Dům U tonoucí hvězdy přehled
Julius Zeyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/282065/mid_dum-u-tonouci-hvezdy-JrH-282065.png
4
180
180
Novela, která náleží k vrcholům autorovy tvorby, zavádí čtenáře do starého sešlého domu v zapadlé uličce pařížského předměstí. Tento dům zdobí starý heraldický znak, který autor v souladu se smutnými životními osudy nájemníků nazývá tonoucí hvězdou. Vypravěč příběhu – mladý český lékař, se náhodou dostává do tohoto domu a seznamuje se s tragickými příběhy několika starých, opuštěných žen i z duševními zápasy nešťastného slovenského intelektuála Daniela Rojka, u něhož se pocit národní malosti pojí se zklamáním nad vlastními nesplněnými sny.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dům U tonoucí hvězdy. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (28)
Bylo pro mě těžší se do knihy začíst. Ztrácela jsem se v čase, prostoru i myšlenkách. Vytrvalá jsem však a stálo to za to. S klidným svědomím a ohromnou radostí ji zařazují na svůj seznam knih, které si určitě chci znovu přečíst.
Mladý medik vtažený do temných tajemství obyvatel domu U tonoucí hvězdy, zosobněné alegorie staré pověsti - stálé platného podobenství o žalu, jež týrá
duši, aby ji mohl povznést...naděje, že všechno má svůj konec.
Ponuře romantická novela, jejíž atmosféře krajní excitace svědčí archaická Zeyerova čeština s jejím, dnešnímu uchu nezvyklým slovosledem.
Související novinky (1)
Čarovné dědictví, Ledový dům a dalších 21 nových eknih zdarma
19.09.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dům U tonoucí hvězdy v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 299x |
| ve Čtenářské výzvě | 12x |
| v Doporučených | 16x |
| v Knihotéce | 72x |
| v Chystám se číst | 56x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
romaneta Jan Zrzavý, 1890-1977
Autorovy další knížky
| 2007 |  Radúz a Mahulena |
| 1999 | Tři legendy o krucifixu |
| 1996 |  Dům U tonoucí hvězdy |
| 2001 | Jan Maria Plojhar |
| 1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Páni, to teda byla pecka! Ač jsem již takřka tři měsíce nepožil, byť ani kapku alkoholu, připadal jsem si při čtení jako přiopilý. Pořád jsem si zdůrazňoval, ať čtu pomalu a vnímám tu nádheru a neskutečnou rozdílnost tehdejší a dnešní češtiny. Alespoň na hodinu (v době údajného pařížského pobytu Zeyera) moci tak usednout u malého kostelíka svatého Juliána a tiše pozorovat lidičky, nasát vzduch a atmosféru... Je to ale celé dost depresivní.