Kalné vody anglického maloměsta

recenze

Do vody (2017) 5 z 5

/ HaHa11

Napsat detektivku je dost obtížný úkol a autor se většinou mnohým čtenářů nezavděčí. Po přečtení posledních vět příběhu začne totiž část čtenářské veřejnost ryčet, že vraha/pachatele činů poznali už na stránce 125, další skupina nespokojenců brblá, že tohle jim pisatel dělat neměl – hodit to na takového sympaťáka, a nezanedbatelný počet šťouralů si odfrkne a konstatuje, že podobnou zápletku už uplatnil/a ………(dosaďte si libovolné jméno z Detektivní síně slávy). V literatuře stejně jako v hudbě (a asi i v jiných oblastech umělecké tvorby) ovšem platí to staré známé, že vše už bylo někdy někým vymyšleno a použito, ba i takový velikán, jako byl Shakespeare, že neštítil použít osvědčené (a provařené) vztahové a dějové vzory.
Paula Hawkins byla naší obci čtenářské představena nedávno a je diskutabilní, zda její Dívce ve vlaku urputné přirovnávání ke Zmizelé (supertrháku roku 2014, napsala Gillian Flynn) spíš neuškodilo. Její další kniha se pochopitelně stále veze na vlně čtenářského zájmu, mediálně přiživovaného ze všech sil a stran. Dovolím si vypůjčit část názvu a konstatovat, že v případě příběhu odehrávajícího se v anglickém zapadákově jménem Beckford autorka z vody rozhodně nevařila. To nejpodstatnější se odehrává sice v současnosti, ale minulost je třeba čtenáři dávkovat – pěkně pozvolna, po kouskách. Středověká nešťastnice, mladá manželka navrátilce z první světové a po nich další, před několika desetiletími Lauren a v posledních měsících Katie a Nel. Ty všechny skončily v Tůni tonoucích. Ve městě stále žijí pamětníci a rodinní příslušníci těchto žen. Občané vesměs vážení a ctění, rodiny, které by chtěly zůstat bezúhonné. Přistěhovalci a navrátilci a každý z nich malinko a pozvolna víří bahno na dně řeky, ke které vedou cesty z jakéhokoliv koutu maloměsta. Z jejich řad pocházejí vypravěči příběhu; střídají se v rychlém sledu, děj to dynamizuje a dramatizuje, a čtenář musí dávat prostě pozor. Někteří jsou povídavější a jejich vzpomínky jsou i po letech plné emocí, jiní jsou skoupí na slovo a do hlavy si nahlédnout nenechají. Je toho spousta, o čem se nemluvilo – dávné křivdy, podivné rodinné vztahy, veřejná tabu. Je to vlastně detektivka? Jistě, pátrá se – ale po čem? Skočila, spadla, byla strčena? Kdo a proč? Kdo ví a proč mlčí? Je to zamotanější než zamotané, a přesto bych závěr neoznačila za překombinovaný. Vlastně jsem tu postavu podezřívala už od stránky ….
Knihu bych označila jako velmi příjemné letní rozptýlení. Přibalte ji do kufru, a pokud ji přečtenou zanecháte v místě pobytu, uděláte určitě radost dalším rekreantům. I když já sama k ní návrat po čase vůbec nevylučuji.