Z písku a popela přehled

25.07.2023

"Jsou horší věci než strach. Daleko horší je rezignace. Když se bojíš, aspoň víš, že se ti chce pořád žít".

Taková válečná variace na "Ptáky v trní".
První polovinu knihy jsem vnímala spíš neutrálně, na pět hvěziček jsem to v tu chvíli vůbec neviděla. Ale čím se příběh chýlil ke konci a dramatizoval, začal mě pohlcovat víc a víc, až jsem nebyla schopna vůbec od knihy odejít, dokud se nedostanu na poslední stránku. A to i přes tu občas přemrštěnou romantiku a spoustu klišé.
Hodně mě bavily dialogy Angela a Evy na téma "víra a Bůh", protichůdnost jejich názorů a vnímání světa, ve kterém se právě nacházeli, argumenty, které jeden druhému předkládali a snažili se o nich toho druhého přesvědčit.
Taky mi kniha zase trochu rozšířila povědomí o tom, jak válka probíhala v Itálii, židovská tématika je daleko známější z knih, které se odehrávají třeba v Polsku nebo v Čechách. To, že se v Itálii za války podařilo zachránit až 80% Židů, mě dost překvapilo a byla pro mě nová informace.

Čekala jsem, jak autorka vyřeší závěr knihy, většinou takové knihy končí tragicky aspoň pro jednu z milostné dvojice a tato zvědavost mi přidávala na rychlosti čtení. Rychlost čtení byla dále podpořena i krátkými kapitolami střídajícími se s kurzívou psanými částmi deníku hlavní hrdinky.
Směřování knihy v její poslední části už je docela jasné a konec je proto už vcelku očekávaný. Přesto jsem nakonec neváhala a dala knize plný počet.
Příběh mě totiž nakonec prostě přece jenom opravdu dostal.

"Někdy lidé možná nemají na vybranou, ale někdy si říkám, co by se stalo, kdyby si ti lidé, co nemají na vybranou, přesto vybrali. Co kdybychom si my všichni vybrali, že se toho nezúčastníme. Že se nenecháme šikanovat. Že nesáhneme po zbraních. Nebudeme pronásledovat druhé. Co by se pak stalo?"