zamilov.do.knih přečtené 103

Rytmus, já & Malychin 2020, Mariana Zapata

Já a Zapata jsme si prostě nesedly. Malychin byl sice lepší než Kulti, takže aspoň tohle moje přání bylo vyslyšeno, ale stejně to byla nuda a utrpení, vůbec to nebylo čtivý, postavy mi byly úplně šumák, protože jsem už od prvního slova věděla, že ti dva spolu skončí, vtipům jsem se vůbec nesmála a ke konci mě štvalo úplně, protože už jsem nečekala na nic jiného, než na ten podělanej konec, který byl pořád oddalován zbytečnými kecy, "vtípky" a sexem. Osobně nechápu, co všichni na autorce vidí, ale tak sto lidí, sto chutí a já aspoň vím, že dalším autorčiným knihám se vyhnu velkým obloukem. Ale abych nebyla úplně negativní, tak konec zakončím jediným pozitivem: hudební prostředí bylo fajn.... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Jako jo, je to místy praštěný, nesmyslný, slovo čokoláda čtete na každé stránce a postavy se občas chovají nelogicky, ale mně se tahle slaďárna líbila. Skvěle mi sedla na začátek prázdnin a zalíbil se mi Olin styl psaní, který mi připomínal styl Kasie West nebo Jenny Han, jenom s více vtípky a Harry Potter narážek. A k mému překvapení mi ten humor fakt sedl, nějaké hlášky mě i pobavily. Messangerové konverzace byly taky super ozvláštnění. Zkrátka pokud hledáte nějakou oddechovku na léto, Navždycky vám můžu doporučit, ale nečekejte nějaký velký zázrak, musíte do toho jít čistě jen jako do zlepšováku nálady. ... celý text

Námi to končí 2018, Colleen Hoover

4,75 Ještě nikdy jsem z knihy nebyla tak zmatená jako z Námi to končí. Na jednu stranu jsem byla naprosto odrovnaná z tématu, které kniha pojednává, překvapilo mě, jak se mi při čtení otevíraly oči, jak jsem při čtení pochopila a změnila názor na jednání hlavní hrdinky, ale na druhou stranu jsem čekala asi ještě něco víc. Přeci jen Námi to končí je podle recenzí nejlepší do češtiny přeloženou CoHo, ale osobně musím říct, že Bez naděje nebo Možná jednou se mi líbily víc. Přestože tahle kniha za mě řeší nejzajímavější a nejvíc očiotevírající (to je ale výraz :D) problém, občas jsem se v nějakých pasážích, hlavně na začátku, nudila. To se mi při čtení dvou výše zmíněných CoHo knih nestalo. Ke všemu mě při čtení více zaujala Lilyina teenagerská minulost než její dospělé já, což asi dokazuje, že pro tuhle knihu nepatřím do té pravé věkové skupiny. (Nebo takhle, ta přítomnost byla vážně zajímavá a právě v ní se odehrává ten závažný problém, bez kterého by Námi to končí nebo Námi to končí, ale při čtení jsem se vždycky moc těšila na Lilyiny zápisy v deníku, protože mě zkrátka víc bavily.) A co mě zamrzlo nejvíc, že i přes bolestivé téma jsem při čtení neuronila ani slzičku. Možná se to zdá divné, ale já knihy hodnotím i podle toho, jak moc mě zasáhne. A tahle mě zasáhla, a věřte mi, že opravdu hodně, protože od teď se na vztahy budu koukat jinak, ale nezasáhla mě natolik, aby mě kniha emočně vyždímala, jak všechny ostatní. Nevím, co je se mnou špatně, protože při čtení mě opravdu bolelo srdíčko, ale takto to hold je. I tak jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Nejen, že mi otevřela oči, ale taky jsem zjistila, jak těžké je odejít od milované osoby, i když vám ublížila. Taky jsem ráda, že jsem koupí podpořila autorku a že se mi doma moje CoHo sbírka pomalu rozrůstá. Možná si, až budu starší, dám re-reading a knihu budu vnímat jinak, protože jsem vlastně pořád ještě jenom "dítě". Možná že za pár let mi z očí poteče vodopád slz. Kdo ví. Zatím pro mě ale kniha zůstane menším zklamáním. Ale abych úplně nelhala, při poznámce autorky jsem měla vlhké oči. Protože panebože, já nevím, co na to říct. Snad jen: Až budu velká, chci být jako ty. ... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Bohužel, stejně jako mě zklamal první díl, mě zklamal i díl druhý. V jedničce jsem si Spencera a Dawn hodně oblíbila, proto jsem doufala, že by se mi tenhle díl mohl líbit víc než předchozí, ve kterém mě vytáčel mužský hrdina. Ale pravdou je, že tady mě vytáčeli oba hrdinové. Oba byli strašní paličáci, byly přehnaní tajnůstkáři, ani jeden z nich nechápal, že když někdo řekne "ne", znamená to "ne"... Ke všemu to bylo na můj vkus příliš natahované a sexu by tam taky mohlo být míň. Z prvního dílu jsem čekala, že by mezi sebou mohli mít dobrou chemii, ale při čtení dvojky mi to pořád přišlo takové nijaké, pořád mezi sebou měli nějaké problémy a hádali se, ale konec už byl samozřejmě růžový... No já vám nevím, ale zatím z téhle série zas tak odvařená nejsem. Sice plusy převažují nad mínusy, ale zatím mě ani jeden z prvních dvou dílů nepřesvědčil o tom, že by se mělo jednat o boží romantickou sérii. Ale pořád se nevzdávám, doma na mě čeká třetí díl a budu doufat, že bude skvělý. Sawyer a Isaaca jsem si totiž v tomto díle oblíbila, tak prosím, ať to s nimi nedopadne stejně jako s Dawn a Spencerem, moc prosím.... celý text

Kudy ke hvězdám 2020, Jenn Bennett

Na tuhle knížku jsem se na jednu stranu hodně těšila, protože jsem na ni četla jen samou chválu, ale na druhou stranu jsem se bála, že mě knížka zklame. Už dlouho jsem nečetla nějakou fakt dobrou romanťáru, takže jsem do téhle vkládala naděje, že by to mohla být po dlouhé době fakt pecka. A panebože, jsem tak ráda, že se mi konečně do rukou dostala nějaká skvělá a originální romantická knížka! Hate to love a vlastně i friends to lovers romantická linka byla naprosto úžasná, kempování, astronomie a turistika v divočině za mě byly fakt originální náměty, nic podobného jsem zatím nečetla a musím říct, že jsem byla překvapená, jak moc se mi čtení o divočině líbilo. Obě hlavní postavy mi byly sympatické, na Lennonovi jsem nenašla nic, co by mi vadilo a musím uznat, že už dlouho mi hlavní hrdina takhle nepřirostl k srdci, a Zorrie mě teda občas štvala tím svým "všechno musím mít naplánované, všechno musí být pod kontrolou, ale ne, takhle to být nemá, to jsem si nenaplánovala", protože jasně, plánování je důležitý, ale ne v takové míře, že si plánujete i to, kdy půjdete na záchod. Takže jsem byla fakt ráda, když si to Zorrie později uvědomila a už nebyla takový plánovací maniak. Palec nahoru taky za přidané linky jako problémy v rodině (které mimochodem taky nebyly jenom klasické klišé alá umřela mi máma), homosexuální manželství a rodičovství a prvek zakázané lásky/přátelství. Krásná obálka a mapy jsou ještě taková třešnička na čokoládovošlehačkovém dortu, tom nejlepším dortu na světě. Abych to zahrnula, už dlouho se ke mně nedostala takhle originální ya romantika. Originální prostředí a náměty, čtivý styl psaní autorky a skvělé hlavní postavy dělají z téhle knihy jednu z nejlepších romantik, které jsem kdy četla a nedivím se, proč ji má tolik lidí rádo. Tahle knížka si chválu a doporučení opravdu zaslouží! ... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Jeden z nás byl můj první thriller a s jistotou můžu říct, že mě jeho čtení bavilo. Líbilo se mi, jak jsem po každé kapitole byla zmatená a jak se mi vždycky po několika stránkách měnila podezření na vraha. Postav tam na můj vkus bylo hodně, ze začátku jsem v nich měla zmatek, později se mi sice už nepletly, ale mrzí mě, že jsem si k žádné neudělala prakticky žádný vztah. Zkrátka jak jich bylo moc, tak nikdo nebyl ten hlavní hrdina, kterého bych mohla mít ráda, nikdo tam nebyl podrobněji charakterizován a o každé rodině toho vlastně moc nevíme. Což je škoda, protože hlavně vztah k hrdinům dost ovlivňuje to, jestli se mi kniha líbí, nebo ne, na druhou stranu ale chápu, že v tomto žánru na dlouhé charakteristiky není čas, není tam prakticky žádný hlavní hrdina, důležití jsou všichni. Pořád nevím, jestli mi styl psaní sedl, nebo ne. Volba er-formy mě překvapila, chápu, proč byla zvolená, ale stále si myslím, že kdyby každá postava vyprávěla za sebe, měli bychom k ní bližší vztah. Pravdou ale je, že čtivost knize nechyběla, napětí taky ne a stránky rychle ubývaly. Z konce jsem byla celkem zklamaná. Vraha jsem samozřejmě v průběhu knihy neodhadla, pár stránek před odhalením už ale ano, ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že mi ten vrah prostě nesedí. Tohle se mi špatně vysvětluje, protože ano, ten vrah by vás nenapadl, ale zkrátka kdyby to byl někdo jiný, tak by se mi celý příběh líbil asi víc. Z knihy mám i po měsíci po dočtení smíšené pocity. Líbila se mi, obzvlášť svým napětím, ale myslím, že se tam i pár věcí dalo vylepšit. Což ale neznamená, že vám ji nedoporučuju a že autorku nebudu více objevovat. A celkově do thrillerových vod bych chtěla zaplouvat častěji.... celý text

Otka: Ošklivá tlustá kamarádka 2015, Kody Keplinger

3,5 Psaní téhle recenze jsem schválně dlouho odkládala, protože jsem doufala, že si na knihu udělám jasnější názor, když si ji nechám trochu uležet v hlavě. Tahle knížka totiž měla takový potenciál! Ze začátku mě všechno tak bavilo: hate to love romantika frajírka a tvrdohlavé hrdinky, vtipy, styl psaní, pohodová atmosféra a hlavně trochu badass hlavní hrdinka Bianca, která mi v mnoha situacích připomínala mě a která měla našlápnuto na jednu z nejlepších knižních postav, se kterými jsem se vůbec kdy setkala. V jednu chvíli bylo všechno až překvapivě úžasný, ale pak... se to nějak pokazilo. Bianca se začala chovat jako klasická pitomá hlavní hrdinka (začala lhát rodině i kamarádkám, nechtěla poslouchat svoje city, a proto radši začala randit s klukem, se kterým neměla žádnou chemii, a většinu svých problémů řešila sexem, při kterém se zamilovala do kluka, kterého nesnášela) a mně se všechny naděje na skvělou hlavní hrdinku rozsypaly jako domeček z karet. Weasley (to jméno mi mimochodem celou knihou hrozně vadilo, jsem si hold furt představovala hodnýho Rona z HP a ne sexy badboye ) mi sedl až ke konci knížky, kdy se Biance omluvil za to, že se choval jako kretén, a ostatní postavy už si ani nevybavuju, takže mi zřejmě nijak neutkvěly v hlavě (čtěte jako: nebyly ani dobrý, ani špatný). Ani po měsíci nevím, jaký mám na knížku vlastně názor. Na jednu stranu se mi tak moc líbila, na druhou stranu mě ale taky dost zklamala. Kdyby tam pár prvků bylo jinak, rozhodně by byla adeptem na jednu z mých oblíbených romantik vůbec. Ale protože nad "co by kdyby" se nepřemýšlí, knihu hodnotím jako lepší průměr. Rozhodně vám ji doporučuju, ale musíte trochu snížit očekávání. Ale pokud máte rádi hate to love a hot bad boye, tak můžu říct, že se vám Otka bude moc líbit. A nakonec vás musím upozornit na fakt, že výše zmíněné slovo po dočtení určitě zařadíte do své mluvy. A to i když se budete sebevíc bránit.... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Piková dáma 1955, Alexandr Sergejevič Puškin

Zachraň mě 2021, Mona Kasten

Na začátek říkám, že to není ta Mona, kterou známe ze série Znovu. Není horší ani lepší, je prostě jen... jiná. Ale nemusíte se ničeho bát, čtivost knize nechybí! Jen si myslím, že je dobré před čtením téhle série vědět, že není stejná jako série Znovu. Tak to by byl důležitý začátek, teď se jdu vyjádřit k dalším důležitým věcem :D. Postavy byly fajn (za mně i lepší než v například Začít znovu, kde mi nesedl mužský hrdina), měly sice pár chybiček, kterými mě občas štvaly, ale patří k těm lepším postavám z knih ze středoškolského prostředí. Ale co se mi líbilo nejvíc, byla romantická linka. Začíná to jako hate to love, pak se na chvilku jedná o kamarádský vztah, ale celou dobu cítíte, že to u přátel nezůstane. Potom přijde vrchol horské dráhy v podobě vzplanutí, vzápětí vozík na horské dráze nabere rychlost a je zase dole, pak ale vyletí až do nebes a nakonec zase padá. Jste zmatení? Tak si knížku přečtěte a budete vědět, o čem mluvím. Celá romantická linka je pomalejší, ale tak přiměřeně pomalá. Takže pokud nemáte rádi slow burn, knihy bych se nebála a zkusila ji. Já taky nejsem velký zastánce slow burn a líbilo se mi to. Jediné mínus na romantice byla až moc dopodrobna popisovaná sexuální scénka. Kdyby tam nebyla (nebo ne tak podrobná), byla bych spokojenější. Závěrem, kniha se mi moc líbila. Oblíbila jsem si chemii mezi postavami i postavy samotné (přestože měly pár chyb), romantická linka byla moc hezká a celý příběh se odehrává v pěkném prostředí anglických škol. Nesmím zapomenout zmínit, že kniha se skvěle četla a s ponořením se do příběhu na dlouhé hodiny není problém ;). Nakonec už jen dodám, že se moc těším na další díl, protože ó můj bože, ten konec! ~ 4*/5*... celý text

Prokletý rok 2020, Kim Liggett

"Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic." Věta, ze které mě po jejím prvním přečtení zamrazilo a bála jsem se, co za hrůzy se v knize objeví... Po přečtení musím uznat, že tahle věta knihu dokonale vystihuje. ~ Na Prokletý rok (tu knihu samozřejmě) jsem se strašně moc těšila. Měla jsem vysoká očekávání a ta se, bohužel, všechna nenaplnila. Začnu ale pozitivy. Svět byl naprosto úžasnej. Ať už ona vesnice, kde jsou ženy považovány jen za "takové ty věci do postele", nebo ten vzdálený ostrov, kde dívky musí strávit svůj prokletý rok, oboje bylo skvěle vymyšlené a popsané. Hlavní hrdinka Tierney mi sedla a byla mi sympatická, za což jsem ráda, protože když mi sedne hlavní postava, hned se mi kniha mnohem víc líbí. Moc se mi líbily popisy věcí, které se děly během prokletého roku, celkově tento prvek měla autorka fakt dobře promyšlený. Styl psaní autorky se mi líbil, kniha se četla moc dobře a čtivost nechyběla. Zápletka s holčičkou z Tierniných snů byla krásná a dojemná a poděkování taky stálo za přečtení. Romantická linka byla taky moc hezká, mužského hrdinu jsem si oblíbila a těm dvěma to spolu slušelo, jen mi bohužel přišla dost uspěchaná a kdyby byla delší, vůbec by mi to nevadilo. A tímto jsem se pomalu dostala k negativům, kterými byla uspěchanost. Ať už zvratů, zmíňené romantické linky nebo poslední části knihy. Jak už jsem psala, kdyby tohle všechno bylo delší a trochu pomalejší, kniha by splnila moje očekávání. Takto bohužel budu muset pár desetinek hvězdičky strhnout. Přesto vám knihu doporučuju. Jedná se o krásnou knížku, ve které je vyobrazený nejen úžasný fantasy svět, ale donutí vás také přemýšlet o věcech, kterými si ženy v minulosti, ale bohužel i teď musí procházet. Hlavně kvůli druhému zmíněnému tématu si knihu stojí za to přečíst. ~ 4,75*/5*... celý text

Náhradní kluk 2017, Kasie West

Moje první seznámení s autorkou a jsem příjemně překvapená. Už dlouho jsem si chtěla nějakou Westovku přečíst a tím si odškrtnout jeden z mých knihomolkých restů a na začátku měsíce se mi do rukou dostal Náhradní kluk. Neměla jsem žádná očekávání, spíš jsem se bála, jestli to na mě nebude až moc dětinské. Pravda, hrdinové se, přestože jsou dokonce o rok starší než já, někdy na svůj věk chovali hloupě, ale tak na tenhle nešvar už jsem si čtením nejrůznějších ya blbinek ze střední zvykla. Příběh byl celkem obyčejný, ale přesto byl miloučký a na vypnutí mozku úplně ideál. Překvapilo mě, že se v knize kromě lásky řešily i jiné (a celkem důležité věci) jako například problémy s kamarády nebo rodinou. Styl psaní mi hodně připomínal styl Všem klukům (hodně přímé řeči, bez zbytečných okecávaček, jednodušší sloh), takže kniha byla čtivá a četla se opravdu rychle. Zkrátka, jedna se o příjemnou a čtivou oddechovku ze středoškolského prostředí, kterou bych doporučila všem, kteří mají takovéto feel good knížky rádi. Já mám určitě v plánu si přečíst i nějaké další knížky od autorky, protože tahle se mi moc líbila a nalákala mě dál objevovat. ~ 3,5*/5*... celý text

Malé ženy 2009, Louisa May Alcott

(Recenze na vydání od Sofa Books, důležitý fakt!) Začnu otázkou. Koho sakra napadlo, že převyprávět známou klasiku, ve které se počeští jména a vynechá celá druhá polovina knihy včetně konce, bude dobrý nápad? Ne vážně, mě by to opravdu zajímalo, protože proč bych měla číst něco jen do poloviny a nedozvědět se konec?! Já popravdě ani nevím, jak tuhle knihu a konkrétně tohle vydání hodnotit. Protože kvůli faktu, že se nedozvíme druhou polovinu příběhu, bych toto vydání doporučila leda tak popelnici, ale na druhou stranu se mi příběh i celkem líbil. Nebyla jsem z toho nijak odvařená, byla to celkem nuda a postavy mi nijak nepřirostly k srdci, ale uznávám, že ta kniha má prostě své kouzlo. Ale protože jsem se z knihy dozvěděla jen polovinu děje, musela jsem si pustit film, abych věděla, jak to skončí, konkrétně jsem se koukala na verzi z roku 2019. Film samotný tady ale hodnotit nebudu, zhodnotím jen tu v knize neobsaženou polovinu. Myslím, že je škoda, že to v tomhle převyprávěném vydání není, protože druhá polovina mi přišla mnohem zajímavější. Víc se tam toho děje, ukazují se rozdíly mezi jednotlivými sestrami a objevují se nové romantické zápletky. Ale právě ty mě bohužel zklamaly, protože se mi líbil jenom jeden pár, a to Meg a ? (nechci spoilerovat), kteří měli mezi sebou tu lásku opravdu pěknou. Ale nelíbilo se mi, s kým skončila Amy (ti dva se mi k sobě prostě nehodí) a romantická zápletka s Jo mi přišla moc nucená a nereálná (ve filmu to bylo trochu vysvětleno, proč tomu tak je, ale tak takový je prostě můj názor). Zkrátka, kniha obsahuje pěkné myšlenky a milou atmosféru, jenže pro tyhle věci knihy nečtu. Chápu, že se lidem tahle klasika líbí, ale pro mě to teda fakt není. Co ale můžu s jistotou říct, že pokud o Malých ženách uvažujete, sáhněte po jiném vydání, než je tohle, protože v tomhle chybí druhá půlka příběhu. ~ 2,5*/5*... celý text

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

Na začátku března jsem z nějakého důvodu dostala chuť dozvědět se něco nového z historie a konkrétně jsem se začala zajímat o téma 2. světové války. Zhlédla jsem různé dokumenty a videa, ale nejvíce mě zaujalo jedno krátké videjko, ve které se mluvilo o největší námořní katastrofě. Tudíž o lodi Wilhelm Gustloff jsem už slyšela. Ale chtěla jsem se dozvědět víc, protože mi přijde škoda, že se o tomhle tématu moc nemluví. Takže když jsem zjistila, že je o téhle události napsaná kniha, sáhla jsem po ní a doufala, že bych nové poznatky mohla získat právě z ní. A tak se i stalo. Kniha se neodehrává pouze na lodi, ale vypráví příběh i několik dní před plavbou. Ukazují se nám mrazivé přírodní podmínky, psychické stavy, strach, bolest. Běhal mi mráz po zádech z toho, jaké podmínky v té době museli lidé snášet. Co se mi ale na knize líbilo asi ze všeho nejvíc, byly čtyři různé pohledy na věc. Už v úvodu nám jsou představeny čtyři hlavní hrdinové, kteří mají odlišnou minulost, národnost, povahu. Bylo moc zajímavé číst pohled každého hrdiny zvlášť a postupně si na něj vytvářet názor. Například jedna hlavní postava mi vůbec nebyla sympatická, ale kupodivu mi to ani nevadilo. Protože tady jde o to, že ta osoba taková zkrátka byla, zastávala ideologii takovou, jakou zastávala. A v téhle knize nešlo o to, kdo mi byl a nebyl sympatický, ale o to, abych viděla situaci různýma očima. A to, jak jde asi poznat z toho, co jsem napsala výše, se knize opravdu povedlo. Takže za mě je tohle obrovské doporučení. Kniha splnila má očekávání, dozvěděla jsem se něco nového a oči nezůstaly suché. Příběh ve mně zanechal stopu, které se asi nikdy nezbavím. Už jen dodám, že kniha asi nebude pro každého. Pokud vás válečná témata nezajímají, tak se knize asi vyhněte, ale pokud byste se rádi dozvěděli něco nového o válce nebo historii obecně, Sůl moře by mohla být dobrá volba. ~ 5*/5*... celý text

P.S. Stále Tě miluju 2016, Jenny Han

Tohle byla strašná slaďárna. Blbost. Teenagerský výplach mozku. Ale i přesto mám tuhle sérii docela ráda. Asi za to může hlavně čtivost, protože do tohohle se ponoříte a pak se kouknete na hodiny a zjistíte, že jste v tom byli ponoření až moc dlouho. Na příběhu není nic moc zajímavého, prostě romanťárna ze střední. Co se postav týče, ty mi už ani v jedničce moc nesedly. Respektive Chris je fakt cool a John Ambrose mi přišel fajn, ale v tomhle příběhu mě nejvíc vytáčeli Lara Jean, která no... je taková... dětinská, naivní a na můj vkus docela pitomá, a Peter, který mě z nějakého důvodu strašně štve, ale zatím jsem na ten důvod nepřišla. Osobně z téhle série nejsem bůhvíjak odvařená, ale i přesto bych si chtěla přečíst ještě poslední díl, protože... vlastně ani nevím proč. Někdy mám asi pro ty výplachy mozku slabost. ~ 3*/5*... celý text

Možná jednou 2017, Colleen Hoover

Moje druhá CoHo, moje další láska. Na tuhle knížku jsou dost rozporuplné názory, ale za mě tohle byla prostě krása. Absolutně jsem se zamilovala do (nejen hlavních) postav. Sydney s Rydgem mi byli sympatičtí hned po pár stránkách a po celou dobu čtení mi neskutečně sedli. Příběh je sice jednoduchý, ale ozvláštňuje ho jak hluchý hudebník, fakt, že to možná nedopadne podle našich představ, i krásné texty písniček, které se táhnou celou knihou. Už od začátku to mezi hrdiny jiskří, ale je tam jedno velké ale, které už tak skvělou romantickou linku posouvá ještě na vyšší level. Styl psaní autorky je opět neskutečně čtivý a nějakým způsobem nádherný jak tomu bylo i v knížce Bez naděje, kterou jsem před nějakou dobou četla. Zkrátka a dobře, Možná jednou mi neskutečně moc sedlo a myslím, že to nebylo jen kvůli superlativům, která jsem napsala výše, ale taky kvůli tomu, že se sama pohybuju v hudebním prostředí. Hraju na kytaru, zpívám a dokonce i skládám stejně jako oba hlavní hrdinové. Autorka prostě napsala knihu, která jako by byla přesně pro mě. ~ 5*/5*... celý text

Začít znovu 2018, Mona Kasten

Všemi vychvalovaná kniha a mně bohužel nesedla. Což mě opravdu mrzí, protože ze začátku měla našlápnuto na jednu z nejlepších romantik, které jsem četla, ale pak... se to nějak zvrtlo. Ale vezmu to hezky popořadě. Už po pár větách se mi zalíbil styl psaní autorky, který byl čtivý, jednoduchý, a přesto moc hezký. Hlavní hrdninku Allie jsem si taky oblíbila hned po pár stánkách a ostatní vedlejší postavy mi taky sedly. Kaden je ale jiná kapitola. Ten mi vůbec nesedl. Na začátku to byl klasický otravný hajzl, ale tušila jsem, že by se mohl změnit. A ano, změnil se, jenže celou knihu jsem si k němu nemohla najít cestu. Nejdřív byl na facku, pak byl okej, pak byl zase na pěst, pak byl opět fajn a takhle to bylo celou knihu. Já vím, že měl minulost takovou, jako měl, ale prostě tohle není hrdina pro mě a jelikož mi nesedl hlavní hrdina, knížka, i když jinak nebyla nijak špatná, mě taky nenadchla. Ale abych za "chybu" nepovažovala jen Kadena, mám výhradu i k tempu. Jak jsem psala, začátek byl fakt super a myslela jsem si, že tohle bude skvělá knížka, pak se ale děj v půlce knihy trochu zasekl a nedělo se tam nic moc zajímavého a posledních sto stran bylo opět skvělých. Takže hlavně kvůli těmto dvěma výtkám knihu hodnotím tak, jak hodnotím. Sečteno podtrženo, kdyby mi sedl hlavní hrdina, jásala bych radostí, že tohle je jedna z nejlepších romantických knih, jakou jsem kdy četla. Ale protože pro mě Kaden není nikdo jiný než neuvěřitelně otravná postava, nejásám. Spíš smutním, protože se mi toho na knize tolik líbilo a protože mi opravdu přišla skvělá, ale bohužel nemá místo v mém srdci. K místu v srdci by určitě pomohly i zmínky o Taylor Swift, kterou absolutně zbožňuju, ale ten Kaden to hold zkazil. Chápu, proč tuhle knihu spousta lidí miluje a o to víc mě mrzí, že se k nim nepřidám. Ale ne ztrácím naději, v sérii Znovu jsou ještě další čtyři knihy, které by si to místo v mém srdci mohly vybojovat. ~ 3,5*/5*... celý text

Jediné pravé lásky 2017, Taylor Jenkins Reid

Možná v jiném životě, jiná knížka od autorky Jediných pravých lásek, jsem četla minulý rok a moc se mi líbilo. Proto jsem se rozhodla přečíst si další autorčiny knihy a do rukou se mi dostala tahle růžovka. A bohužel musím říct, že jsem zklamaná. Ne že by se mi Jediné pravé lásky nelíbily, ale měly spoustu chyb. Například romantika mi nepřišla tak dobrá jako v druhé zmíněné knize, postavy mi také tolik nepřirostly k srdci, i když jedna z lásek mi byla velmi sympatická a Emma byla taky fajn. Líbilo se mi, jak se Emma časem měnila a jak se se vším vyrovnávala. Za konec jsem taky byla ráda, protože to skončilo tak, jak jsem doufala. Velký palec nahoru dávám stylu psaní, který je stejně skvělý jako v Možná v jiném životě. Nápad je taky zajímavý a kniha obsahuje pěkné myšlenky. K negativům bych ale dále zařadila tempo, protože jsem se občas nudila, a hlavně přeslazenost. Někdy je vztah hrdinů vyobrazen až moc růžově, nereálně a slova "Miluju tě" jsou doslova všude a to mi přijde trochu moc. Takže sečteno podtrženo, je to zajímavá a pěkná knížka, která by se mohla hodně lidem líbit, za mě má ale nedostatky, a proto bych vám spíše doporučila Možná v jiném životě, které se mi líbilo mnohem víc a byla to jedna z top knih minulého roku. ~ 3,5*/5*... celý text

Na co slova nestačí 2020, Brigid Kemmerer

Jak tak o tom přemýšlím, tak na knížku Na co slova nestačí mám dost podobný názor jako na "první díl" Dopisy ztraceným. Líbilo se mi to, ale čekala jsem něco víc. Něco, kde se hlavní hrdinka nebude chovat stejně nelogicky, pitomě a přehnaně jak v Dopisech ztraceným (ano, Emma mi stejně jako Juliet nesedly). Něco, co mě víc chytí za srdce. Něco, co mi vyrazí dech. Ale zase musím nechat, že hlavní hrdina Rev bych fakt super kluk, knížka byla čtivá, pojednávají se zde těžká a důležitá témata a proto myslím, že mnoha lidem příběh přiroste k srdci. Taky musím podotknout, že témata řešené v téhle knize mi přišla lepší než v předešlém díle. A pod slovem lepší myslím, že mi byla trochu bližší (i když naštěstí se žádným jsem se nesetkala osobně) a přišla mi důležitější. Ve zkratce: násilí, kyberšikana, rozvod rodičů pro mě zajímavější než smrt blízké osoby. V téhle knize bylo také nějaké napětí, které mi v Dopisech chybělo. A to, jak se hlavní hrdinové setkali, mi přišlo mnohem "logičtější"a pravděpodobněší než to, jak se hrdinové setkali v Dopisech. Zkrátka, kniha je moc hezká, za mě je lepší než její první díl a můžu vám ji doporučit, ale za mě to není na plný počet hvězdiček, protože mi tam něco chybělo a čekala jsem větší pecku. ~ 9*/10*... celý text

Dopisy ztraceným 2019, Brigid Kemmerer

Tahle knížka je hodně chválená a já jsem si na ni vytvořila nějaká očekávání, která se mi při čtení naplnila, ale přeci jen si z knížky nesedám na zadek. Prostě jsem čekala větší pecku. Ale knížka rozhodně nebyla špatná. Nápad s psaním dopisů se mi líbil, postavy mi sedly, i když mi někdy přišlo, že Juliet se chovala až přehnaně k dané situaci, líbilo se mi i těžké téma, které se v knize objevuje a příběhu se musí nechat, že je opravdu čtivý. Styl psaní v kombinaci s dějem tvoří skvělou kombinaci a knížka se čte opravdu rychle. Po těchto slovech to vypadá, že to je dokonalá knížka. A ano, je krásná, ale mně tam k dokonalosti něco chybělo. Nevím co, ale něco zabránilo, aby mezi námi přeskočila jiskra. Přesto vám knížku doporučuju, protože by se vám mohla líbit a také budete mít poklad ve své knihovně. ~ 8*/10*... celý text