Franz Werfel

německá, 1890 - 1945

Související novinky

Prokleté královny, Život na míru a další knižní novinky (13. týden)

Prokleté královny, Život na míru a další knižní novinky (13. týden)
V aktuálním týdnu od 25. do 31. března se můžete těšit na velkou várku nových knih, které se nově objeví na pultech knihkupectví. My jsme pro vás vybrali se... celý text

Populární knihy

/ všech 26 knih

Nové komentáře u autorových knih

Sjezd abiturientů Sjezd abiturientů

Je zajímavé, jak se liší v různých literaturách pohled na střední školy, konkrétně gymnázia. V české literatuře jsou to obecně místa pro roztomilé studentské rošťárny, kde sice studenti bojují se svými profesory, ale ve skutečnosti se mají všichni rádi, a když je třeba, táhnou za jeden provaz. V německé literatuře vypadá gymnázium jako malé peklo. Profesoři jsou hloupí, zlí, přinejlepším žijící v minulosti a zkostnatěli, třídy bývají plné zákeřných idiotů, kteří si dělají naschvály a jejich nejvyšším projevem života je vymetání bordelů, případně hromadný odchod rovnou na frontu. Jerome ještě upozorňoval, že němečtí studenti strašně chlastají, a když se dostanou na vysokou, sekají se šavlemi. Sjezd abiturientů popisuje podobnou partu studentů osmiletého gymnázia, kteří chodí za školu, opíjejí se alašem, holdují spiritismu, bordelům a dramatické tvorbě. Vypravěč má navíc spadeno na spolužáka, který jej zjevně převyšuje, a tak jej pronásleduje různými nepěknými naschvály. Závěrečná katarze ovšem vyjde naprázdno, protože nešťastný spolužák se ztratil kdesi ve světě. Výborná klasika, pro čtenáře svým dějem ovšem dost nepříjemná.... celý text
Forestwalker


Píseň o Bernadettě Píseň o Bernadettě

Proč se vlastně stále snažím číst co nejvíce nových knih, abych měla přehled o současném dění v literatuře, když máme v knihovnách takovéto poklady. Smekám před autory dřívějších dob, kteří museli bez internetu vynaložit mnohem víc úsilí k napsání věrohodné biografie. Naše vzdělání už asi nemá nic společného se vzděláním tehdejších lidí. Věřila jsem každému slovu tohoto románu. A pokud bylo možné setkat se se zázrakem v pokrokovém období 19. století, tím víc je očekávejme v současné bezbožné době. Kdo chce najít nový impuls do života nebo třeba povzbuzení zůstat sám sebou doporučuji tuto knihu všema deseti.... celý text
eldfluga


Bledě modré ženské písmo Bledě modré ženské písmo

Mistrně napsaná novela pražského rodáka Franze Werfla je v tom nejlepším slova smyslu psychologickou drobnokresbou s hluboce symbolickým vyzněním. To vše v kulisách a podmínkách stále ještě poněkud C.K. byrokratické a ospalé Vídně (ta pomalost a liknavost se odráží i v tempu vyprávění, které rozhodně nikam nespěchá) v druhé půli třicátých let. Nacismus v Německu už v té době nadobro zvítězil a Rakousko se s tím musí vyrovnat. Tato velká politika nakonec nečekaně proniká i do nitra a života hlavního hrdiny, jehož dožene jedno dávné provinění a zachvěje jeho důvěrou v sebe sama i ve všespásnost úřední mašinérie i rutinních životních regulí.... celý text
V_M



Jeremjáš – Slyšte hlas Jeremjáš – Slyšte hlas

Rovnou napíšu, že jsem knihu nedočetl. ALE: s prorockými knihami Starého zákona jsem měl vždycky problém, tedy přesněji řečeno, moc mě neoslovovaly. Byly pro mě neuchopitelné, nesrozumitelné, vzdálené. Welferův Jeremiáš mi k nim pootevřel dveře. Autor na informacích čerpaných z biblických knih fabuluje příběh, konkrétně vykresluje, jak to tenkrát mohlo být. A to velmi plasticky. Jeremjášúv a Baruchův příběh mě silně přitáhl, bohužel pasáž egyptská mé nadšení zpražila a pasáž babylónská pak zadupala do země. Příliš mnoho kultických termínů, názvů božstev, variantních jmen a titulů osob... Prostě jsem knihu stále častěji odkládal, že si odpočinu a vrátím se k ní, až jsem ji odložil úplně. Dávám si rok, maximálně dva;-) a zkusím to ještě jednou.... celý text
Juagustin


Čtyřicet dnů Čtyřicet dnů

Příběh udatného boje Arménů, kteří se v létě 1915 vzepřeli nucenému vysídlení (ve skutečnosti vyhlazení), jsem otevřel po vyhnání Arménů z Náhorního Karabachu letos v září. Další z položek dlouhého seznamu arménských národních traumat, přičemž genocida během první světové války je tím největším. Hrdý národ, který již ve 4. století přijal křesťanství a obýval rozlehlé oblasti Kavkazu a východní Anatolie, se ocitl rozdělený mezi carským Ruskem a Osmanskou říší, kterou od konce 19. století uchvacoval turecký nacionalismus. Turci sice tvořili sotva polovinu populace, chtěli mít říši sami pro sebe a zejména radikální Mladoturci si stále častěji kladli otázku, zda "národnostní menšiny nejsou zbytečným zdrojem neklidu a jestli by nebylo nejlepší, kdyby vůbec nebyly". Stačila drtivá porážka osmanských vojsk, záminka o zradě a Arméni "padli do rukou vlastního státu", který se vší efektivitou zorganizoval první genocidu v moderní historii s organizovanými deportacemi, pochody smrti, koncentračními tábory v mezopotámské poušti a půldruhým milionem mrtvých. Franz Werfel (původně pražský Žid) knihu napsal, aby svědectví přeživších "vyrval říši mrtvých". Jaký paradox, že kniha vyšla v roce 1933, kdy se nacisté chopili moci a v následujících letech mladoturecké vynálezy dovedli k mrazivé dokonalosti při "řešení židovské otázky". To vše se ale ve Werfelově románu (bohužel) objevuje spíše okrajově, neboť jeho valná část se věnuje osudu několika tisíc Arménů z vesnic u Antiochie, kteří odmítli odejít jako ovce na porážku a rozhodli se genocidě čelit se zbraní v ruce a opevnili se na hoře Musa Dagh (příběh má historický základ a i proto byla kniha oblíbená třeba mezi obránci varšavského ghetta). Kromě statečnosti a hrdosti je to i příběh o lidské zabedněnosti, závisti, pověrčivosti a hašteřivosti, které dovedou zachvátit jakoukoliv skupinu lidí bez ohledu na to, v jakém se nachází nebezpečí. Venkovské a tradicionalistické prostředí s přirozenými autoritami kněží a několika málo vzdělanců se sráží s pařížským světem Gabriela a Julietty, kteří z něj vyrazili na výpravu za rodinnými kořeny, jež se však ukázala být smrtící pastí. Ústředním tématem je upřednostnění přežití skupiny před osudy jednotlivců, čemuž Gabriel obětuje vše, rozkročen mezi svou rodinu a svůj národ, uchvácený vojevůdcovstvím a zanedbávající strádající manželku a zvlčilého syna. Takových silných postav tam ale není mnoho (přeživší rodina pastora ze Zeitunu nebo dezertér Sargis Kilikjan, odkojený nenávistí k Turkům a vyhořelý celoživotním strádáním), většina jich jen figurky za hranicí karikatury, jejichž osudy (mnohdy rozepsané na mnoho stran) mi byly vlastně lhostejné. Všechno to střílení a hašteření na Mojžíšově hoře na hutných 750 stran úplně nevydá, kniha ale hlavně díky několika silným pasážím o dějinných událostech (např. rozhovor německého duchovního s Enverem Pašou nebo svědectví z tábora Dajr az-Zaur, jakési arménské Osvětimi) stojí za přečtení. (8/10)... celý text
kristleko