Ani smrt smlouvu nezruší - drsný severský thriller

recenze

Paganiniho smlouva (2011) 4 z 5 / Boboking
Paganiniho smlouva

Největším knižním hitem loňského podzimu se
stal krimi thriller „Hypnotizér“ švédské manželské dvojice Ahndorilových
píšících pod pseudonymem Lars Kepler. Prodalo se ho u nás přes padesát tisíc
výtisků, což je na poměry české kotliny neuvěřitelné číslo. Po roce se na
pultech knihkupectví objevil další titul této skandinávské dvojice, a to
„Paganiniho smlouva“ (orig. Paganinikontraktet, 2010).


Oba tituly spojuje postava stockholmského
policejního komisaře Joona Linna, který má na starosti vyšetřování případů
v obou knihách.                                                                                 

Román „Hypnotizér“ byl skutečně mistrně napsaný krimi
thriller, plný zběsilé jízdy v krvavých stopách vyšinutého mladého kluka.
Násilí, brutalita, to vše mne vedlo k myšlence, že „Hypnotizér“ se
pohybuje na až hraně mezi thrillerem a hororem. „Paganiniho smlouva“ už tak
zcela do tohoto rámce nezapadá. Spíše bych ji více směroval do špionážních
příběhů. Celý příběh se točí kolem jediného – mezinárodního obchodu se
zbraněmi. Žádný pokoutní prodej několika kalašniků nějakým rebelům z třetího
světa, ale legálně se tvářící seriózní státní zakázka švédského zbrojního
koncernu za stovky miliónů dolarů. Zde bych kladl důraz na termín „legálně se
tvářící“, protože v této branži je spíše více toho nelegálního. A to se
stane osudným mnoha lidem, kteří chtě nechtě se připletou do transakce, kterou
v pozadí řídí jeden z největších a nejnebezpečnějších obchodníků se
zbraněmi na světě.                                                                                                                      
Do knihy vstupujeme podivuhodnou vraždou –
mrtvá utopená dívka sedící v kajutě opuštěné jachty, k tomu ve zcela
suchých šatech. Utopená v moři, přitom jakoby mořem netknutá. A od této
chvíle se jako čtenář dostáváte na pětisetstránkový tobogán chladného násilí,
nesmyslné brutality, či mysteriózního chování, kterým proletíte tak rychle, že
místy zapomenete dýchat.


Lars Kepler si se zápletkami příběhu, které
jakoby z počátku neměly nic společného, dokázal mistrně pohrát a jako
několik pramenů pomalu pospojovat do hlavní řeky děje. Vytváří tím jakoby
jistou časovou disharmonii, kdy v jedné kapitole víte už něco, co se
odehraje až o několik kapitol později. Ale i to je kouzlo tohoto příběhu, který
Kepler tak mistrně kočíroval. Narazíte takto například na kapitolu popisující
hrůzostrašné chvíle, kdy je zaživa upálen neznámý -náctiletý kluk, a vy si
říkáte – proč? Odpověď je v nám posléze vysvětlena tím, že Paganiniho
smlouva je neporušitelná, ani smrt ji nedokáže zrušit. V tom je její
perverzní „kouzlo“, kterým se v závěru vše objasní.                             
Přes zběsilou a napínavou akci celou
strukturu děje drží především postava komisaře Joona. Podivný sympaťák se
srdcem pravého policisty, který svým neobvyklým chováním a myšlením si získal
desetitisíce čtenářů na celém světě. Ale i další postavy z románu mají
výbornou vnitřní charakteristiku, spojenou především jejich šílenou hrůzou
z tajemné Paganiniho smlouvy. Některé postavy ale dostali do vínku takové
vlastnosti, že už to balancuje na hraně vlastní parodie. Třeba nezničitelný nájemný
zabiják, který doslova likviduje švédskou policii, lodě, vrtulníky, zahraniční
ambasády atd.


„Paganiniho smlouva“ je příklad vynikající
literární zábavy, která určitě zaujme jak čtenáře „Hypnotizéra“, tak i ty,
kteří se s Larsem Keplerem zde setkávají poprvé.


V překladu Azity Haidarové vydalo na v roce 2011
nakladatelství HOST.

Komentáře (2)

Přidat komentář

Boboking
19.07.2012

Jasně, taky to tak vidím, jen sem tam je problém s tím formátování původníého etxtu. Ale budu se snažit.

Yvette
17.07.2012

Tuto knihu jsem ještě nečetla, ale děkuji za tip, určitě se po ní poohlédnu. Článek se mi líbí, i když bych pro příště přivítala nějaké odstavce, aby se to lépe, přehledněji, četlo, než to mít "vše v jednom":-)