Až bude ta správná chvíle

recenze

Vražedná léčba (2015) / Bolkonská

Až bude ta správná chvíle, říká Newt, rozbalíš tenhle papírek. A podá Thomasovi svůj životně důležitý vzkaz. Thomas je samozřejmě ve velkém pokušení podívat se na to rovnou. Ale ctí přítelovo přání a posečká. Posečká tak dlouho, že tu správnou chvíli propásne.

To se mi fakt moc líbilo. Protože tohle tak čas od času v nějaké knize nebo ve filmu je. Hrdina se zeptá: „A jak poznám, že ta správná chvíle nastala?“ a ten druhý: „Prostě to poznáš.“

Thomas nic, nula bodů.

A tohle je Dashnerova nejsilnější stránka. Dovede jít proti očekávání. A to úplně zdrcujícím způsobem. Říkáte si, že někdo nezemře, protože takhle vysoce postavení protagonisté neumírají. Omyl. Říkáte si, že tohle už je s definitivní platností patová situace, z níž se nedá normálně dostat. Omyl.

Říkáte si, že teď už je to tedy víceméně jasné a nic vás nepřekvapí.
Omyl.

Já vám samozřejmě nic z toho nemůžu říct, pokud tenhle článek nemá být jeden velký spoiler.

Dashner patří k tomu typu autorů, převážně asi mužů s duší věčně klučičí, kteří mají divokou představivost a psát třeba zrovna moc neumí, ale tím dobrodružným mozkem a přehršlí dobrých nápadů to celkem slušně vykompenzují.

Lezlo mi na nervy, jak se opakuje, přišlo mi, že to je pořád dokola neuvěřitelná bolest a obrovský adrenalin a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Ne přesně tohle, ale jednoduše pár oblíbených výrazů, jimiž popisuje skoro každou akční situaci.

Ale věděla jsem, že dočtu. Na nedočtení jsem byla až příliš zvědavá. Krom toho je třetí díl bez diskuze lepší než druhý. Dashner kvalitativně poskočil opět o něco blíže k laťce, kterou si nešťastně vysoko nasadil prvním dílem, a to je příjemná změna.

Na film se taky půjdu podívat. Minho už je ženatý, viděla jsem to na Instáči, ale Dylan ještě ne. Oh yeah, oh yeah.

Úplně vážně.
Pokud jste četli první dva díly, nepřečíst třetí by byl hřích.