy. Ve větě "Můj druhý návštěvník se ukázal Dne 4. v doprovodu Doktora (...)." je za číslem tečka, která značí řadovou číslovku. V duchu jsem si to tedy četla jako "dne čtvrtého", ale v kontextu celé věty mi to prostě nedávalo smysl. Doslova mě to rušilo od čtení. Já bych to prostě přehodila. Logičtější je říct "čtvrtého dne" a ne "dne čtvrtého". Samozřejmě na celkový děj to nemá vůbec žádný vliv. Jen můj mozek se s tím nějak neuměl vypořádat.

Celkově se mi však kniha líbila a bavila mě. Napětí v knize se dalo krájet, kapitoly jsou ukončeny v tom nejnapínavějším momentě, takže je jasné, že u jedné kapitoly nezůstanete. Od knihy se těžko odcházelo, netrpělivě jsem odpočítávala minuty do dalšího otevření knihy. Dobrým příkladem je sedmá kapitola, v níž Roger Liu na začátku nakousne důležitou informaci k vyšetřování, poté odbočí do minulosti, vrátí se k původní myšlence zpět, aby to čtenářům prostě neřekl!? Co to jako je? Byla jsem pak jak na trní. V pozitivním slova smyslu. Autorka tak velmi často vygradovala napínavý okamžik do maxima. Vězte, že v takové chvíli knihu prostě neodložíte.

Přesto jsem od knihy očekávala něco jiného. Přišlo mi, že samotný akt pomsty byl až moc rychlý, najednou bylo po všem už asi v polovině knihy. Těšila jsem se, jaké zvraty nám autorka ještě nachystá, ale bohužel už se žádné velké překvapení nekonalo a kniha pomalu dospěla ke svému konci. Poslední kapitolu už jsem chtěla mít rychle za sebou.

Metodu 15/33 doporučím každému čtenáři, který si chce přečíst originální, zajímavý, ale hlavně napínavý thriller s dobře vykreslenými postavami včetně únosců a vedlejších postav. Radím vám překonat nudný začátek, poté se pohodlně usadit a ponořit se do vypravování mladé, pomstou hnané dívky.

Komentáře (0)