Pražské tajemství přehled
Géza Včelička (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63385/prazske-tajemstvi-63385.jpg
4
17
17
Historky a fota staropražské čtvrti Na Františku a okolí.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pražské tajemství. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (6)
Géza Včelička se narodil na počátku 20. století v Praze, na Starém městě, a prožil hlavně poblíž ulice Na Františku celé mládí. V knize se do těchto míst vrací a hodně detailním, barvitým, lyrickým způsobem popisuje tehdejší atmosféru, která už je dávno pryč. Zároveň rozumí i středověké historii, takže všechno zasazuje do historického kontextu. Jeho přístup je velice detailní, až by se dalo říct, že jde opravdu od domu k domu. Pokud chcete zažít a pochopit starou Prahu, tak tohle je ta kniha.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pražské tajemství v seznamech
| v Přečtených | 23x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 41x |
| v Chystám se číst | 10x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Praha vzpomínky zaniklá místa pragensia dobové, historické fotografie
Autorovy další knížky
| 1987 |  Pražské tajemství |
| 1974 |  Kavárna na hlavní třídě |
| 1975 | Policejní hodina |
| 1958 | Černá píseň |
| 1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Netuším, který čert to posedl pána Antonína Eduarda, že si pro své novinářské a spisovatelské choutky zvolil tento svérázný pseudonym, ale tramp, skaut, spoluzakladatel Sdružení zálesáků a šéfredaktor časopisu Tramp nemohl být tak zpozdilým, ač by se to u redaktora komunistických listů Rudý večerník a Rudý pondělník možná očekávalo, aby se jeho romantická duše, po dvacet let valchována, cepována a hnětena prostředím natolik svérázným, téměř odstrašujícím a přitom tak nebetyčně přitažlivým, nakonec neprojevila tím nejlepším a nejumělečtějším způsobem, tedy sepsáním a vydáním tohoto souboru lyrických reportáží z dávno zmizelé čtvrti pražské chudiny Na Františku, kterou lze podle mne považovat vskutku za výjimečné dílo, velmi osobité vyprávění o dávné i nedávné historii, svérázných obyvatelích, dílo, které je psáno skvostnou češtinou v duchu těch nejlepších Čapkových, Pavlových či Poláčkových článků a povídek, a které opravdu stojí za přečtení, klidně i opakované. A navíc: podle mne jde zde jednoznačně o původní inspiraci a námět Foglarem utajovaných Stínadel, bohužel dávno již zmizelých v propadlišti dějin. Snad jen ten přístavek v podobě poslední kapitoly připsané pro třetí vydání knihy (1955) je lépe ani nečíst. A doslov kovaného marxistického kritika Jiřího Hájka je už pak naprostá tragédie.