Viviana-Mori přečtené 385

Alfa a omega 2016, Joe Hill (p)

Nelituji četby, je to velice akční, promyšlený a dějově barvitý komiks. V závěru této knihy mi i pár slziček ukáplo. Moc hezké, jen jak už jsem psala u jiného dílu, nevím, jestli to je tím, že komiksy normálně nečtu, ale občas jsem byla ze všech možných zvratů zmatená a děj mi leckdy přišel až zbytečně splašený. Zkrátka, klidně bych uvítala delší příběh, více vysvětlení, více rozpracování... Asi bych si děj užila ještě víc. Zkrátka, moc rychlé! Ale pěkné. :)... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Tohle byl teda mazec. Zatím mě žádná kniha z této série nezklamala, ale tento díl byl teda něco! Napětí od začátku do konce je u Carterových knih už běžné, každý díl má co nabídnout. Tento se mi líbil moc, internetové hlasování o způsobu smrti oběti... Bohužel je to smutná realita, lidi fascinuje násilí. Vrah měl ke všemu svůj důvod a dělal to opravdu mazaně. Čtení jsem si moc užila, fakt se mi to líbilo, za mě se určitě jedná o jeden z těch lepších dílů.... celý text

Časohrátky 2016, Joe Hill (p)

V tomto dílu jsem zvlášť ocenila výlety do minulosti, dozvíme se, jak vlastně klíče vznikly a leccos o historii Klíčova. Opravdu vydařené.

Klíče království 2015, Joe Hill (p)

Stále skvělé a poutavé, ale na mě byl tento díl strašně splašený. Nevím, jestli to je tím, že nejsem vůbec zvyklá číst komiksy, ale možná bych ocenila trochu důkladnější seznámení s klíči. Není to jen případ tohoto dílu, ale zde jsem to vnímala nejvíc. Prostě se něco stalo a já ani nevěděla jak a proč. Ale zážitek i tak velmi dobrý :)... celý text

Koruna stínů 2015, Joe Hill (p)

Temnější, už se trochu více čtenář zapotí, než při předchozím dílu. Lucas je opravdu odporný darebák :)

Hlavohrátky 2013, Joe Hill (p)

Hlavohrátky byly opravdu zábavná jízda. Přečteno v mžiku. To, že příběh zde zpomalil, beru jako plus. Mohla jsem si to o to víc vychutnat.

Vítejte v Lovecraftu 2011, Joe Hill (p)

Tak jsem konečně pochopila, proč lidé, kteří četli komiks, tak kritizují seriál. Řekla bych, že seriál je orientován na mladší publikum, je v něm více postav, které se v knihách ani nevyskytují. Mnohé věci jsou v seriálu pozměněny. Kniha je drsnější, temnější, syrovější. Nicméně já jsem za seriál vděčná, neboť bez něj bych se nedostala ke komiksu. A navíc díky tomu, že už jsem věděla, kam se bude příběh ubírat, jsem si čtení líp užila. Kdybych byla v tomto směru "nepolíbená", asi bych byla (a to platí o všech dílech) občas maličko zmatená.... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Silný příběh se ukrývá v této tenké knížečce. Aneb jak zničit své dítě svou naprostou omezeností. Matka hloupá ženská, která vyžaduje, aby její děti byly stejně nudné a omezené jako ona sama. Jednu dceru zbožňuje, druhou tyranizuje všedností a nespravedlností. Už jen jak o ní mluví: "Baruna", zatímco druhá je "Katuška". A tak místo toho, aby matka byla ráda, že má její dítě tvůrčí osobnost, jí vlastně pozvolna a nenápadně utahuje smyčku kolem krku. Hrůza. Bohužel se tohle opravdu děje. Příběh je jedna velká každodenní realita, jednoduše, věcně napsaná. Jednu hvězdu jsem ubrala pro to, že bych vlastně uvítala příběh delší. Možná ještě víc do hloubky.... Maličko. Ale to je spíše můj problém. Vtáhnutá do děje jsem byla hned a knihu jsem slupla jako malinu.... celý text

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou 2017, Elena Ferrante

Knihu jsem dočetla dnes a už nedám plný počet. Prvních sto stránek jsem se téměř nudila, ačkoli jsem byla ráda, že se Elenin život točí okolo i něčeho jiného než Lily, že začala získávat určitou stabilitu a prestiž. Nicméně mě v těchto bodech příběh nebavil tak, jako v předchozích dvou knihách. A ačkoli Lilu prostě nemám ráda, pasáže o ní mě bavily, byly mnohem živější, čišel z nich skutečný život, její osud je zkrátka velmi zajímavý. Jenže... přiznám se, že tady mě obě hrdinky začaly vytáčet už do takové míry, že jsem měla sto chutí knihou třísknout, pomluvit ji u co nejvíce lidí a vykašlat se na to. Nedokázala jsem pochopit, proč Eleně na Lile pořád záleží, proč se o ní stará. Copak by to Lila udělala i pro ní? Myslím, že nikdy. Obecně mi vadil přístup Lily, i ostatních postav k Eleně. Ano, zbavila se umolousaného trpkého života v Neapoli, ale myslím, že to dotáhla dál vlastním odhodláním a pílí, Lila jí záviděla a dle mě jí štěstí ani nepřála. Nikdy ji neposlouchala, nikdy jí nezajímalo, jak se kamarádce daří, pořád mlela jen to svoje a Elena jí to trpěla a ještě jí vytáhla z kaše. A Lila si prostě na ni vzpomněla, jen když něco potřebovala. No co to je? Pardon, to mě tak vytočilo, že jsem viděla bíle. Pak jsem nad tím více přemýšlela a uznávám, že Lila, ať byla jakákoli, uměla mít skutečně ráda (nikoli Elenu), ale uměla si určitých lidí cenit, měla emoce, možná jich až příliš. Elena naproti tomu mi přišla emočně plochá, neměla nikoho, kromě Lily, doopravdy ráda. Fakt zvláštní vztahy, této nátuře nerozumím a nelíbí se mi. Ale zase, když kniha čtenáře rozčílí a donutí ho se zabývat postavami, tak to svědčí o jisté kvalitě. Druhá půlka knihy už mě bavila jako obvykle a měla jsem z Eleny radost, že si jde více za svým. A konec... no... víme :) Mělo to tak být. Tak už jen poslední díl... Snad mě nezklame a nerozčílí. :)... celý text

Příběh nového jména 2017, Elena Ferrante

Mnohem čtivější, emocionálně náročnější díl. Dlouho se mi nestalo, že bych ráno do práce vstávala jak mátoha jen kvůli tomu, že jsem musela číst do pozdních večerních hodin. Kor, když podobné knihy obvykle nečtu. Vztahy se zde vyostřují, láska, nenávist, spory, smutky... Tady mi bylo často Lily líto, i když mi tato postava sympatická zkrátka není. Určitě má neobvyklou vnitřní sílu, nenechá se sebou "vorat", je jí jedno, co si o ní lidé myslí, ale přišlo mi to až příliš na úkor lidí, co ji měli rádi (řekla bych kolikrát i bezdůvodně). Elena je naopak posedlá názory ostatních, nemá o sobě zdravé mínění, je jak Lilin stín, snaží se oslnit znalostmi, které se šprtá kdykoli může. Budiž. Nicméně, pak mi bylo líto hlavně Eleny. Nelíbilo se mi, jak jí Lila všechno sebrala, všechny sny rozmetala a pak od ní ještě drze žádala pomoc. Jedna věc. Druhá věc, proč jí to Elena trpěla. Pardon, já bych takovou "kamarádku" poslala s chutí do patřičných míst a možná bych i škodolibě měla pak radost z jejího pádu. Netvrdím, že Elena je nějaká silná hrdinka, ale sympatizuji s ní mnohem víc, než se zatrpklou, závistivou, umanutou a šílenou Lilou, která byla navíc mnohdy neskutečně drzá. Přesto v tomto díle mě veškeré zvraty bavily a považuji tuto knihu jako nejsilnější část série. (poslední díl jsem ještě nečetla)... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Tuto tetralogii jsem dlouho odkládala, nechtělo se mi do ní. Pak mi kolegyně půjčila tento první díl a tak jsem se do čtení dát musela, abych jí mohla poreferovat, jak se mi to líbí. Nejprve mě pořádně vyděsil dlouhý výčet jmen, rodin, bála jsem se, že se v ději budu špatně orientovat, ale kupodivu jsem do příběhu vplula naprosto snadno. Styl psaní mi ihned sedl a s chutí jsem se ponořila do života ve špinavém, divokém, místy krutém, italském životě dvou holčiček. Každá byla jiná, přesto je spojovala touha chápat svět, učit se, snily o jiném lepším životě. A ačkoli dávám plný počet bodů, v knize bych přes to nalezla věci, které mě udivovaly. Například jsem nerozuměla tomu, co mohlo tak zcela odlišné holky k sobě táhnout. Co Elenu tolik fascinovalo na Lile, co mohlo bavit dvě malé holky na mlčenlivém hraní si vedle sebe, proč si už v dětství navzájem ubližovaly? Spíš než zrod pravého přátelství je zde popsán vznik posedlosti druhou osobou a podřízenosti. Zkrátka si myslím, že s hlavními hrdinkami bylo od začátku něco hodně špatně a mohlo za to prostředí, ve kterém vyrůstaly, byl to svět, ve kterém lidi po sobě šlapou, jsou schopni se sežrat zaživa, jen aby vynikli, aby byli lepší než ostatní. Elena studuje, šprtá se, dělá vše proto, aby vynikla, aby dosáhla uznání a když ho nemá, či není nejlepší, tak ji úplně zmizí sebevědomí a smysl života. Lila zase, v dětství trochu autistická, má přirozený talent chápat věci a dávat jim souvislost, ale má méně možností, žárlí na Elenu a postupně se odsoudí k životu v Neapoli, o kterém čteme v dalších dílech. Neřekla bych, že zde čteme o přátelství. Mezi hrdinkami existuje pouto, které jsem nepochopila a které bych sama pěstovat nechtěla. Nicméně tak jako tak, jedná se o strhující čtení a jsem ráda, že jsem se ke knihám mohla konečně odhodlat.... celý text

Sochař smrti 2017, Chris Carter

Ačkoli mi Noční lovec sedl příběhově víc, ani Sochař smrti nezklamal, ačkoli jsem ho četla mnohem delší dobu, než předchozí díly. V knize jsem nenašla víc ani míň, než jsem očekávala, takže klasicky dávám plný počet bodů. V knize se stále něco děje, vraždy jsou děsivé, odporné napětí se dá krájet.... a konec celkem překvapil. No co víc říct, nepochybuji o tom, že přečtu časem celou sérii. :)... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Já a knihy od Murakamiho jsme společně jaksi prokletí. Nikdy jsem žádnou jeho knihu nedokázala dočíst, i když se mi líbily. Nevím, čím to bylo. Každopádně u Norského dřeva se mi dočíst povedlo, i když byly mezi čtením pauzy. Je to zcela neobyčejně neobyčejný příběh. V této knize je život sám. Naoko mi připomínala mě samotnou, doufám, že jednou nedopadnu jako ona. Tóru byl sympaťák, moc toho nenamlel, ale prožil co se dalo. Dílo je to velmi emotivní, ale konec mě maličko zklamal. Na to, jak bylo celé vyprávění popsané doposud, mi konec přišel strohý. Bylo to prostě málo. Ale jinak bych ráda navštívila místo, kde se léčila Naoko.... celý text

Noční lovec 2013, Chris Carter

Tohle byla jízda. Opravdu mrazivé, děsivé, nepředstavitelné. Kniha nemá hluchá místa, napětím jsem si užírala prsty. Na vraha jsem sice měla podezření, ale to nevadí. Zatím pro mě nejlepší díl. Konec mě v jednom ohledu poněkud mrzel. A to, jestli by se to mohlo nebo nemohlo stát, mě zde tolik netrápí. Celý příběh jsem si opravdu užila a mnohdy se i bála a to se mi zase tak často nestává.... celý text

Popravčí 2019, Chris Carter

Popravčího jsem četla již před nějakou dobou a děj si stále pamatuji, což svědčí o kvalitě knihy. Rozhodně lepší než první díl, moc se mi líbilo, jak vrah využívá největšího strachu oběti. Přemýšlela jsem, jak by asi zabil mě. :) Děj příjemně odsýpá, čtenář se nenudí. Vyšetřovatelé správní chlapci. :) Víc takových sérií.... celý text

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

Kniha se velmi dobře čte, což je značné plus. Konec se také zajímavě vyvinul, proto dávám čtyři hvězdy. Ačkoli mnohé situace byly velmi předvídatelné a někdy i zdlouhavé, každý trochu gramotný člověk pochopí dopředu, kdo je ten cizí v domě. Autorka má lepší knihy, tato mi přijde nejslabší. Ale i tak jsem se při čtení nenudila, takže za mě dobrý.... celý text

Rozvaliny Gorlanu 2008, John Flanagan

První díl je velice roztomilý. Postavy jsou příjemné, děj je nevšedně pohádkový a kniha se čte dobře. Myslím, že toto je styl příběhu, který můžou číst jak mladší čtenáři, tak i dospělí v jakémkoli věku a bude je to bavit. Will, Halt i Horác jsou super. :) Přečtení celé série mi asi bude trvat, ale mám to v plánu :)... celý text

Dvojitý kříž 2013, Chris Carter

Mám ráda tyhle typy knih. Sympatičtí vyšetřovatelé, šílené vraždy, napětí... Ačkoli se přiznám, že když popisovali první zavražděnou oběť, udělalo se mi zcela nefalšovaně špatně od žaludku. Bylo to vykreslené tak detailně, že mě jímal děs a hrůza. Seznamování s detektivem Hunterem hodnotím na výbornou, už čtu druhý díl a taky pecka. S touto sérií určitě strávím mnoho času.... celý text

Tajné sestry 2016, Amanda Quick (p)

Inu, strašně prvoplánové vztahy v knize, taková temnější červená knihovna. Příběh sám o sobě není špatný, čte se dobře, ale ta láska tam byla strašně okatá, celý děj byl v mnohém velmi předvídatelný a to tak, až mě to někdy rozesmávalo. Žádný velký zázrak, ani z pointy si na zadek nesednete, ale jako relax na dovolenou, do letadla atd., celkem dobré čtení.... celý text

Hvězdný prach 2006, Neil Gaiman

Nejprve jsem viděla film, několikrát, ten film naprosto miluju. A dlouho jsem váhala, zda si přečíst i knižní verzi. No nakonec se stalo. Myslím si, že byla výhoda, že jsem dřív viděla filmovou verzi, nejsem si jistá, jestli by mě kniha jinak zaujala. I když jsou tam mnohé věci jinak, kupodivu mi to nevadilo. Bylo by naivní čekat, že kniha bude stejná jako film. Knižní verze se mi líbila též, ačkoli film má v sobě ještě nějaké kouzlo navíc. Nelituju, že jsem četla, bylo to moc milé, ale film u mě zůstává na první místě.... celý text