Hledá se vypravěč

recenze

Netuším, jak tuto recenzi pojmout, a víc než kdy jindy bych chtěla mít takový přehled v literatuře, jako třeba autorka doslovu, Markéta Musilová, která to dala dohromady na pár stránkách naprosto brilantně.

Příběh se zpočátku zdá být příjemně jasný, vidíme Dannyho, který uprostřed noci po dlouhé cestě přichází k starobylému, napůl zřícenému hradu za svým bratrancem Howardem, který pozemek odkoupil a plánuje prostory proměnit na hotel.

Zároveň jsou nám naznačeny kdysi komplikované vztahy mezi těmito dvěma muži, posléze se dozvíme, že lišácký Danny jako dítě jednou neoblíbeného a utiskovaného Howarda opustil v jeskyni, z čehož mají oba svým způsobem dodnes trauma. Nicméně osud si s nimi pohrál – Danny je v životě poněkud ztracený, stárne a nemá ani práci, ani normální vztah, zatímco Howard, někdejší šedá myš, si založil rodinu, úspěšně podniká, plní si sny.

Alespoň takto to navenek vypadá. Na začátku.

Krátce nato zjišťujeme, že ve skutečnosti tento příběh píše jakýsi chlápek v nápravném zařízení a po kapitolách jej odevzdává své učitelce Holly v rámci terapeutického cvičení v kreativním psaní.

Dalo se to tušit, jelikož vyprávění o Dannym a Howardem je průběžně přerušováno různými (povětšinou mimochodem velmi zábavně působícími) poznámkami, jako třeba během popisu incidentu z jeskyně:

Tuhle větu ovšem nevymyslel Danny, ale Howie. Danny se nořil do vzpomínky číslo dvě, můžu to vybalit tady a teď, protože jak ho mám do těch vzpomínek ponořit a zase vytáhnout tak hladce, aby to nikdo nepostřehl, to opravdu nevím. Rafe tam s baterkou vlezl první, za ním Howie.

Kdo to mluví? Budete se ptát a hledat, která postava je vlastně vypravěč, ale nezdrží vás to. Přistoupíte na hru. Jaksi vnitřně se smíříte s tím, že některé souvislosti vám nejsou přístupné, a nebude vám to vadit. Protože je to stejně neskutečně živé a zábavné čtení. Postmoderna mě nezajímá, ale tady jsou ty postupy vetkány tak elegantně a s takovou lehkostí, že jsem byla jednoduše okouzlena.

U Howarda bydlí skupina studentů, jež mají pomoci s restaurováním poškozených částí hradu. Dannyho úloha je zatím nejasná, ale jelikož měl doma v New Yorku celkem hodně dluhů a jiných problémů, souhlasil, že přijede a bude se snažit být užitečný. I když se pak zas tak moc nesnaží, kupodivu se mu ledacos nechtě povede. Například se seznámí se starou baronkou, potomkem slavného rodu, která pořád ještě obývá jednu – snad nejdůležitější část hradu, donjon, a zarytě se odmítá odstěhovat.

K tomu paralelně probíhají vyučování s Holly, různí další vězni se dělí o své literární pokusy a vypravěč nás také seznámí se svým potrhlým spolubydlícím, který si v cele z krabice od bot a různých cetek vyrobil „rádio“ na komunikaci s mrtvými.

Nevím, co dřív psát.

Danny začíná být paranoidní, nabývá přesvědčení, že Howard ho na hrad pozval pouze proto, aby se mu pomstil za tu jeskynní příhodu z dětství. V lůně přírody se cítí nesvůj a velmi trpí nedostatečným signálem. Když se mu i povede spojit se s někým z domova, kvůli psychickému vypětí z toho zřídka vzejde smysluplný rozhovor.

Marto?
Danny, to jsem já, Marta. Proč se pořád ptáš?
Řekni mi něco, abych věděl určitě, že jsi to ty.
Chvíli mlčela. To je nějakej vtip? Zavolal jsi mi do práce a já jsem zvedla telefon – kdo by to kčertu mohl být?

Nedá se moc mluvit o nějakém jasném rozuzlení, nicméně linie postupně naberou spád a v obou nastane takový obrat, že – stejně jako v těch gotických románech, které bývají v souvislosti s touto knihou právem tak často zmiňovány – jste napjatí a strašně chcete číst dál a je vám úplně jedno, jestli je to postmoderna.

Ačkoli by se dalo napsat mnoho dalšího, už nebudu plácat, také abych neochudila o překvapení ty, co se chystají si Hrad přečíst. Poznamenala bych, že jen zřídka se mi dostane do rukou kniha, která by takhle těšila obě mé já – i toho literárního fajnšmekra, i obyčejného čtenáře, co chce prostě svou dávku smíchu a napětí. Eganové palec nahoru a velký dík, za tohle.

Mezi bratranci Howiem a Dannym byl vždycky zvláštní vztah. Když byli malí, byl první tím „divným“ dítětem – byl tlustý a bledý, zatímco Danny byl zlatý hoch, co všechno umí. Po letech je to přesně naopak: z Dannyho je flákač, kter... více

Komentáře (0)