Ajla má vše, o čem snila - tedy téměř vše

recenze

Blíží se letní setkání Zelandonců. Ajla se nemůže dočkat. To bude chvíle, kdy se konečně spojí s Jondalarem! Přijde i první jeskyně Lanzadonců, aby Jondalarova sestřenice mohla také svázat uzel. Miluje Jondalara, ale podle pravidel si nemůžou vzít bratranec a sestřenice. Tak si vezme muže, který je směsicí člověka a ploskolebce. Plno lidí je tím znechuceno, nicméně, musí se s tím prostě smířit. Ajla je těhotná. Víha také. Už nemůže jezdit kvůli dítěti na koni. Zachrání opět jednoho chlapce, kterého napadne srstnatý nosorožec. Zelandona se nestačí divit, jak je Ajla obratná a vynalézavá a je si jistá, že byla vyvolena Velkou Matkou, aby se stala Zelandonou. To však Ajla nekomrpomisně odmítá. Nechce být nikým takovým, chce být jen obyčejná zelandonské žena, být družkou Jondalara a vychovat své dítě. Vlka napadne smečka jiných vlků. Málem by umřel, kdyby ho Ajla nenašla. Její těhotenství už je u konce, porodí bez komplikací krásnou holčičku Jonajlu a je přesvědčená, že je stejně tak její, jako Jondalarovo, a že početí nezpůsobují duchové, nýbrž něco úplně jiného. Jondalar má pro Ajlu překvapení, když se vrátí z letního setkání do Deváté jeskyně, ukáže Ajle příbytek, který pro ní tajně vybudoval. Nyní už tedy mají svůj domov! Ajla je šťastná. Alě něco jí přesto trápí. Svěří se s tím Zoleně. Je to její syn, Durk. Poprvé o něm otevřeně mluví.

Kniha je krásným "zakončením" dlouhého příběhu o Ajle, která našla své lidi a s nimi i své štěstí.
Doporučuji všem čtenářům všech věkových kategorií. Příběh mi přijde nadčasový, i když je z tak dávné doby. Dávám proto pět z pěti!

Komentáře (0)