Labyrint jako droga

recenze

Labyrint: Útěk (2014) 5 z 5 / Alpasstyle
Labyrint: Útěk

Vždy mi byla záhadou jedna věc, LABYRINT. Je to pro mě poutavé místo, a když jsem zjistila, že o něm někdo něco napsal- ihned jsem si tu knihu musela přečíst! A byla to právě tato.

Jakmile člověk začne číst Labyrint, možná ho to ze začátku nechytne. Zanedlouho však zjistí, že je někde, kde to vůbec nezná- v labyrintu, mezi partou náctiletých, kteří se tam už vyznají a snaží se najít konec tohoto smrtícího dobrodružství.Mají tam svůj slang a svá pravidla Placu, která se nesmí porušovat. Jejich slang zanedlouho pochytíte i vy sami.

Autor nás vtáhne do děje, kdy chceš vědět víc a víc.. U mě to začalo jako droga. Nejprve jsem se moc nechytala, ale po pár deseti stránkách, už jsem nemohla přestat. Musela jsem číst další a další stránky, protože mě zajímalo, co se stane dál.Zkrátka mě to bavilo na tolik, že jsem ji zhltla za 2 dny celou.

Nejvíce obdivuji hlavního hrdinu- Thomase, který je velmi statečný kluk, co se snaží vše pochopit a se vším se zdatně poprat.

Bylo to pro mě napínavé čtení plné nástrah a dobrodružství se spousty smutnými okamžiky.

Doporučuji si ji přečíst, čóni!

Komentáře (0)

Přidat komentář