Erebos

recenze

Ursulu Poznanski jsem objevila teprve po vydání thrilleru Pět, který mě zaujal nejen prostředím geocachingu, ale nadchl mě celkově. Chtěla jsem si tedy přečíst i její předchozí knihy. Erebos jsem objevila v Levných knihách za levný peníz a tak jsem si jej koupila. Původně jsem však očekávala knihu ve stylu Game od Anderse de la Motty, kterou jsem hodnotila velmi vysoko.

Bohužel jsem až příliš pozdě zjistila, že kniha je určená pro čtenáře od 13 let, nejedná se tedy o mou cílovou skupinu. Nakonec to ani nevadilo, protože kniha je velmi čtivá, a to i přes zdlouhavější začátek. Celou dobu totiž přemýšlíte... Jak může hra znát vaše nejtajnější přání? Jak o vás může vědět úplně všechno? Kdo celou hru vlastně řídí? Je nábor do hry náhodný nebo má nějaká pravidla? Navíc se o této hře nesmíte nikomu zmínit. Proč je tak tajná? Budete si klást spoustu otázek a postupně budete dostávat odpovědi.

"Hra, která se nedá koupit.
Hra, která s tebou mluví.
Hra, která tě pozoruje, odměňuje tě, hrozí ti, dává ti úkoly."

Celou hrou vás provází tajemný posel se žlutýma očima, který hráčům rozdává různé úkoly. Časem však přitvrzuje, lehčí úkoly pomalu střídají ty těžší. Motivací pro hráče je dosáhnutí vyšší úrovně pro herní postavu, za níž hrají a splnění "nesplnitelných" přání. Nick na tom není jinak a poměrně rychle se stává na hře závislý. Někteří spolužáci dokonce přestávají chodit do školy. To je však proti pravidlům hry. Hráč totiž musí vytvářet dojem, že žádnou hru nehraje, jeho život musí navenek vypadat stále stejný.

Zaujalo mě střídání herního světa plného nadpřirozených bytostí s tím reálným, odehrávajícím se u počítače se sluchátky na uších. Po čase však můžete mít pocit, že tím děj upadá do stereotypu a že už vás nic nepřekvapí. To jste ale na omylu, v tu chvíli nastane nečekaný obrat.

Co se týče postav, charaktery jsou dle mého názoru až na výjimky málo propracované, tudíž různá závěrečná odhalení vyšumí do ztracena. Postupné odkrývání hráčů, resp. kdo je kdo ve skutečném světě, na mě dojem neudělalo, a to ze stejného důvodu. Závěrečná pointa, která je pro YA typická, mě bohužel také zklamala. Kladně hodnotím celkový námět, který považuji za originální, myslím si však, že celkový potenciál naplněn nebyl a chyběla větší propracovanost detailů. Konec byl zbytečně rychlý a pro mě až moc "nudný", čekala jsem nějaký vyšší smysl či odkaz. Dočkáme až moc zbytečného moralizování. Měla jsem příliš vysoká očekávání a kniha je bohužel nenaplnila.

Knihu doporučuji spíše mladším ročníkům, ale samozřejmě i fanouškům počítačových her a nejen jim. Nepochybuji, že cílové čtenáře kniha skutečně nadchne a upoutá, a to nejen herním prostředím, ale i celkovou originálností příběhu.

Komentáře (0)