Tori.U
přečtené 75
Ten, kdo stojí v koutě
2012,
Stephen Chbosky
Knihu jsem právě dočetla podruhé a nemůžu uvěřit, že jsem zapomněla, jak je skvělá. Čte se velmi snadno, bez námahy jsem se ponořila do Charlieho hlavy a viděla svět jeho očima. Jazyk není vůbec náročný, což dle mého názoru ale neubírá na literární hodnotě - přecijen čteme v podstatě deník neurodivergentního teenagera, není na místě očekávat hluboké jazykové hrátky. Na jednu stranu jednoduchý nenáročný coming-of-age román, který se čas od času dotkne vážných osobních témat. Na druhou stranu nás může už ubíjet, jak Charlie po celou dobu _jen stojí v koutě_ a je jen pozorovatelem svého života, namísto toho, aby v něm hrál vlastní roli. Líbí se mi metafora, kdy si postavy mixováním hudby v podstatě vyznávají lásku a náklonnost. Líbí se mi malé poznámky o životě utrousené mezi odstavci, úderné a trefné. Neříkají nic nového, ale ta prostost a nevinnost, se kterou jsou předneseny, jsou úsměvné a pozoru hodné. (Každý přijímá jen takovou lásku, kterou si myslím, že si zaslouží.) (Na mámině kabelce je skvělé, že je jedno, co zrovna potřebuješ, protože ona to má.) Necítím se po přečtení obohacena o nějaké zásadní poselství, ale můj svět je po přečtení krásnější. Příště, až jak se k ní za několik let zase vrátím, si ji chci přečíst v originále... celý text
