Kouzlo vánoční naivity

recenze

Vyprávět děj Vánoční koledy asi mnoho smyslu nemá, ale kdyby náhodou, tak je to takto:

Žil byl jeden lakomý starý muž s tak příšerným jménem, že se mi jej ani nechce kopírovat z anotace, a většinu svého života jen lakotil, hromadil majetek a nutil jiné, aby se mu obětovali pro své účty a hamižnost. Tento milý stařík vedl svůj život tímto směrem tak dlouho, až došel do mezního bodu, kde se střetl s trpělivosti vyšší moci, která za ním jednoho svátečního večera začala posílat magické bytosti - duchy. Tito průhlední muži mnoha vlastností, povah a nemnoha slov ukázali starci, jak byl jeho život bídný, i přes hromady zlata dnes nestojí za zlámanou grešli a ani budoucnost se nijak neleskne. Takto vystrašený boháč se zalekl a rozhodl se pustit chlup.

Krásné, výstižné, dlouhým krokem překračující dobu.

Přečetla jsem až v dospělosti, trochu hanba, ale klasická literatura u nás doma nikdy moc neletěla a přeci jenom, ta kniha vyšla poprvé v 19. století a pokud by se jí nechytili dnešní televizní tvůrci, nedostala by se ke mě ani tak.

Nebýt spatření části zdigitalizované verze animované pohádky dle této knihy, kdy postava letí na jednom duchovi atmosférou a nejvíce to připomíná osudný start raketoplánu Challenger, asi bych ke knize nespěchala, ale srovnání s touto divočinou nesneslo odkladu. Po poznání, že kniha tak divoká nebude, jsem se upokojila a prošla krátkým příběhem vedle postav, které vyznávaly jiné hodnoty, nosily jiné oblečení a místo elektřiny měly svíčky, ale byly dost podobné těm, jaké lze potkat dnes.

Lidé dobráčtí, chudí, bohatší, štědří i zloději, ti všichni se motali kolem osudu jednoho starce a stáli v protipólu jeho činům. Ty byly přímo koncentrací zkaženosti a čtenář již brzy volal po přítomnosti jasného trestu a naštěstí se na scéně objevují magické bytosti. Pak už to všichni známe a kdo ne, šup přečíst. Kniha je tenká jako letošní vrstva sněhu v centru Ostravy a ve většině vydání je dost ilustrací. Takže se nejedná o bichli na tři léta.

Příběh je populární i v dnešní době a na kouzlu mu neubírá ani propast století, protože problémy a činy v ní obsažené jsou lidem bohužel i naštěstí stále vlastní a jednoduchému poselství porozumí většina příčetných lidí, Ti, co se spíše podobají hlavnímu hrdinovi na začátku vyprávění, to mohou brát jako hororovou četbu s otevřeným koncem. Třeba se zase chlapík příjemně zkazí.

Vánoční koleda je příběh nadčasový a probíhá neustále kolem nás. Lidé jsou zlí a polepšují se, jsou hodní a kazí se, takže oběma směry. Do úlohy hlavního hrdiny každý z nás dokáže někoho škodolibě dosadit a na konci si postesknout, že takto jednoduchá náprava asi nebude. Ale i tak se Vánoční koleda stala nadnárodní klasikou a kolem svátků vánočních se v rukou mnohých čtenářů objevuje se stejnou jistotou, jako v jiných Harry Potter a příběh o třech duších zaznívá tak často, jako hláška "Harry, jdu do baráku!" Byť ta asi více, ale oboje už k Vánocům tak nějak i u nás patří.

Pokud by Vás tedy kdokoliv osočil, že neznáte nic z klasické literatury a začne machrovat třeba s Májem, se znalostí této knihy jej můžete směle poslat k šípku, protože je to Dickens a i když je to kniha tenčí a jednodušší, tak přece je z 19. století. Stejně, jako onen Máj.

I když pod rozkvetlou třešní by asi recitace jména hlavní postavy nevyzněla tak romanticky...

Komentáře (0)