Sima890
přečtené 62
Dvůr mrazu a hvězd
2018,
Sarah J. Maas
Kniha se dehrává se pár měsíců po válce a vypráví o jizvách, které na postavách zanechala a o nacházení sama sebe, o budoucnosti,... krásná novela to je. Příběh to nemá skoro žádný, ale i tak moc krásné. ACOFAS je možná poslední knihou Feyre a Rhyse, a tak jsem si čtení chtěla co nejvíce užít a splnilo se mi to, v částech jsem úplně umírala smíchy. Poznala jsem Elain a Nestu z jiné strany, Elain mě občas překvapovala. Roli v příběhu hrál i Tamlin. Tu nenávist, co od všech lidí dostává si opravdu nezaslouží, ale i tak tam má Tamlin a ta nevyřešená historie nějaké uzavření- až mě z toho bolelo u srdce...O příběhu tam nejde nic moc říct, ale je to perfektní epilog ACOWARU, dokonce se SJM i povedlo potěšit fanoušky už dlouho slibovanou scénou a i mnoha jinými scénami. Když jsem se do čtení pouštěla, myslela jsem si, že se v téhle knize všechny dějové linie uzavřou, jenže to se nestalo, pár těch linií zůstalo otevřených-ale alespoň je to taková návnada pro další přicházející díly. Nedokážu si představit, že by tohle měla být poslední Feysand kniha, jelikož tam je ještě řádka věcí nedořešená. Ale! Další kniha, která vyjde bude soustředěná na Nestu a Cassiana!... celý text
Světlo a stíny
2017,
Leigh Bardugo
Na Grišu jsem slyšela samé chvály a rozhodla se, že si to taky přečtu, já bohužel nějaké velké nadšení z knihy nemám, pro mě to bylo trošku zklamání. I přesto, že nejsem nijak nadšená, mě kniha bavila a za přečtení to určitě stálo, stránky rychle ubíhaly. Autorka vymyslela zajímavý a čtivý příběh s nějakou tou originalitou a potenciálem pro další díl. Další díly určitě nevynechám, jsem zvědavá, co si autorka přichystala v dalším díle. Alina jako postava pro mě je celkem oříšek, nemůžu se rozhodnout jestli ji mít ráda nebo ne. Zatím mě nepřesvědčila ani o jednom. Řeknu akorát, že to není jedna z nejlepších hrdinek, o kterých jsem četla. Nikdy v ničem nevynikala a sama si připadá úplně obyčejně, a že nikam úplně nepatřila. Alina je taková uzavřená, ale co jiného by se od ní dalo čekat, když je proti své vůli odvlečena do pro ní neznámého a nového prostředí a nejlepšího kamaráda. Občas mi připadala trochu ufňukaně a možná i naivně. Ale co si budeme povídat, i já propadla Temnyjovu kouzlu. Hodně mě bavilo pozorovat, jak se z téhle dívenky stává o něco silnější člověk, a jak se učí poznávat tuhle novou verzi sama sebe a kontrolovat svou moc. O vedlejších postavách nemám moc, co říct, dostaly hrozně málo prostoru. Myslím, že tím, jak je sama hlavní hrdinka uzavřená, tak se to tam i hodí. Po většinu času mi příběh přišel hlavně o pocitech Aliny, jak jí chybí její nejlepší kamarád Mal a koho vlastně chce. Mal, jelikož moc prostoru nedostal, a znám ho hlavně z Alinina vyprávění, tak ho nemůžu moc posoudit, ale nějak mi nesedl. At' je to trochu neuvěřitelné i Darkling (Temnyj) tam toho prostoru moc neměl. Věci se mezi Alinou a Darklingem změnili dost rychle. Prakticky si ji od doby, co ji potkal moc nevšímal a pak najednou ji políbí... To jsem trošku nepochopila...Děj jde po většinu času pozvolně, bez nějakých důležitých událostí. Ale konce kniha nabrala hezký spád, i když ne vše tam se mi líbilo a dosáhla velmi zajímavého konce. A ještě k překladu. Částmi jsem knihu četla v češtině a částmi v angličtině a jméno Temnyj mi není ani trochu sympatické, The Darkling má prostě šmrnc, ale zároveň nevím, jak jinak by to šlo přeložit. I přes všechny negativy musím autorce uznat její fantazii. Moc se mi líbí svět, který knize vytvořila a upravila. Je to taková fantasy úprava Ruska, což mi přišlo už když jsem viděla originální obálku - architektura paláce na ní. Na jedné straně Griši, které mají určité schopnosti a jsou na vrcholu společnosti a pak tady jsou obyčejní lidé, kteří hladoví. Nejmocnější je samozřejmě Temnyj, který i když nedostal dost prostoru je hodně zajímavou a i originální postavou. No, ne úplně. Ale jsem si jistá, že tato postava mě ještě hodně překvapí (doufám).... celý text
Krutý princ
2018,
Holly Black
Žít ve světě, kde člověka všichni nenávidí je těžké. Vše, co Jude kdy chtěla bylo zapadnout, a když se jí naskytne šance, vezme ji. Už má toho všeho až pokrk a nebojí se ukázat, co všechno v ní je. Jude se tím dostává na dosah informací, které by ji nikdy nenapadly, že by mohly být pravdou, a když jde vše do pekel, musí se spojit se svým úhlavním nepřítelem, aby všechny ochránila. The Cruel Prince (Krutý princ) je jednou z nejkladněji hodnocených YA knihy letošního roku. Já osobně jsem tomu prostě nemohla odolat a musím říct, že tohoto rozhodnutí v nejmenším nelituji. Kniha je skrz nazkrz propletená nenávistí, zradou, intrikami a tajemstvími, nechyběla ani politika. Do knihy jsem se hodně začetla a úplně ji zbožňuju, nemůžu se dočkat dalšího dílu. Ze začátku šlo poznat, že autorka s knihou trošičku experimentovala. Ze začátku se při vyprávění hlavní hrdinka obracela na čtenáře, což by přišlo dost nesympatické. Naštěstí to bylo jen na začátku a poté se to už neopakovalo. Při čtení jsem měla i pocit, že si čtu z dětské knížky,což se mi opět moc nelíbilo, ale zvykla jsem si. Nebylo to dějem, ale grafikou v knize. Na začátku každé kapitoly je takový dětský obrázek. Pohádkové příběhy mají v knize nějakou roli, takže mi nepřišlo, že by to tam nepatřilo, spíše naopak. Celý příběh byl skvěle promyšlený, vše do sebe dokonale zapadá. Bavilo mě odhalovat všechny ty prohnilé plány postav a sledovat, jak hlavní hrdinka shromažd'uje všechnu svou sílu a odvahu a odhaluje tajemství s zrady ostatních postav. Cardan je úplně úžasná postava, od "záporné" postavy jako je on jeden nikdy neví, co čekat a v průběhu knihy se víc a víc otevírá a odhaluje jaký opravdu je. Až do poslední chvíle jsem nevěděla jak to všechno skončí, senzační konec to byl.... celý text
Vojna rodov
2018,
Victoria Aveyard
Z čtvrté a finální knihy série Rudá Královna mám takově smíšené pocity. jsem z konce dost zklamaná., jednoduše jsem si to představovala jinak a očekávala jsem víc. Je mi to dost líto. Tato série mi úplně přirostla k srdci, od poslední knihy čekala víc. Určitě mě děj v mnoha ohledech překvapil a já i trnula v napětí. Celkově mě závěrečná kniha hodně bavila. Nově jsou v knize kapitoly z Calovy, Irisiny a Mavenovy perspektivy. Ty Mavenovy kapitoly mě přiměly se na něj dívat z jiného úhlu a lépe ho pochopit, je mi ho ještě více líto. Maven byl v knize pro mě obrovské plus, opět ukázal, co vše dokáže, včetně jeho krutosti. Na druhou stranu se snažil přehodnocovat své myšlenky a vztah s Calem. Iris není vůbec špatná postava, celkem zákeřná, její kapitoly byly hodně o tom, co se děje na druhé straně války a i sledovaly nějaké Mavenový plány. Cal... no, co o něm říct... jeho hlava a srdce jsou na různých místech, stálé touží po Mare, ale také touží po koruně, která mu právem patří. Cal je hodně zmatený a bezmocný, ale nakonec, když už se vše zdá být ztracené, se snaží své rozhodnutí zpochybňovat. Evangeline byla jedno velké překvapení! Její scény nemají chybu a vtipné. Eve se ukazuje v úplně jiném světle, její charakter se nijak nezměnil, ale to samé se nedá říct o jejich touhách. Mare je taky v celku stejná, akorát zde ukazuje, čeho všeho je schopná, i když je zlomena a oba Calore bratři ji zradili. Děj byl do první poloviny převážně soustředěn na RQ politiku. Ze všech knih v sérii bych řekla, že tady ji bylo nejvíc. Já osobně se o politiku vůbec nezajímám, ale způsob jakým to Victoria ve všech knihách napsala a popsala musím obdivovat, všechno jsem ji sežrala do posledního slova. To samé celý průběh války, což bylo zhruba od druhé poloviny. Hodně mě překvapily záhady a skryté plány, které postavy nastřádaly, vymýšlela jsem různé teorie, jaký obrat ve válce to může mít. Válka vůbec nevypadala, že by měla skončit dobře, právě naopak. Z těch stránek šlo úplně cítit tu bezmoc, kterou postavy cítily. Byla to hlavně Calova bezmoc. Krvavé a kruté bitvy autorce vždy šly skvěle napsat a tady taky nechyběly. Do toho všeho tam bylo i to Mare-Cal(-Maven) drama, které bylo příjemným a neuvěřitelné komplikovaným rozptýlením. Tohle všechno bylo naprosto perfektní, jenomže pak se to celé pokazilo... Ten konec se opravdu nepovedl, kniha měla úplně krásně nakročeno na konec, který jsem si představovala, nebo se kterým bych byla spokojená. Já ještě dřív než kniha vyšla jsem neočekávala št'astný konec. Já si spíše přála nějaký velký, epický a srdcervoucí konec. Neuměla jsem si představit, že by mělo skončit s 'a žili št'astně až navěky'. Představovala jsem si nějakou velkou, závěrečnou bitvu, kde by vypukla bouře Mareniných blesků, kde by Mare objevila nový rozsah své moci. Protože název 'War Storm' tomu tak rozhodně naznačoval. V celé knize mi tam její blesky hrozně chyběly, po většinu času byla Mare jen Mare a nikým jiným, chyběla tam 'The Ligtning Girl' , které tam bylo fakt málo. Připadalo mi to, jako by se autorka bála ukázat z Mare něco víc. Mě ten konec přišel strašně nucený a useknutý. V jedné chvíli se bojuje a v druhé je konec všeho. Troufám si i říct, že zakončení Mavenovy dějové linky je odfláknutý. Nebylo to úplně špatné, i slzy byly na krajíčku, ale prostě se mi to moc nelíbilo, někdo bude možná spokojen, ale já prostě ne. Je mi neuvěřitelně líto, že tu píšu takové negativa na finální díl série, která mi tak přirostla k srdci...... celý text
Jeden z nás lže
2017,
Karen M. McManus
Jeden z nás lže je první thriller, který jsem přečetla a svého rozhodnutí nelituju. Bylo to hodně zajímavé počtení, postavy jsou moc hezky zpracovány a i příběh je skvělý. Celé téma mě hodně zaujalo: pět studentů se sejde po škole, ale jen čtyři z nich vyjdou živí. Autorce se kniha rozhodně povedla, všechno si to dobře promyslela a vyobrazila. Částmi mi i připomínala seriál Pretty Little Liars, který je založen na podobném tématu. Ze začátku to bylo trochu pomalé, ale o to víc se příběh soustředil na dynamiku knihy a vyobrazování postav a událostí. Velké plus knihy bylo, že každá kapitola je rozdělená do pohledů všech čtyř hlavních postav. Ty mi v průběhu knihy docela přirostly k srdci, a bylo mi jich upřímně líto, jak se jim jejich životy neustále mění a rozpadají před očima a nemůžou s tím vůbec nic dělat. Jenomže ani jeden z nich není tak nevinný, jak by se mohlo zdát. Jenomže ani jeden není tak nevinný, jak se můžou zdát. Každý má tajemství, která se snaží skrýt. Životy se jim navždy změnily, ale nakonec se ukázalo, že v některých ohledech je i lepší. Nejvíce mě bavily části z pohledu Bronwyn a Neta, ti dva mi přirostli k srdci. Myslím, že snad všichni mě v průběhu příběhu něčím překvapili.... celý text
Padlý dědic
2018,
Erin Watt
PADLÝ DĚDIC Po několika měsících jsem se konečně rozhodla pokračovat v sérii Royalů. Zbytek série jsem odložila, protože už není o Elle a Reedovi. Je o Eastonovi. V českém vydání je i novela Poskvrněná koruna, tu jsem ještě nečetla, protože mám anglické e-knihy a v UK/USA to vyšlo zvlášt' Jsem ráda, že jsem se do toho pustila, ještě nikdy jsem se u ničeho tak nezasmála. První půlku knihy jsem myslela, že snad umřu smíchy. Miluju humor téhle série a i Eastona. Je to zatím asi nejvtipnější díl Royalů, ale prvním třem dílům se to nevyrovná. Easton byl vždycky jedním z mých oblíbenců a bylo úžasné být celou knihu v jeho hlavě. Je to prostě frajer, hned na první straně jsem se smíchy málem válela na zemi, humor kniha opravdu nepostrádá. Easton především hodně zajímavou postavou, přijde mi takový reálný. Je chytrý,ale i hlupák, neskutečně přitažlivý, ale taky i hezky otravný a vtěrný. Má své chyby a uvědomuje si to. Moc se mi ale nelíbilo, jakého z něj udělaly autorky alkoholika a taky nevychytaly, jeho "opilecké" chování, nešlo poznat, že by byl. Přibylo i pár nových postav. Jedna z nich je Hartley, s Eastonem jsou skvělá dvojka a moc jsem si užívala jejich vyvíjející se vztah. Kolem Hartley je i hodně tajemství, moc se mi líbilo, jak se její minulost kousek po kousku odhaluje.Já ve chvílích spekulovala, co se v její minulosti stalo (to bych nebyla já), ale s ničím jsem nepřišla. Ella mi tam připadala, že se až moc stará, připadala mi tam jakoby zastávala roli Eastonovy matky...Lauren (holka Sebastiana a Sawyera) se v minulých knihách zdála v pohodě, ale tady byla hrozně nesympatická. Děj byl částmi pomalý, ale nahradily je moc hezké a někdy i vtipné scénky. 3.5 HVĚZDIČEK POSKVRNĚNÁ KORUNA Z počátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst. Připadalo mi to jako by bych začala příběh číst od prostředka. Bylo to způsobeno hlavně tím, že Gideona moc neznáme a neznáme jeho život na vysoké. A ani Savannah nebyla v prvních dílech kdo ví jak podstatná. Ale po zhruba padesátí stránkách přemýšlení, jestli to bude další zklamání, jsem se konečně začetla a zamilovala si to. A jak já se nasmála!Humor se knize nemůže zapřít. Naprosto skvělé bylo poznat Savannu a Gideona o něco lépe, a co se mezi nimi opravdu před lety stalo. To jste tedy věděli, ale je to mnohem lepší to mít od nich spolu s jejich myšlenkami a pocity. Příběh se z větší části odehrává v přítomnosti, ale je hezky prokládána minulostí a myslí, že ji tam určitě mohlo být více. Tahle krátká novelka byla mnohem lepší než Padlý dědic a Prohnilé království dohromady. Knize dávám krásných a zasloužených pět hvězdiček.... celý text
Kletba vítězů
2018,
Marie Rutkoski
Já úplně zbožňuju tu původní obálku, je moc krásná, líbí se mi víc než ta naše česká, ta také není k zahození, ale ta původní je mnohem hezčí i vevnitř (v těch prvních černých stránkách).Na tuhle knížku jsem se chystala už dlouho, nedávno vyšla i v češtině a já už si řekla, že si ji musím přečíst. A upřímně, nechápu, proč jsem tak dlouho čekala. Podle názvu jsem čekala něco na způsob Hunger Games nebo Skleněného trůnu, ale po přečtení anotace mi bylo jasné, že to tak nebude. Přišlo mi to hodně originální a zajímavé. Kletba vítězů je protkaná politikou, bojem o svobodu, intrik a samozřejmě i romantickou linkou. Je to příběh o tom, jak se výhra proměnila v prohru. To vše se sešlo v téhle krásce. Svět knihy není příliš popsán, ale společnost a její způsob fungování je. A ta je tak promyšlená.Cítila jsem se jako uvězněná v nějaké historické fantasy fikci. Spousta věcí je tam spojených s historií, ne úplně s historií, ale přišlo mi to tak skutečná, jako by taková společnost skutečně existovala. Úplně jsem se zamilovala do způsobu, jakým vše funguje, do té monarchie, Valorianci jsou vládci, neporazitelní, mocní. Herrani jsou ti poražení, otroci, ti, kteří se musí Valorským uklonit a poslouchat jejich každému příkazu. Což mě hrozně zaujalo, to otroctví získalo v ději hodně pozornosti. A právě zde přichází revoluce. Byla to jen série náhod, která zapříčinila změnu všemu. Než se cokoliv - jakákoliv akce stala - autorka se většinou soustředila tu společnost a naše hlavní postavy a jejich životy. Takže víte přesně, jaký život žijí a kde stojí a jsou neskutečně reálné. Často se stává, že postavy YA se chovají nesnesitelně a nelogicky, ale tady to tak opravdu nebylo. I když se zdálo, že Kestrel je tohle rozmazlené malé děvčátko, ale zatraceně ... ukázala nám, že je to nebojácká kick-ass drsňačka. Je to dcera generála, ale to z ní neudělá žádného válečníka. I když není zrovna nadaný bojovník, její inteligence a intuita je něco výhodnějšího. Ke knize mám jen jednu výtku, a to je, že díky kapitolám o Arinovi je jeho tajemství je čtenářovi vyzrazeno už na začátku. Ale na druhou stranu jsem si je užila a jen čekala, kdy vše vyjde na povrch. Arin je v podstatě Kestrelininým majetkem, ale ona se k němu tak nikdy nechovala a ani k jeho lidu. A Arin se zase k ní nikdy nechoval s nenávistí.... celý text
Krutá krása
2018,
Rosamund Hodge
Nyx už od malička věděla co je její osud: provdat se za démona, který vládne její zemi už devět set, zničit ho a tím vše osvobodit. Nyx je připravená při jeho zničení sama zemřít. Jenže vše se změní, když dorazí do jeho sídla. Pan démonů ji začne čím díl více překvapovat a přitahovat a ona se do něj nevědomky zamilovává a snaží se to popírat. Sídlo skrývá mnoho tajemství a pro člověka může být i smrtelně nebezpečné. Nyx se najednou ocitá v situaci, kdy si musí vybrat: rodina nebo láska? Řeknu to na rovinu, tohle už si vážně vícekrát nepřečtu. Na Krutou krásu jsem se těšila ještě dřív než vyšla a pro mě to bylo zklamání obrovské. Je to třetí re-telling Krásky a Zvířete, který čtu a je určitě nejhorší. At' se snažím sebevíc tu pohádku v tom nevidím. To by ještě bylo v pohodě, kdyby se mi to líbilo. Čekala jsem, že si čtení užiju, ale opak je pravdou. Je mi to líto, námět příběhu je originální a má potenciál, autorka z toho mohla vytáhnout mnohem, mnohem víc. Tohle je pro mě srdcervoucí zklamání...Autorka vymyslela úžasný a originální svět, ze kterého šlo vytáhnout strašně hodně. První začnu pozitivy. Nyx pro mě byla zajímavým druhem hrdinky, je taková jiná než ostatní, s jedem ve svém srdci, všechnu tu krutost se v sobě snaží uzavřít, ví přesně, kdo je a čeho je schopná, svůj osud nadevše nenávidí, ale i přesto jde za ním, i když jí to může stát život. Poté je tu Ignifex, ten byl asi jediný zdrojem humoru a díky němu jsem se ne jednou zasmála. Také se mi líbila všechna ta mytologie a mystično, to tajemno, dům plný nebezpečí a všemožných tajemných zákoutí- tyhle věci měla autorka skvěle vymyšlené. Ale tohle všechno je úplně zastíněno. Kámen úrazu byl prakticky celý vztah hlavních postav. Já mezi nimi necítila žádnou chemii, nic woow, co by mě přimělo zbožňovat to, co mezi nimi je. Ignifex mi v tomhle přišel strašně naivní, Nyx bezpodmínečně od začátku věřil, i když moc dobře věděl, že Nyx má v plánu ho zničit. A Nyx měla zase potřebu mu to pořád dokola opakovat, jaké s ním má záměry... A ted' přichází klišé: trojúhelník. Nechápu, proč do toho od začátku usela autorka tahat i trojúhelník, ten naštěstí byl krátký. Nejhorší ze všeho byl ten konec. Celý příběh je napsán v takovém klidném tempu, všechno tak hezky popsáno a poté přišel zvrat, od kterého to šlo z kopce ještě víc, hrdinka se začala chovat strašně nelogicky, vedlejší postava úplně obrátila svůj charakter a stala se pro mě nesnesitelnou. A ted' konec. Autorka tam napráskala snad každou akci, která ji napadla a neobtěžovala se to alespoň trochu vysvětlit. Posledních asi sedmdesát stránek pro mě bylo utrpením a odpočítávala jsem každou stránku, jen at' to už mám za sebou...... celý text
Ledová krev
2017,
Elly Blake
Ruby žije ve světě, kde jsou lidé s mocí sněhu a mrazu a lidé s ohnivou mocí. Ruby se narodila jako ta s mocí ohně, což ve světě, kde vládne jen mráz není ani z daleka lehké. Svou moc ale neumí ovládat a neví si s ní rady, od malička byla totiž svůj dar nucená skrývat před světem. Brzy ji ale objeví mraziví vojáci, kteří se neslitují před ničím a před nikým a Ruby je uvězněná v žaláři odkud ji poté zachrání rebelové. Při čtení mi až tak nepřipadala podobnost na jiné knihy, ale ted' jak přemýšlím o Ledové krvi je to až nepřehlédnutelné. Já si to i přesto užila. Hlavní hrdinka, Ruby, se za žádnou hrdinku nepovažuje, přišlo mi to na ní sympatické, a postupně se stává silnější a tvrdší. Je to taková holka, která se nebojí říct, co si myslí. A mužská hlavní postava, Arcus, je takový tajemný a působí tak bezcitně až člověk opravdu věří, že jeho srdce není ničím víc, než jen kusem ledu. V první části knihy se příběh točil hlavně okolo hlavní dvojice, je to škoda, protože je tam hodně nevysvětlené historie a taky vedlejší postavy měly celkem málo prostoru. Kniha ke konci dostala zajímavý spád, konečně se dělo něco, kde nehrála roli milostná linka a začaly akční scény. Je tam i menší náznak milostného trojúhelníku, i když to nebylo vůbec podstatné, tak mi to trochu vadilo. Když už to konečně nabralo nějaký spád, proč to ničit milostným trojúhelníkem. Já nevím jak se to stalo nebo proč, ale u zvratu, který nastal u konce knihy, jsem brečela až jsem nemohla přestat. Nechápu to z jednoho důvodu. Ono se to dalo očekávat a mě to naprosto šokovalo! Po té scéně mi hlavou proběhly všechny ty nápovědy, které tam jsou a jeden naprosto bije do očí. Ještě ted' nechápu jak jsem na to mohla nepřijít...... celý text