Titty1929
přečtené 149
Píseň o Bernadettě
2007,
Franz Werfel
Nenechte se zmást tématem, Píseň o Bernadettě je román o zázraku, ale není to reklama na katolickou církev (ani to není nic proti této ani jakékoli jiné církvi, je to neutrální, hurá), ačkoliv vypráví o dívce která je svatořečena. (Ono by to také od původně židovského autora bylo poněkud překvapující.) Werfel se s Bernadettiným příběhem setkal během svého útěku před nacismem, když po obsazení Francie prchal přes Lurdy. Tvrdí, že během krátkého pobytu v Lurdách slíbil, že pokud se mu útěk podaří a v pořádku se dostane do Ameriky, napíše o lurdském zázraku knihu. Úprk se podařil, a tak vznikla Píseň o Bernadettě. Je to román, jehož vypravěč dokáže výborně vystihnout psychologii postav, dobu i prostředí. Prostředí je především provinční městečko Lurdy, které se časem promění v místo, kam se stahují spousty turistů, zvědavců a samozřejmě nemocných, kteří v něm vidí naději. Doba, v níž se zázrak odehrává, druhá polovina 19. století, rozhodně nepřeje zázrakům, je to doba rychlého technického a vědeckého rozmachu, a proto v Bernardettiných viděních vidí mnozí podvod nebo šílenství, největšími odpůrci zázraku jsou, aspoň zpočátku, vzdělanci a církevní představitelé (ostatně ti ke vzdělancům patří), mnozí časem svůj pohled na věc mění, což je autorem také šikovně vykresleno. Nejdřív v zázrak věří především ženy, ale je zde výrazná výjimka a tou je Bernadettina matka, která by byla nejradši, kdyby její dcera byla obyčejnou dívkou se všedními starostmi, má pocit, že zjevující se "Paní" jí ukradla její dceru. Tento román považuji za krásný a smutný. Četla jsem ho zatím dvakrát a pokaždé na mě z něj dýchal smutek z Bernadettina osudu, zdaleka nejen z toho, že objevem léčivého pramene pomohla druhým a sobě pomoci nedokázala, celý život byla nemocná a zemřela mladá, Bernadettin osud je smutný i pro její osamělost. Z dívky, které se zjevila Panna Marie (Bernadetta o ní ovšem vždy mluví jako o "Paní"), se stala slavná osoba, už nikdy nebude považována za obyčejnou a ani nemůže žít běžný život, jaký si snad dříve přestavovala.... celý text
Boj o ostrov
1959,
Arthur Ransome
Báječná. Pro mě jsou ransomovky srdeční záležitostí. Četla jsem všechny díly, většinu mnohokrát v dětství i v dospělosti. Od prvního přečtení jsem toužila plachtit, ale než se mi toto přání v necelých osmnácti splnilo, vystačila jsem si s jakýmkoli plavidlem, pojmenovávala jsem mini ostrůvky plné kopřiv na potoce, do vrcholových knih jsem psala: "Vylezli jsme na Kančenžangu." a nutila jsem sourozence hrát si na Vlaštovky. Hráli jsme si na Vlaštovky a Amazonky, které si hrají na námořníky, piráty, objevitele, badatele a divochy. V Boji o ostrov prožijí děti spoustu dobrodružství, z nichž většina vychází nikoliv ze skutečných nebezpečí, nýbrž z fantazie a her.... celý text
Trosečníci z Vlaštovky
1988,
Arthur Ransome
Trosečníci z Vlaštovky jsou asi mou nejoblíbenější ransomovkou. Četla jsem je několikrát jako dítě i později. Kniha je možná trochu naivní, ale děj dává smysl, což není u dětských knih dneska zcela pravidlem. Děti se zde chovají k sobě navzájem neuvěřitelně mile. Prožívají leccos, co by se nám nepoštěstilo, ale často udělají i z obyčejné příhody neobyčejný zážitek díky své velké fantazii a to je důležité umět. Charaktery jsou zde myslím propracovanější než u prvního dílu (Boj o ostrov). Skvělá je scéna se ztroskotáním, reakce na břehu a vykreslení Johnových a Tittiných pocitů těsně po ztroskotání. Výborný je strýček Jim alias kapitán Flint i obě maminky. Vždycky mě potěší, když vidím dnešní děti tyto knihy číst. Není důvod, proč by nemohly. Také jsem v té době a v té Anglii nežila, přesto jsem se při čtení velice bavila.... celý text
Píseň o Viktorce
1950,
Jaroslav Seifert
Jedna z mých nejoblíbenějších básní od Seiferta a básní vůbec. Verše nejsou složité, ale jsou krásné, působí lehce. Z Babičky je vybrán Viktorčin smutný příběh a srovnáván s nelehkým osudem Boženy Němcové. V básni se objevuje i univerzální oslava lásky, krásy a přírody. Řekla bych, že malá nevýhoda je, že báseň předpokládá znalost Babičky a trochu povědomí o životě Boženy Němcové, což bylo nejspíš v době vzniku automaticky předpokládáno (aspoň u čtenářů poezie), ale dnes to tak automatické pochopitelně není. Při čtení této básně vždycky trochu pláču.... celý text
