Ministerstvo strachu přehled
Graham Greene
https://www.databazeknih.cz/img/books/62_/62115/ministerstvo-strachu-62115.gif
4
141
141
Ač nebyl odsouzen, považuje Arthur Rowe sám sebe za vraha, protože nemohl snést utrpení své smrtelně nemocné manželky a urychlil její odchod ze života. Muž, který osaměle živoří ve válečném Londýně sužovaném nacistickým bombardováním, se náhodou zúčastní dobročinné slavnosti a za zvláštních okolností tu získá podivnou cenu – dort. V tu chvíli se nechtěně stává klíčovou postavou záhadné a nebezpečné špionážní hry, jejíž význam mu zprvu zcela uniká. Životem usmýkaný človíček neustále koketující se sebevraždou je najednou okolnostmi nucen bojovat nejen o svoji budoucnost… Podobně jako jiná díla Grahama Greena i román Ministerstvo strachu nabízí čtenáři napínavý příběh okořeněný řadou groteskních situací, jejichž pravá podstata se vyjevuje teprve postupně. Ještě dramatičtější než barvitý děj je ale psychologický vývoj hlavního hrdiny, jenž během překotného toku událostí přijímá břemeno svého osudu a doslova se znovu stává člověkem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
The Ministry of Fear , 1943
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ministerstvo strachu. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (26)
Tuhle knížku jsem poprvé četl jako kluk – dodnes si pamatuju, že „dort z pravých vajec“, který v příběhu hraje zásadní roli, jsem si tehdy, coby dítě školou povinné, představoval jako cukrářský výrobek z vařených a oloupaných vajíček.
Greenův válečný román jsem četl pak ještě jednou v dospělosti, to už jsem VĚDĚL, že se do „vaječného“ dortu dávají vajíčka syrová – no a teď jsem si tuhle netradiční špionážní detektivku do třetice poslechl jako tříhodinovou rozhlasovou adaptaci. A zůstávám na pěti hvězdičkách.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ministerstvo strachu v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 200x |
| ve Čtenářské výzvě | 11x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 112x |
| v Chystám se číst | 39x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Anglie druhá světová válka (1939–1945) Londýn anglická literatura špionáž rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1957 |  Tichý Američan |
| 1947 | Moc a sláva |
| 1964 |  Ministerstvo strachu |
| 1994 | Lidský faktor |
| 1961 | Náš člověk v Havaně |
"Čekal nečinně ještě půl hodiny. Pak vstal z postele a přistoupil k poličce s knihami, ale tam bylo málo, co slibovalo rozptýlení - jenom železná zásoba starých učených pánů. Tolstého 'V co věřím', Freudova 'Psychoanalýza všedního života', životopis Rudolfa Steinera. Odnesl si do postele knížku Tolstého, a když ji otevřel, našel na okraji slabé rýžky, kde si někdo něco zaškrtl tužkou a potom to vymazal. Je vždycky zajímavé dovědět se, co se jiné lidské bytosti zdálo tak pozoruhodné, a četl:
"Když si uvědomím všechno zlo, které jsem napáchal, vytrpěl a spatřil a které vyplývá z nepřátelství národů, je mi jasné, že příčina toho všeho tkví v onom obrovském podvodu, kterému se říká vlastenectví a láska k vlasti..."
Bylo něco vznešeného v tom slepě ničivém dogmatu, stejně jako bylo něco nízkého v pokusu vymazat, co si tam kdo zaškrtl tužkou. Když už někdo zastává nějaký názor, má jej zastávat otevřeně. Pohlédl na touž stránku o něco výše:
"Kristus mi ukázal, že páté osidlo, které mě olupuje o blažený život, je to, jak odtrhujeme svůj vlastní národ od jiných národů. Nemohu než tomu věřit, a tudíž jestliže snad v nestřeženém okamžiku pocítím nepřátelství k příslušníkovi jiného národa..."
Ale o tohle nejde, pomyslel si; necítil nepřátelství k žádnému jedinci za hranicemi své vlasti: jetstliže se chce toho všeho zase zúčastnit, pak ho pohání láska a ne záští. Pomyslel si: Jsem jako Johns jeden z malých lidí, nezajímám se o ideologie, jsem připoután k tomu rovinatému kraji v cambridgeském hrabství, k vápencovému lomu, k čáře vrb táhnoucí se přes jednotvárná pole, k tržnímu městu ... v myšlenkách tápal po tom závěsu ... tápal po tom závěsu ... kam si chodil skočit při sobotních tancovačkách. S pocitem úlevy se v myšlenkách vrátil k jednomu obličeji: tam našel odpočinek. Aha, pomyslel si, Tolstoj asi žil v nějaké malé zemi - ne v Rusku, které je spíše celý světadíl než země. A proč píše, že to nejhorší, co můžeme provést svému bližnímu, je zabít ho? Každý musí zemřít a každý se bojí smrti, ale když zabijeme člověka, uchráníme ho strachu před smrtí, který by jinak rok za rokem vzrůstal ... Člověk nemusí zabíjet z nenávisti: člověk může zabít proto, že miluje ... a zase se ho zmocnila ta stará závrať, jako by ho někdo udeřil do srdce."