Císařské fialky přehled

24.09.2023

Tahle série je fakt skvost, zejména pro ty, kteří se zajímají o historii Prahy v evropských souvislostech. Baví mě, jak postavy nejsou černobílé, jak na ně vypravěč nahlíží z pohledů různých lidí z rozmanitých vrstev. Nejvíc nohama na zemi je stará pradlena, u které se střídají jemnostslečny s milodary a ona si myslí, zase jde nějaká s krajkama, co já s tím, člověk aby si tu pomalu otevřel vetešnictví. A nahlas jemnostslečně poděkuje a vyprovodí ji s úsměvem, aby odjela a nezacláněla v chudém domku, protože nechoď Vašku, s pány na led, jak se o tom přesvědčil stařenin syn. A jemnostslečna má pocit, že udělala dobrý skutek, jedna si svými odloženými hadry a starými hračkami vyléčila svědomí a druhá si tam šla rovnou pro informace na pana Nedobyla, aniž by prokoukla, že stařena o něm nic špatného neřekne, protože u něj na zahradě může bydlet. Učeného nepraktického otce slečny Marie mi bylo líto, ale když on se té svojí filozofie a fajnového života prostě nevzdal ani v nejhorším a radši strčil dcery těm dvěma nelítostným chlapům, aby měl klid a peníze na svoje psaní. Ještě bych zmínila Bětuši - jak byla pyšná na to, že je první žena v Praze, která se nechala zaměstnat, což demonstruje svým účetním místem u Borna, načež jí její jediný nápadník za dlouhou dobu odpoví: „A co ty stovky dělnic?“ Ta kniha je tak mnohovrstevnatá a nabitá historií Evropy, které jsou tihle obyčejní lidé součástí, autor ale nestraní žádné společenské vrstvě, žádnému myšlenkovému směru, a navíc je ve svém vyprávění vtipný i jemně ironický.