Co uděláš s časem, který ti zbyl?

recenze

Tahle kniha vás přiměje přemýšlet. Nejen o životě a o smrti. O všem. O tom, jací jste, jaké máte přátele a rodinu, jakou máte práci, jaká děláte rozhodnutí, jak nakládáte s časem, který vám byl dán, jak o sobě, o lidech a o světě kolem přemýšlíte. TJ Klune zkrátka na stránkách knihy Pod šeptajícími dveřmi předkládá možnost, co se stane, když zemřeme. A pokud tato možnost existuje, budu za ní ráda. Sice se o sobě zřejmě dozvím dost ošklivých věcí, než dojdu k "prozření", k "míru". Ale pokud mě na konci budou čekat tyhle dveře, ráda to podstoupím. I když já bych preferovala kavárnu než čajovnu.

Najdete zde klasická klišé: každý konec vede k novému začátku, smrt je součástí života, žij svůj život naplno, jako by byl tvůj poslední, času nikdy není dost, hlavně, když jde o věc, na které nám záleží, nejde o to, čeho dosáhneš, ale o lidi a o to, co jsme ochotní pro ně udělat... Tato klišé však v celém příběhu mají svůj smysl, nejsou kýčem a opravdu člověka chytí za srdce. Stejně tak lidské emoce, smutek nad ztrátou milované osoby, rodičovská i milostná láska a pocit, že nakonec všichni najdeme cestu domů.

Indické přísloví praví:
Když si dáš s někým čaj poprvé, jsi cizinec.
Když si dáš s někým čaj podruhé, jsi ctěný host.
Když si dáš s někým čaj potřetí, jsi rodina.

Není to ale pro každého. Je to opravdu silný příběh, u kterého se zasmějete, ale i popláčete a přiměje vás to myslet na své milé. A proto končím, půjdu obejmout mámu a tátu. Dva lidi, kteří mi dali to nejcennější - život a lásku.

Komentáře (0)