Tichý dom přehled

22.12.2021

Román o Turecku v době ne tak dávných velkých změn, kdy se přetahovali o moc levičáci s náboženskými fanatiky. A zrcadlově s tím o jedné rodině, reprezentované pěti vypravěči v různých příbuzenských vztazích – každý z nich ukazuje svůj rozvětvený příběh, každý z nich patří k jiné generaci, žije v jiném prostředí a chce něco jiného. Máme tu starou Fatmu, která žije s jednou velkou křivdou, mladého Hasana, který se v mladické hlouposti zapletl s radikály, nebo trpasličího Recepa, který měl tu smůlu, že se narodil jako levoboček Fatmina manžela a v dětství si za to dost vytrpěl, a nakonec trpí stále, zatímco slouží ve Fatmině domě... a pak jsou tu "vedlejší" postavy, z nichž nejzajímavější je nejspíš levicově zaměřená dívka Nilgün, do níž se zamiloval Hasan, což vede nevyhnutelně k hrozným věcem.
Všechny postavy dělají něco, co vlastně nechtějí, a i když nejsou zlí, nakonec někteří z nich páchají zlo, a/nebo se jim zlo děje. Je to drsné a nepříjemné, ale výborné. Jakási rodová kronika o náboženství, metafyzických otázkách a filozofii, zároveň o předurčenosti velkými dějinami, i dějinami vlastní rodiny. A hlavně o tom, že i když každý dělá jen to, co považuje za nejlepší, může to mít pro ostatní fatální následky. Silný text, který je košatý a překypuje ději i množstvím postav, a přesto zůstává intimní sondou do lidské duše a zároveň je téměř univerzálním panoptikem společnosti zmítající se mezi pokrokem a tradicí.
Ve výsledku je to hrozně silné, charaktery jsou výborně vykreslené a ve své protichůdnosti pochopitelné. S Orhanem Pamukem jsem určitě tímhle neskončil!