Havrani nikdy nezapomínají!

recenze

Hlavního hrdinu Williama provází smrt od dětství, i když jeho prvním úmrtím bylo vidět zemřít havrana, kterého zabil svým prakem, který mu záviděli všichni jeho kamarádi. Když vyrostl, tak si na onoho havrana nevzpomněl a jeho život pokračoval dál, i když smrt onoho havrana je v příběhu velmi důležitým bodem. Jak William rostl začal se zajímat o tkalcovství a především obchod samotný. Tajemný pán se kterým o několik let později uzavírá tajemnou dohodu ho pozoroval už několik let a který mu změní život ať si to William Bellman uvědomuje nebo ne.

Hlavní postavou příběhu je William Bellman, kterého na každém kroku provází smrt. Je tou nejdominantnější postavou příběhu, což je celkem logické pokud má být příběh o něm, ale když čtenář knihu dočte, pochopí že kniha není pouze o Bellmanovi a jeho smůle, chcete-li tomu tak říkat, ale že se v příběhu ukrývá něco mnohem většího.

Příběh plyne pomalu, Diane Setterfield líčí životní příběh jednoho mladíka od dětství až po dospělost a nebojí se používat podrobné popisování, které je v tomto případě na škodu. Myslím, že mnoho čtenářů nenajde zalíbení v popisování chodu továrny, ano je to zajímavé, ale chtělo to nastínit jen okrajově, ale nakonec se v tom čtenář patlá a většinou to dopadá tak, že knihu zaklapne a doufá, že podrobného popisování bude v další kapitole o něco méně. Autorka sem tam mezi příběh zasadí povídání o havranech, což mi na jednu stranu přišlo celkem zajímavé. Co vidím jako velkou nevýhodu, že se tam skákalo z jednoho roku do druhého a čtenář to pořádně ani nezjistil, takže pořádně nevěděl kolik vlastně hrdinovi je let, chtělo to alespoň malý nadpis u kapitol nebo něco v čem by se čtenář mohl lépe orientovat. Osobně si myslím, že knížka mohla mít o něco méně stránek, kdyby nedošlo právě na zmiňované zbytečné prodlužování a popisování. Co mě také zarazilo, jako kdyby autorka chtěla vyprávět jiný příběh a nakonec z toho vzniklo tohle, neříkám že to bylo špatné, ale očekávala jsem něco jiného. Přítomnost pana Blacka dle mého byla klíčová, ale on se objevil jen na pár stránkách, což je rozhodně škoda.

S autorkou knihy Diane Setterfield jsem se doposud nesetkala, i když vím o ještě jedné knize, kterou vydala a která je i u nás k dostání a tou je Třináctý příběh, který si mimochodem ráda přečtu, i přesto, že na mě román Bellman & Black neudělal takový dojem, jaký jsem očekávala. Nechci říkat, že je Diane Setterfield špatnou autorkou, to rozhodně ne, jen si myslím, že spousta čtenářů, kteří četli Bellmana & Blacka očekávali od příběhu něco úplně jiného a tak není divu, že většina z nich byla zklamaná včetně mě samotné.

Příběh to není špatný jen tam chtělo přidat kapku víc toho tajemna, protože to by příběhu sedlo daleko víc.
Přiznávám bez okolků, že mě nalákala obálka knihy a někdy ten příběh té obálce prostě neodpovídá, na to by žádný knihomol neměl nikdy zapomenout! Nehledě na to, že ta originální obálka vystihuje podstatu příběhu daleko víc.

Komentáře (0)