Lunapark

recenze

Píše se rok 1973 a jsme v zábavním parku na malém městě v Severní Karolíně. Devin Jones, vysokoškolák s literárními ambicemi a čerstvě zlomeným srdcem, se rozhodne pracovat přes léto u kolotočů. Najde si mezi světskými nové přátele, kteří ho nakonec přijmou mezi sebe, zachrání jednomu děvčeti život, spřátelí se s umírajícím chlapcem a zamiluje se do jeho krásné matky. První polovina příběhu je milá a nostalgická, ale už zde se jako spodní proud táhnou zlověstná znamení. Devin se dozví nejen to, jak se obsluhuje kolotoč, ale i to, že ve Strašidelném zámku byla před čtyřmi lety zavražděna dívka, jejíž vrah nebyl dopaden a dívčin duch se lunaparkem stále potuluje…


Devin
Samotný hlavní hrdina kniha se proplétá dějem v pár liních. První je v minulosti- způsob vzpomínání a druhá přítomnost, která se jednak objevuje méně, ale je to osvěžení od všech těch věcí, které se v knize staly. Musím uznat, že jako postava je velmi propracovaný, autor nahlédl jak pod skořápku jeho minulosti, poodhalil pár věcí, které nás budou v pozdějších zápletkách zajímat a hlavně, samotný Devin oplývá, jak vtipem, takže se v mnoha částech budete smát, ale na druhou stranu se zaplete do takových věcí, při kterých vám hrůzou vstávají vlasy na hlavě.
Jeho minulost je vskutku zajímavá, komplikovaná a nutno říci, že i dobře rozvedená, vše tam má správné načasování a je to perfektně naplánované. Shrnuto je Devin skutečně dobrá postava a nevím, jak ostatní, ale já si ho oblíbila.


Děj začíná hodně slibně, jak je uvedeno v anotaci, v roce 1973 to všechno začíná, Devin hledá přes léto práci a najde ji- v Lunaparku. Už od začátku jsou tam chvíle nastražené autorem, které mají prozradit něco více o dalších částech v knize a navíc jsou vskutku děsivé. Všechno tam má takový ten tajuplný starý nádech, ať jsou tam ty pohotovější chvíle, které tráví Devin se svými novými přáteli nebo ty v Lunaparku. V knize nás čeká několik podstatných zvratů, ať už dobrých či zlých, jak s Devinem, tak i s vedlejšími postavami si autor vyhrál a to ani nemluvím o okolí ze kterého si vytvořil vlastní malý svět. Zhruba v polovině knihy se stane asi ta největší věc, která ovlivní chod knihy, je též psaná v anotaci, ale nebudu zde říkat jaká, to bych zkazila překvapení. Každopádně si myslím, že zcela oprávněně autor promíchává minulost a přítomnost, protože to jenom zvyšuje napětí.
Myslím si, že je kniha vcelku krátká, má jenom 204 stran, ale kdyby byla delší, nebyla by tak dobrá. Myslím si, že by to místo vynikajícího krátkého čtení bylo spíše jenom průměrné a navíc zdlouhavé.
Knize nechybí ani čtivost, akce a napětí a jak bylo řečeno i hrůzné chvilky ve kterých tuhne krev v žilách. Stejně jako ostatní Kingovy knihy i tato má své zvláštní a výborné kouzlo, které jí dodává svůj šmrnc a ti, kdo mají Kinga rádi by jí rozhodně neměli opovrhovat. Nemám proti knize žádné výčitky a doporučuji ji!

Komentáře (0)