Vztek přehled

09.05.2024

(SPOILER) Jak bych jen začala... ehm... co to sakra bylo??
Přiznám se, že na Touhu jsem se nechala strhnout davem a nebylo to vůbec zlé - jasně, musíte se oprostit od všech očekávání a od toho, že je to vykrádačka všech známých i neznámých děl, ale líbilo se mi, jak to bylo podané s nadsázkou, často i s funkčním humorem. Logicky jsem tedy pokračovala Vztekem. A to jsem neměla. A bohužel, na rozdíl od prvního dílu, kde jsem byla zvědavá, kam to autorka bude směřovat, tady bylo už od prvních tří kapitol jasné, jak to dopadne (bez nadsázky).
SPOILERY ->
Z prvního dílu bylo protřelým čtenářům zřejmé, že Jaxon není endgame, a to i když k tomu z děje nevyplývaly žádné velké indicie, snad kromě extra rychlé zamilovanosti a extra rychlému vytvoření pouta druhů. Bohužel ve Vzteku se ze sexy chytrého, temného a starostlivého pana upíra stal neskutečně otravný ufňukánek. A bylo mi ho moc líto, protože tak byl napsán naprosto účelově, jen proto, aby se naše úžasná, úchvatná a neskutečně nádherná Grace mohla sbližovat s jeho upířím bratrem (což mi samo o sobě přijde nechutné). Takže jste asi pochopili, že Grace je stejně neschopná a charakterově plochá, jako v prvním díle. A jak jsem psala, už z prvních kapitol uhodnete, že Hudson asi nebude obávaný záporák, a že je s Grace pojí romantická minulost. Většina děje se nekonečně táhne, pořád se omílají ty stejné věci a tři čtvrtiny knihy se vůbec nic neděje. I ten humor byl o dost slabší, i když nebýt Hudsona, nebyl by tam vůbec. Jednu hvězdu dám za posledních zhruba sto stránek, kdy se to konečně rozjelo - akci autorka píše celkem dobře, ale úmrtí jisté postavy vás ani nezasáhne, jak je rychle přešlé. Druhou hvězdu dám za nádhernou obálku. Jsem opravdu zklamaná. I když se to původně trochu tvářilo jako Stmívání, tak si autorka největší inspiraci zcela zřejmě vzala ze Dvorů Maasové, jelikož Vztek je téměř dokonalou kopií Dvora mlhy a hněvu. Chudák Jaxon se stal chabou verzí Tamlina a Grace à la Feyre se sbližuje s úžasně temným Hudsonem (který byl pro všechny záporný), přičemž je děj protknutý dílčími úkoly. A absurdnost zkoušky přijetí do Kruhu, která se skládá ze školní tělocvikové hry, radši ani nebudu komentovat. Třetí díl budu číst kvůli Jaxonovi, tomu to dlužím. Ale jinak...