Svatá rodina přehled

07.03.2023

Je to civilní sbírka, OV píše zejména o své rodině. Jak vidno, jeho verše vzbuzují odpor a nelibé pocity součastníků. Musíme si však uvědomit, že sám básník byl tělesně postižený (prý po úrazu páteře způsobeným pádem ze stromu). Většinu témat tedy konfrontuje se smrtí a zmarem, tedy s tím, co sám intenzivně prožíval. Jeho zranění mělo celoživotní následky.
A je tu jeden prázdný dům. A v rohu
světnice, v rakvi, mlčí k svému bohu
maminka s křížkem v rukou sepjatých...
Nebo:
už jenom slzy v nahém obličeji
a co už nechce ani z hrobů růst.
Neklidné jsou i jeho sny:
A potom umřely. - A jedna se mi zdála
známá. - A když jsem jí pod víčkem odkryl běl,
jako bych vyhrnul jí sukni, zasténala...
Skoro v každé básni nějaká připomínka zmaru. Těžký úděl těžká poezie. Knihu psal ve svých 51 letech. Nesnášíte-li tíži života nečtěte.

05.11.2020

Inspiraci může poeta nalézt kdekoliv. Třeba ve vlastní domácnosti. Všechny ty zdařile zveršované zdánlivě běžné události, pocity a trable jsou velkým vyznáním lásky k ženě.
Jdi, napiš báseň, nemáme co jíst.
Věšela pleny. Měla nad kolena
vzepjaté šaty, na kterých schla pěna
tam, kde jak šperk se nosí zlatý list.

Umyl jsem nože. Čistá voda z nich,
když odtékala, v dřezu zachroptěla,
jak do křeče když vplynou nahá těla.
Na dně zbyl hadr z šatů svatebních.

A v této básni na půjčená slova
chci chytit z hrdla kanárka, jenž klová
do prázdné misky, místo zpěvu krev.

Budou z ní porce jako malé hroby.
A já snad budu nucen na nádobí
vzít hadr z šatů šitých na rakev.