Cath je náááána

recenze

Fangirl (2015) / Bolkonská

Fakt že je. Poleze vám na nervy. Možná tím víc, že se v ní nejspíš nějakým způsobem najdete.

To (pro mě) nejdůležitější na začátek: Rowellová píše naprosto úchvatné dialogy. Dobrá zpráva: v této knize je jich hodně.

„To se podívejme. Jsi samej svetr. To máš svetry i na nohách?“
„To jsou oteplovací návleky.“
„Máš na sobě nejmíň čtyři druhy svetrů.“
„Tohle je šála.“
„Vypadáš, jako bys přežila svetrovej útok.“
„Je mi to jasný,“ řekla.
„Přišlas mě jen pozdravit?“
„Ne,“ odvětila. Zamračil se. Ona znovu protočila oči. „Přišla jsem si dát kafe.“

Dějově mě to asi do poloviny nijak zvlášť nebavilo, protože – pozor – ano – hrdinka je nááááána, a krom toho svět fanfikcí je mi cizí (doufala jsem, že Simon a Baz se z Cathina života a tím i z příběhu postupně vytratí, a nestalo se tak!).

Ale četla jsem dál, protože – pozor – ano – Rowellová píše naprosto úchvatné dialogy a jinak samozřejmě chcete vědět, kdo si jako první získá srdce podivínky. Levi, nebo Nick? Nick, nebo Levi? Bude vám vrtat hlavou.

Kdyby byl Levi pes, byl by zlatý retrívr. Kdyby byl hra, byl by ping-pong, ustavičné poskakování, samá lehkost.

Pak někde v polovině Nick odevzdává svou povídku na hodinu tvůrčího psaní a vy zalapáte po dechu, tak tohle teda ne a ne a ne! Strašně mě to rozčílilo.

Celkově vzato, je to stejně kouzelné jako Eleanor a Park, a cokoli dalšího by Rowellové česky vyšlo, určitě si to přečtu. I kdyby v tom byli upíři. Nebo i kdyby to bylo o fotbale. Bude to čtivé. Nemám nejmenší pochybnosti.

Jinak pro blogery a pro lidi, co se snaží psát vlastní tvorbu, je tohle povinné čtení. Je tam na toto téma hodně podnětných úvah.

Pro vás ostatní, nepovinné, nevím, povinně volitelné? Budete mít za to u mě kredit. Tak velmi, velmi symbolicky. Čtení zdar!