Do minulosti a ještě dál

recenze

Přiznám se, tato kniha mě ze začátku upoutala zejména kvůli fantastické obálce. Dokonce bych ze začátku řekla, že je obálka v podstatě lepší než samotná kniha. Ale s každým dějovým zvratem se váhy skloňovaly ve prospěch příběhu a nemůžu jim to dávat za zlé neboť ten se opravdu podařil. Už hlavní motiv (cesta časem) byl ve knize odvrácen od standardní šablony typu “stroj času - minulost čili budoucnost - návrat domů”. Místo tohoto už dávno opotřebovaného postupu, využil autor úplně jiný nápad - smíchal různé časové epochy nenávratně dohromady. Tato originalita také otevřela cestu ke specifickému způsobu psaní, který se dnes vidí u málokterých knih. Nesmí se také opomenout různá zajímavá a poměrně přesná historická i teoretická fakta jak o minulosti, tak i o budoucnosti.

Děj se odehrává na místě minulé, přítomné i budoucí České republiky, za doby válek, zátiší, krize i úplných začátků. Jedné noci se Země, jako stisknutím tlačítka, změnila. Zmizela celá města, na některých místech za noc vyrostly stromy a v okolí se začaly pohybovat ztracené římské legie, vojenské jednotky ze 2. světové války, tlupy prehistorických homo sapiens a další příslušníci lidstva z nejrůznějších bodů pomateného časoprostoru. Tato změna ovšem nezůstala bez povšimnutí samotných lidí. Někdo z nich zastával tvrzení, že nastal Armagedon, někdo si myslel, že objevil nový národ a někdo ani o žádné změně nevěděl, připočitávajíc výskyt divných tvorů v okolí vypuknutí války. Inteligentnější jedinci se dali do pohybu a při střetu spolu vydedukovali teorii o jakémsi zlomu časové přímky, jenž zasáhl nejen lidi, ale i okolní přírodu a atmosféru. Myšlenku jim poté podtvrdil i nejmladší člověk na Zemi, který dle všeho věděl přesně co se stalo. Ten jim ale přinesl i neblahé věsti - svět takovým zůstane.

Po dobu čtení je zajímavé sledovat kontrast mezi např. římským centurionem Luciem Barem, krutým, ošlehaným plameny mnohých bitev válečníkem, obyčejnou studentkou archeologie a zapomenutých jazyků Toňou a Serenou, žoldnéřkou z 28. století, která místo kopí či meče využívá funkcí svého bojového robota. Jazyky, kultura, morální pravidla… Liší se opravdu všechno. Dokonce i vzhledové rozdíly jsou autorem popsány co nejpřesněji a vycházejí z vědecky daného podkladu o tom, že lidská kostra se s časem zvyšuje. Zkrátka má autor na budoucnost přesně určený plán, který se možná, jak už to bylo u jeho kolegy Azimova, nenaplní.

Knihu opravdu doporučuji všem nadšencům fantastiky a originálních zvratů. O historicích nemluvě. Dávám jí pět bodů z pěti a těším se na pokračování.
Za knihu děkuji knihkupectví Ládví.

Komentáře (0)