Kdo ochrání Bodyguardku před jejími city?

recenze

Bodyguardka (2024) / Suzanne
Bodyguardka

Za poskytnutí reading copy děkuji mnohokrát nakladatelství Albatros Media.

Bodyguardka Hanna Brooksová pracuje pro prestižní bezpečností agenturu a pro svou práci by udělala všechno. Tedy skoro všechno, protože hlídat slavného hollywoodského herce Jacka Stapletona se jí ani trochu nechce. Tím spíš, když musí předstírat, že je jeho přítelkyně a strávit s ním skoro měsíc na rodinné farmě v Texasu.

Hanna je městská holka a s venkovským prostředím zpočátku trochu zápasí, ale rychle se přizpůsobí a poklidný způsob života si oblíbí. Stejně tak si oblíbí i Jackovu rodinu a taky Jacka. Jack je ale skvělý herec a všechno jen předstírá, zatímco pro ni to začíná být nebezpečně opravdové. Kdo ochrání ji před jejími city?

Hanna je uvěřitelná hrdinka, v níž se nejspíš řada čtenářek pozná. Sice létá po celém světě, umí pilotovat vrtulník a sundá bez problémů i chlapa dvakrát většího, než je ona sama, ale ve v nitru si nosí nezpracovaná traumata a pochyby o sobě samé. Touží po přijetí a rodině, protože ji otec opustil, když byla ještě malá, s matkou, která propadala alkoholu, měla velmi komplikovaný vztah a romantické vztahy se jí taky nedaří navázat, protože pořád pracuje a vlastně se bojí někomu otevřít.

Katherine Center kombinuje romantiku, humor s vážnějšími tématy a traumaty z minulosti, ale pořád příběh udržela na odlehčenější a pozitivnější notě. Romantika se vyvíjí postupně a poměrně nenásilně. Oceňuji, že hrdinové se skutečně poznávají a komunikují spolu (i když ne vždy úspěšně), aniž by hned skákali do postele a pletli si sex s láskou. Jack Stapleton navíc není žádný zmetek nebo primadona, ale slušný a sympatický chlap, co stojí nohama pevně na zemi. Nicméně i on má v životě traumata a tajemství a ani v jeho rodině nejsou všechny vztahy ideální. Katherine Center mezi řádky ukazuje, jak má vypadat zdravý vztah, i jak vypadá vztah toxický, kdy si na vás protějšek jen léčí své komplexy. Bodyguardka se v době populárních žhavých romanťáren a eroťáren překvapivě obešla bez postelových scén a vlastně i líbání se tu vyskytuje pomálu.

Problém mi ovšem dělal styl, jakým je kniha napsaná. Příběh vypráví hlavní hrdinka z pozice vševědoucího vypravěče, který už ví, jak to tehdy bylo, jak to dopadlo a občas komentuje také vlastní city a jednání. Mně tenhle způsob vyprávění zabraňuje ponořit se do příběhu, nacítit se na hrdiny a prožívat s nimi lásku i trable.

Bodyguardka mi trochu připomínala odlehčenější a vtipnější verzi románů pro ženy od Emily Henry. Kvůli způsobu vyprávění nebude patřit mezi moje oblíbené romance, ale i tak jsem ji slupla za dva večery a skvěle se u ní pobavila. Pokud chcete pohodovou romantiku s dávkou humoru i vážnějších témat a úžasným a hodným hlavním hrdinou, tak Bodyguardku můžu s klidem doporučit.

Komentáře (0)

Přidat komentář