SynD
přečtené 427
Čarozpěv
2022,
Timothée de Fombelle
3,5* druhý díl u mě lehce ztrácí. jednak mi věčné osudové míječky o fous lezly solidně na nervy, taky přivádí na scénu nové postavy, místo toho, aby se podrobněji věnoval třeba bratrům, či otci. například bojovník proti otroctví mi přijde zbytný, protože otroctví je tu celou dobu velmi kvalitně zpracováváno a podáváno skrz samotný příběh. finální objevení zlata bylo nakonec docela nenápadné, na to, že jde o tak velké téma, do kterého bylo mnoho postav citově zainteresováno (já též), to jaksi prošumělo. cenu za nejlepší zápornou postavu získává majitelka plantáže. a Amélie mě baví svou nejednoznačností - na jednu stranu několikrát zakročila pozitivně proti bezpráví, na straně druhé má místo srdce kalkulačku, ee, chci říct počitadlo. ovšem se studenými, kovovými kuličkami.... celý text
Vítr se zvedá
2021,
Timothée de Fombelle
de Fombelle umí nádherně vyprávět. úvod v ráji je snový. a způsob, jak se z něj začnou odvíjet jednotlivé příběhy, je strhující. vedle výborně napsaných hlavních postav mě moc těšilo poznávat různé vedlejší postavy, třeba tesaře, nebo Amélii. taky záporáci jsou velmi kvalitní - třeba kapitán lodi či mazaný Ašant. jedinou otázku mám ohledně kocoura, copak se s ním stalo poté, co se účetní, kuchař a tesař rozdělili?... celý text
Andílek
2020,
Lucinda Berry
2,5 hvězd skutečným vrahem je tu OSPOD a neschopnost jeho pracovnice udržet si profesionální hranice a předávat podstatné informace
Nejhezčí dny našich životů
2021,
Claire Lombardo
takové krásné lístky na obálce, slibně velký formát i oslavné ódy - a takové zklamání uvnitř. román patří ke knihám, kde (s výjimkou rodičů a dítěte) vedou všechny postavy totožně laděný vnitřní monolog, odlišný jen v míře depresivnosti a kulisách jejich životů. ten hlas je prostě stejný a pro mne nesympatický. další kapitolou jsou pubertálně se chovající "vilní" rodiče s barvotiskově ideálním zamilováním i po XY letech. a když už mluvím o sexu, v knize je ho mnoho, což by až tak nevadilo, kdyby byl popisován chutnějším způsobem. z toho, co jsem přečetla, mi v hlavě uvízlo zrzavé strniště píchající do klitori*u a "její sliz na manželově tváři". děkuji stačilo, odkládám nedočtené.... celý text
Beze svědků
2019,
Lisa Jewell
věrohodností a prokresleností postav to na mě působilo jako storka, kolektivně vymýšlená holkama na táboře po večerce. na takovém tom táboře bez mobilů, kde se musí zabavit jinak. úplně slyším jejich chichotání, "ty jsi blbá!" a radostný řev při vymýšlení detailů jako křečci nebo barva aury.... celý text
Vlak do Samarkandu
2022,
Guzel Jachina
po přečtení Pristavkinova Na hrudi obra (...) jsem si slíbila, že takové knihy už nebudu číst. u Vlaku do Samarkandu jsem to porušila, a jsem za to ráda. autorka celé dílo udrží na velmi jemné hranici mezi drsností a brutalitou, místo popisnosti volí často poetický jazyk, a kniha je tak sice náročná, ale nikoli námět na noční můry. je to opravdu skvěle napsaný a mimořádně silný příběh, bohužel vycházející z reality: země neomezených možností, různé tváře lidskosti, laskavosti a jejich opaku, a děti. mnoho mnoho dětí... celý text
Společenský tvor
2020,
Tara Isabella Burton
další z mnoha variací na Talentovaného pana Ripleye, tentokrát jsou jak hostitelka, tak její parazitka (parazityně?) obě mimořádně nesnesitelné. nesnesitelná je i celá kniha. pozérské postavy pronášejí pozérské cancy v pozérských prostředích. a úplně nejděsivější jsou tu literární večírky a intelektuálské kecy. děj stojí na nesmyslech jako je nenápadné odvlečení mrtvoly z večírku, její sprchování (but why?), porcování, likvidace v řece, a celá následná kamufláž. nebo ničím nepodložený průnik mezi literární elitu. není tu jediná sympatická, nebo aspoň minimálně vydýchatelná postava, Lavinie není člověk, ale přesaturovaný stereotyp manického diblíka, a její sestra vnáší do druhé části knihy velkou nudu. další z postav charakterizuje pouze to, že je vizuálně odporný muž, a romantik Rex pro změnu zcela postrádá charakter. hlavní hrdince chybí lidskost (tedy morálka, ale i uvěřitelnost živého člověka) i jakákoli konzistence. jako alternativní konec navrhuji buď hromadný odchod všech postav do moře, nebo konstrukci stroje času, díky kterému by bylo možné zamezit samotnému vzniku knihy (samozřejmě mírovou cestou).... celý text
Chyba jejího manžela
2021,
Sheila O'Flanagan
chtít po růžové knihovně, aby byla realističtější, je asi zbytečné. ale stejně si to nemůžu odpustit - tahle kniha by byla o řád lepší, kdyby manžel nevěrník nebyl takový komixový primitiv a hrdinka nedosahovala instantních úspěchů na instagramu skrze fota svačinek a hradu (to je s prominutím jak z Emily in Paris). stejně tak by příběhu prospělo i vykostění zbytečných popisů obyčejností a stále se opakujících dialogů. sama hrdinka a příběh její emancipace byl docela fajn.... celý text
Vzdělaná
2020,
Tara Westover
téma dysfunkčních rodin mě zajímá, stejně jako třeba Mormoni a sebeaktualizace. od prvních kapitol jsem ale měla problém se začíst, a zanedlouho mi z autorčina literárního stylu začala vylézat jednotvárná šablona: na začátku kapitoly něco naznačím, pak mluvím o jiných věcech, a na konci se stane něco hrozného. a pak zase odznova, nová historka podle stejného mustru. Vzdělaná mi připomíná Skleněný zámek, ovšem ten byl alespoň zručně napsán. tady vládnou suché, odosobněné popisy. autorka bez emocí popisuje, co se dělo, jako by ty chybějící emoce za ni měli prožívat čtenáři. cítila jsem se tak trochu jako rukojmí, a nemůžu souhlasit s recenzemi, které knihu označují za terapeutickou. sumarizace ohavností může sloužit jako dobrý podklad pro psychoterapeutickou práci, terapeutická ale sama o sobě není, protože tam chybí prožitek, reflexe a další léčivé komponenty. dalším výrazným rysem knihy je přehánění, které po čase přestalo účinkovat a začlo mě řekněme štvát. jsem schopná věřit otcově paranoie i nefungujícím vztahům, ovšem léčba ohořelé nohy pomocí esenciálních olejů a Rescue remedy (také koupele v popelnici a ořezáním nožíkem), která dá bratra dohromady, už na mě byla moc. nehody jsou ve Vzdělané velmi časté. nemyslím, že by za přeháněním musela stát grandiozita, někdy tyto sklony mají lidé proto, že ve svých nemocných rodinách museli hodně nadsazovat, aby je vůbec někdo slyšel. ale v mých očích to knize jen přídává na patologičnosti. dtto nesrovnalosti typu "jsme chudí" vs. nákupy zbraní, drahých kovů a velkých strojů. po nakouknutí na Goodreads a zjištění, že mě (tedy autorku) v knize ještě čeká týrání ze strany bratra a zázračný postup z nulového vzdělání na univerzitu, knihu odkládám. teoreticky vzato to možná ještě někdy dočtu, ale už jen z toho přečteného kousku si odnáším velmi nepříjemný pocit.... celý text
Portrét dámy
1991,
Henry James
knihy Jamesových současníků čtu s potěšením a bez problémů, Portrét dámy mi ale přišel velmi špatně stravitelný - taková kupa hlušiny, zažloutlých krajek, nekonečných popisů a intrik. a taky rozhovorů, v nichž se zásadně (až na pár výjimek, většinou z úst Američanů) neříká to, co si kdo myslí, ale pravý opak, nebo se jen tak stupidně mlží. působilo to na mě celé, jakoby autor hlavní hrdinku předkládal jako jakési roztomilé zvířátko s podivnými názory, které se o svou roztomilost i podivínství nechalo připravit utilitárním sňatkem. po svatbě pak hrdinka pozbyla jakýchkoli rysů i celkového charakteru a mnoha desítkami stránek se už jen propotácela k otevřenému konci. co se týče mnohých nápadníků, Šlechtic byl jaksi mdlý, Americký obr byl vlastně jen šablona hnaná vášní, a i z mužů asi nejsympatičtější Bratránek měl Isabel rád právě jako to zvláštní domácí zvířátko. Manžel z toho vyšel nejzajímavěji. z jeho manipulativního projevu pořádně mrazilo a klidně mu mohlo být věnováno více prostoru. ovšem Isabelino odmítání nápadníků mi přišlo stejně bezdůvodné (tedy nezdůvodněné) jako její svatba. z ženských postav mě vedle šablonovité Tety, moderní Novinářky a naivní Dívky zaujala asi jen Mrcha, od finální konfrontace jsem si ale slibovala víc. celkově je ale kniha asi cennou památkou na doby, kdy byly ženy majetkem a správná žena byla poddajná, tichá, úpravná a uměla dobře sedět a čekat. a na rozdíl od současnosti to všem připadalo ok.... celý text
Manželka mezi námi
2018,
Sarah Pekkanen
překomplikovanost ve spojení s podřadnou kvalitou - a celé je to zbytečně dlouhé. četla jsem v originále, a tak za literární ukoptěností zjevně nestojí překlad.
Čepec
2021,
Katarína Kucbelová
kniha meditace kniha čistá krása neokázalého druhu - jako čepce šité ze záclonoviny. zamilovala jsem si Ilku, zamilovala jsem si autorku. a proces, kde starší žena učí mladou, kde je šití a věci kolem propojené s politickou současností i drsnou minulostí 20. století, osobními postoji, rodinnými traumaty, Romskou otázkou, vitalitou, silou, jejich vznikajícím a postupně stále bližším vztahem, a láskou. přála bych si, aby existovalo prodloužené vydání Čepce, ještě podrobnější a delší a s obrazovou přílohou. měla bych ho na nočním stolku a po náročných dnech bych si vždycky kousek přečetla a pocítila, jak se moje srdce tiše raduje a jak je má nervová soustava slovo za slovem, steh za stehem klidnější.... celý text
Shuggie Bain
2022,
Douglas Stuart
4 a půl hvězd skvostně napsaný sociální horor. zejména na Eugenův zásah asi jen tak nezapomenu. EDIT: doporučuju si po přečtení dohledat rozhovory s autorem, osobně mě dost uklidnilo, jak se jeho život vyvíjel dál a jak se mu daří dnes.... celý text
Můj syn feťák: skutečný příběh
2021,
Eva Hacalová
spíš než po literární stránce je kniha zajímavá hlavně jako case study, studijní materiál. matčiny kapitoly jsou napsány kreativněji, u syna jde hlavně o chvástání v jakémsi arogantním módu - doktoři jsou blbci, pervitin nezpůsobuje závislost, on ví všechno nejlíp. fascinovala mě míra kodependence a celkového provázání a zašmodrchanosti vztahů v rodině. počínaje samozřejmostí, s níž matka četla synův deník v léčebně, přes práci ve stejné, otcem vedené firmě, neustálé výpůjčky a finanční dary nebo moment, kde syn komentuje kondomy, které si koupila matka (wtf). anebo testování na drogy, ke kterému syna nutí, jako by byl dítě a ne dospělý člověk. pohled na něj jako na samostatnou a za sebe (a svou vlastní rodinu) zodpovědnou jednotku se v knize neobjeví. i tak ale aspoň část promotání rodina rozetne vyhazovem syna z firmy i z rodiči koupeného domu. otevřenost protagonistů dobře ukazuje mnoho jevů, spojených se závislostí. zajímavé mi přišlo: - Honza začne fetovat nikoli pro zábavu, ale aby stihl víc práce, na což je dobře "nachystán" na výkon zaměřenou původní rodinou - otec se v příběhu prakticky nevyskytuje - drogově závislý pozná drogově závislého - krátké detoxy a hospitalizace nemají absolutně šanci jakkoli výrazně ovlivnit psychické rozpoložení závislého - duchovní hledání jako součást závislosti - normalizace nenormálního - za celou knihu se nikdo nepozastaví nad Honzovou agresivitou a velmi násilným chováním - napadá ostatní lidi, doma rozbíjí nábytek atd. - projevy toxické maskulinity: Honza vesele popisuje svou paranoiu (boty, které dělají falešné kočičí stopy, byly top!), užívání drog a lhaní. nad čím se ale pozastaví a čemu se vzepře, je možnost, že by fungoval jako otec v domácnosti a dělal domácí práce no a holčičky mi bylo nesmírně líto.... celý text
