Přítelkyně osamělých srdcí / Den kobylek přehled

14.11.2020

Štván svědomím začal generalizovat. Od nepaměti vzdorují lidé chudobě a utrpení pomocí snů. Sny kdysi měly svou moc, ale film, rádio a noviny z nich udělaly dětinskou záležitost. Mezi mnoha jinými zradami je tahle nejkrutější.
(s. 85)

No, takže asi takhlenc. Americký sen už je znehodnocen, už nic neznamená, což nám West ukazuje velké parádě. On teda byl Američan taky, ale má litevský původ, což ho šlechtí.

Přítelkyně osamělých srdcí je spíš takové nanášení obrazů ze života novináře, který radí lidem, co jako se sebou („Měla bych se zasebevraždit?“). Ale čím víc se zabředává do své práce, tím je sám víc rozložen. Jeho okolí není zrovna skvostné též – lidi jako zkrachovalé předměty, které se dorozumívají jen pomocí zvláštních obraných promluv.
Problém je, že ty jednotlivé úlomky situací netvoří zrovna sugestivní celek, takže číst to nebyla taková paráda.

Den kobylek je zdařilejší podstatně. Opět tu máme zkrachovalé existence, které se moří na periferii Hollywoodu a vlastně moc neví, co si počít. Všechny svazuje nějaké iracionální pouto k Fay, která je však schopná jak beran ve válení sudů. Vše se řídí akorát podle masy, která bortí veškeré sny. Skutečnost je nahrazována prázdnými gesty a lidé působí spíš jako napodobeniny než duše.
Obzvlášť posmutnělý jsem byl z Homéra, což je sice takovej suchopárnej mameluk, ale ta jeho nesmělost byla něčím zajímavá.

Klidně bych Westem vysubstioval Velkého Gatsbyho, protože Westovy prózy mají mnohem širší záběr, než se může zdát.

20.06.2019

West v sobě nezapře Fitzgeraldova souputníka. Dusná atmosféra Hollywoodu se všemi těmi směšně tragickými, marnými a marnivými figurkami vás uhrane. Utěšitelka, která Požáru Hollywoodu v tomto vydání předchází mne taktéž zaujala svou "přehnaností" i krutostí. Tragikomičtí hrdinové, kteří nevědí, čím jsou a co se sebou dělat.