Budou Vánoce, tak si pojďme nadělit nějakou tu mrtvolku

recenze

Co si budeme povídat, venku to zrovna nevypadá na to, že by měl být prosinec a Vánoce klepou na dveře. Tedy, mně osobně zrovna dvakrát nevadí, že se nebrodím v metrech sněhu, nemrznou mi uši a nos a do práce se nemusím klouzat po zledovatělém chodníku. Pokud ovšem patříte k vyznavačům padající bílé zmrzlé vody a současné podzimně-jarní teploty vás řádně neuspokojují, můžete si teplotu srazit řádně mrazivým čtením. Popadněte Vražedný chlad a směle do toho.

Stejně, jako se nyní my chystáme na Ježíškovskou nadílku, i v městečku Three Pines očekávají Štědrý den. Pravda, tady zrovna nouzi o sníh nemají a rtuť teploměrů se krčí hluboko pod nulou, přesto vládne ta pravá vánoční nálada. Tedy minimálně do doby, než dojde k vraždě silně neoblíbené CC de Poitiers.

Tahle vyschlá, nepříjemná, zatrpklá a do sebe zahleděná žena na hranici padesátky očekávala pravděpodobně vše, jen ne to, že ji nějaký dobrák nadělí vzpruhu v podobě rány elektrickým proudem. Nemusíte být na pochybách, že tohle už drahá CC nerozchodí.

Zřejmě málokdy se najde člověk, jehož smrti by okolí litovalo tak málo. Včetně rodiny, sestávající ze submisivního manžela a zamlklé obtloustlé dcery Crie, vystavované matčinu psychickému týrání a ponižování. Ale jednou je to vražda a ta se musí vyřešit. Toho se neujímá nikdo jiný než vrchní inspektor Gamache, kterého si můžete pamatovat již z předchozího dílu jménem Zátiší.

Podezřelých máme nepřeberné množství, přičemž do čelních pozic se tlačí uťápnutý vdovec a nedoceněný fotograf, jenž býval milencem naší nesympatické oběti. Ovšem, kdo z nich by byl schopen tak komplikované vraždy, sestávající z nadopování budoucí mrtvoly niacinem, rozlití nemrznoucí směsi na místo, kam se dotyčná postaví, připojení kovové židličky k elektrickému proudu a především, jak se dotyčnému vrahounovi povedlo donutit drahou CC de Poitiers, aby se dotkla objektu své smrti a přitom ještě měla něco kovového na podrážkách bot, aby se proud mohl vesele proběhnout přes celé tělo a nerušeně zmizet v zemi.

Je vůbec možné, aby tak složitě provedenou popravu provedl jeden jediný člověk? Na to se snaží přijít tým vyšetřovatelů za pomoci místních obyvatel. Na světlo světa tak vyplouvá dávno zapomenutá minulost malebného městečka Three Pines, objevují se souvislosti s nedávnou nedořešenou vraždou tulačky v Montrealu a na světlo světa se dostávají i takové otázky jako kdo vlastně byla CC. Postupně se totiž ukáže, že příjmení de Poitiers je falešné.

Navštivte Kanadu v jejím nejmrazivějším období, kdy se teplota dokáže pohybovat na hranici minus třiceti stupňů. Ale nebojte se, když se nedokážete ohřát u nějakého toho krbu, můžete si rozehřát kosti u požáru chaty, kdy voda díky okolnímu mrazu zamrzá ještě dříve, než se dotkne plamenů.

Sledujte vyšetřování vrchního inspektora Gamache, kterému do týmu přidělili nenáviděnou Yvette Nicholovou. Je možné, že se tahle nesnesitelná a manipulativní ženština změnila, nebo sleduje nějaké jiné cíle? Seznamte se se třemi Gráciemi, postaršími dámami, které mají svá tajemství a znovu se setkejte s Clarou a Peterem, kteří přispějí svou špetkou k vyšetřování.

Hezky ledové čtení s tunami sněhu, krystalky ledu a rampouchy, prosvětlené příjemným světlem a teplem krbu v domovech obyvatel malého městečka. Člověk má prostě chuť, uvařit si čaj (kávu, grog, svařák…), zamotat se do deky a číst a číst a číst. Vražedný chlad je napsán tak sugestivně, že uvidíte ty závěje, ucítíte mráz, uslyšíte bzučení elektrického proudu a do nosu vás praští pach spáleného masa.

Vraha jsem nakonec úspěšně odhalila, přestože se mě autorka snažila svézt na scestí a některé detaily příběhu mě přeci jen tahaly za uši svou podezřelou až nepravděpodobnou náhodou, ale kdo z autorů si občas takhle nepomůže.

Tudíž nemůžu nakonec říci nic jiného, než že Vražedný chlad je zatraceně dobrá detektivka s naprosto úžasnou a nezapomenutelnou atmosférou a se supersympatickým vrchním inspektorem.

Takže, kdy se bude ve Three Pines vraždit znovu?

Komentáře (0)