Lars Kepler napsal klasickou detektivku ve stylu Agathy Christie

recenze

Julii Starkovou v její detektivní kanceláři navštíví Per Günter Mott s neobvyklou žádostí: chce, aby zjistila, zda je vrah. Per Günter totiž ve svém mobilu našel fotku mrtvého muže, ale netuší, jak se tam ocitla ani co tu osudnou noc dělal. Muž na fotografii má na hlavě jutový pytel, ale mohl to být Werther, nejstarší ze sourozenců Mottových, kterého všichni nenávidí – a zdá se, že právem.

Julie požádá o pomoc svého bývalého manžela, policistu Sidneyho Mendelsona, a společně vyráží do rodinného sídla Mottových. Julie ve skrytu duše doufá, že Sidneyho přesvědčí, aby přijal práci v její detektivní agentuře a ona s ní tak mohla trávit čas. Ví, že po tom, co mu provedla, jeho city zpátky nezíská – a ani se o to nesmí snažit – ale chce ho mít alespoň u sebe.

Julie Starková je osobitá a zajímavá hrdinka. Chodí o hůlce, obličej jí hyzdí jizva, trpí posttraumatickou stresovou poruchou, jejíž vinou jí doteky způsobují panické ataky, a občas se před ní jakoby zpomalí čas, takže si všímá detailů, které by jinému člověku unikly. Její mimořádnou bystrost ale kazí občasné impulzivní jednání.

Manželé Alexandra a Alexandr Ahndorilovi píšící pod pseudonymem Lars Kepler tentokrát opustili vody temné severské krimi a zabrouzdali do žánru klasické detektivky. A pro novou trilogii s názvem Klíč, nesoucí se v odlišném duchu než jejich předchozí tvorba, si zvolili i nový pseudonym: Alex Ahndoril.

Alex Ahndoril tuto knihu pojal jako detektivku ve stylu Agathy Christie: nechybí panské sídlo, omezený počet podezřelých, spletité rodinné vztahy ani večeře ve večerních šatech a šampaňské perlící ve skleničkách. Autor působivě vykresluje také okolní lesy a přírodu a vyžívá se v popisu vybraných pokrmů, takže jsem při čtení neustále chodila pátrat do lednice. Tajemství rodiny Mottů se ale pořád nesou v duchu severské krimi, takže jsou jaksepatří temná.

Až najdu klíč je čtivá, chytlavá a napínavá detektivka, která si vás rychle získá. Nejenom, že se budete snažit rozlousknout, kdo je vrah, ale také odhalit Juliinu tajemnou minulost i důvod rozpadu jejího manželství se Sidneym. Pro některé čtenáře (třeba pro mě:) může být pátrání po tajemstvích rodiny Mottů i po Julliině minulost napínavější a zajímavější než samotné vyšetřování vraždy.

Mám ke knize dvě výtky. První: Julie je sice snadno zapamatovatelná, ale nepříliš sympatická hrdinka, k níž si bude čtenář nejspíš obtížně vytvářet vztah. Mě nejvíc vadil její plán získat alespoň zčásti zpátky svého bývalého manžela, protože takové uvažování není zdravé – ani pro ni, ani pro Sidneyho. Druhá: komunikace mezi ní a Sidem je nepřirozená a křečovitá a dva lidé, co spolu roky žili, by se určitě nebavili takhle šroubovaně. Zatímco tu detektivní linku má Alex Ahndoril zvládnutou na jedničku, tak na té osobní a vztahové rovině příběhu by mohl ještě zapracovat.

Až najdu klíč je prvním dílem plánované trilogie Klíč ve stylu klasické detektivky. Těším se, až se dozvím víc o Julii a její minulosti, o vývoji vztahu se Sidneym a navíc epilog slibuje případ, kdy herečku údajně pronásleduje její mrtvý snoubenec. Sem s tím, prosím. A co nejdřív, děkuji.

Kniha vyjde v originále i v českém překladu 1. 11. 2023.

Já mnohokrát děkuji za poskytnutí reading copy nakladatelství HOST.

Komentáře (0)