Cestování časem a blonďatý elijah mikaelson!

recenze

je mně naprosto jasné, proč je tahle kniha humbooktip. kombinuje skvěle pojaté cestování časem, celý originální svět nestvůr a vtip. hlavní hrdinka vlastně není hrdinka - je nestvůra. a přece možná čtenář více sympatizuje s ní a ostatními nestvůrami a hrdinu nevidí jako hrdinu, který chrání lidi před nestvůrami. vidí ho jako týpka, co zabíjí lidi s výjimečnými schopnostmi.

to všechno je na téhle knize fajn a to všechno by mohlo způsobit, že budu z knihy opravdu nadšená. to a aaron oliver! přesto mám jednu výhradu o velikosti člověka. tedy půl člověka, půl nestvůry.

je to tak. s joan jsme si nepadly do oka už v úvodu knihy a další stránky náš vztah čtenáře/postavy nijak nezměnily. cením si toho, že nebyla postavou, které všechno ide hned, jen jakoby lusknutím prstů. a k dobru jí přičítám také důvtip a pohotovost v určitých situacích.

joan byla postavou, která ke všemu přišla jak slepý k huslím. a možná právě to byl pro mě kámen úrazu. přišlo mně, jako by se příběh samotný přizpůsoboval tomu, aby to byla vždycky ona, kdo má pravdu. co na tom, že někteří jsou nestvůrami celý svůj život a ten svět znají do nejmenších detailů a joan prakticky teď zjistila, že je nestvůra? co na tom, že svět je nějak vystavěný a funguje podle nějakých předem daných pravidel? pojďme to prostě všecko zamést pod koberec, aby joan mohla být “hrdinkou (v uvozovkách je to proto, že je nestvůra).

řekněme, že ač nebyla dokonalá, co se nestvůří moci a podstaty týče, pořád tu byl ten element toho, že ona je ta hlavní. že ona je ta, která všechno změní, a nezáleží, že to nejde, nebo se říká, že ne. ta její tvrdohlavost je na jednu stranu dobrá: stojí si za svým, věří v to. bohužel jsem měla ze čtení pocit, že to ide až proti přírodě, proti obecně platných zákonům toho světa. a že je to vlastně v pohodě. i když není.

ovšem fakt, že ji nemám ráda, mně nijak nezabránil zamilovat si postavy jiné a skrze ně pak i celou knihu. v ostrém kontrastu s joan tady proto je aaron oliver! to je takový blonďatý elijah mikaelson v mladší verzi. a je mně jedno, že je popsaný jako dokonalý, krásný a mocný týpek, za kterým se všeci otáčejí. aaron je prostě>>>

fakt se omlouvám, ale jinak to napsat nejde. neřeknu vám přímo, s kým joan skončila, ale sami si to dokážete odvodit. byla jsem z té romanticky zklamaná, ale zároveň ne. celou knihu se tam prakticky nic nedělo a pak najednou výbuch citů, který byl ospravedlněn tím, že v čen-š te li-š to přece bylo nějak a teď to bude stejně.

a že tady byl kluk, který jí pomáhal, i když už nemusel, který byl ochotný se jí vzdát, aby byl zastaven hrdina, který ji varoval před sebou samým to všechno je nic? na jednu stranu jsem byla ráda. protože joan nebyla moje oblíbenkyně, tak bylo super, že s ní neskončil. ale na druhou stranu

instagram by měl vážně prodloužit počet znaků, takhle člověk skoro nic nenapíše. takže už jen v krátkosti zmíním to, že se mě moc líbilo prostředí londýna v 90. letech, že mě bavilo cestování časem a celý nestvůří systém a hrozně ráda jsem poznávala nové a nové věci.

taky nesmím zapomenout na poděkování Humbook blogerům za zaslání obou knih. ačkoli jsem si nejprv nadávala, že jsem se do konkurzu přihlásila, protože jsem neměla tolik času a navíc plno čtení do školy, tak nakonec se to všecko vyřešilo a sedlo si to, takže jsem velice uvítala, že si ke mně kniha našla cestu.

za joan ubírám jednu hvězdu, tudíž to budou čtyři. a vám knihu rozhodně doporučuju. to, že joan nesedla mně, nemusí platit i pro vás.

Komentáře (0)