RyxiraAmyGinger
přečtené 327
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Moje první kniha od Jakuby Katalpy, byl to víceméně spontánní nákup bez většího přemýšlení... no a kdybych se mohla rozhodnout znova, tak už za knihu asi utrácet nebudu. Je to takové hraní na první dobrou.... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Martina Řezníčka vůbec neznám, knihu jsem si koupila hlavně kvůli tématu. Jako sonda do novinářské práce v tak atraktivním čase a prostoru (střet Trump x Clintonová) je určitě zajímavá, bohužel text trpí řadou stylistických nedostatků, které pro mě bylo těžké přehlížet.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
odpad!
Radka Třeštíková si myslí, že píše jako James Joyce. I Prometheus by si však radši nechal klovat játra každý den, než aby byl nucen číst Bábovky. Přikládám malou ukázku jako varování. Radka Třeštíková je dobrá spisovatelka a nebo taky ne, ale když si vzpomenu na babiččin svetr, tak mi chutnal její koláč, musím umýt schody, chlapi jsou svině, a stejně její knížky stojí za hovno.... celý text
Média, lži a příliš rychlý mozek
2018,
Petr Nutil
Přijde mi to dost strašný. Práci demagog.cz moc neznám, ale Nutil vůbec neumí psát. Opakuje se (a to na několika místech prakticky doslova), příklady a citace působí, jako by je tahal náhodně jak králíky z klobouku a celé je to jako takový podivný slepenec. Kniha také v dané problematice nepřináší nic nového, je prostě jenom souhrnem základních poznatků, ale pro "začátečníky" budiž. Ačkoli autor píše o tom, jak je třeba být objektivní, názory, které považuje za "špatné", se nepokouší kriticky rozebrat, prostě je smete ze stolu nějakou po sté zopakovanou kostrbatou poučkou, to celé jako "názorný příklad". Za mě je celá tahle kniha tak akorát názorný příklad toho, jak by populárně-naučná publikace neměla vypadat. Kniha se nachází v seznamu doporučené četby pro vysoké školy, což nechápu. Ano, přečetla jsem to celé, ano, udělala si více méně "z povinnosti" nějaké poznámky, ale bylo to utrpení.... celý text
I’m Your Man: Život Leonarda Cohena
2020,
Sylvie Simmons
Před čtyřmi lety jsem se ráno probudila a našla od mamky na stole vzkaz, že zemřel Leonard Cohen. Obrečela jsem to. Od té doby jsem slyšela všechna jeho alba tisíckrát, nechala si vytetovat jeho jméno a prostě jsem jeho "kultu" tak trochu propadla. Dlouhou dobu jsem nechávala jeho poezii mluvit za něj a o jeho život se zas tak nezajímala, dostaly se ke mně jen nějaké střípky/bulvární informace. Ale od té doby, co jsme si pořídili gramofon, jsem si začala kupovat jeho gramofonové desky a postupně svůj zájem rozšířila na knihy, takže jsem prostě vzala tuhle jako další kousek do "sbírky" a nějak mi prostě padla do ruky :) . Je to dobře napsané, snadno jsem se začetla, knížka obsahuje taky spoustu fotek, což jsem ocenila.... celý text
Laserový muž: Príbeh o Švédsku
2018,
Gellert Tamas
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a dokonce jsem přemýšlela, že ji odložím, ale nakonec jsem vytrvala a udělala jsem dobře, protože zhruba od poloviny mi děj pěkně utíkal a stránky se obracely skoro samy. Myslím, že kniha je zvládnutá skvěle a autor určitě zaslouží poklonu. Pohled na problematiku imigrace, která je (bohužel) v dnešní době opět aktuální, mi připadal trochu příliš jednostranný, ale dalo se to v klidu přežít a určitě stojí na racionálně obhajitelných základech. Příběh pro mě byl úplnou novinkou, do té doby jsem jméno John Ausonius vůbec neznala.... celý text
Velký Gatsby
1991,
Francis Scott Fitzgerald
Hrozně se mi to líbilo. Příběh je pro mě spíš vedlejší, musím vyzdvihnout především styl, jakým je napsaný. Bohatý jazyk plný neotřelých metafor, některé pasáže jsem si pročítala vícekrát, čistě pro to, že se mi líbilo, jak byly poskládané. Osvěžující pro mě byla také postava vypravěče, který je - na rozdíl od všech těch rozporuplných hrdinů dneška - prostě upřímný a spravedlivý člověk, který se nebojí říkat lidem, co si o nich myslí a zároveň nechce nikomu zbytečně ublížit. Gatsbyho mi bylo líto (spisovatel k němu byl značně kritický), ale lpěl na dávno ztraceném snu. Pokud jde o Toma a Daisy, autor to vyjádřil krásně (jsem vůbec povolaná k tomu něco takového říkat, když celá tahle kniha je mistrovské dílo?), když napsal, že "byli lehkomyslní, Tom a Daisy, rozbíjeli věci a živé tvory a pak se zase stáhli ke svým penězům ... a úklid toho smetí, co po nich zbylo, nechali na ostatních." Fitzgerald stvořil příběh o prostředí, které znal a soudil je značně příkře, ale zároveň je vyobrazil tak poutavě, že čtenář zatouží účastnit se aspoň jednoho z Gatsbyho opulentních večírků, aby mu třeba jen na špičkách prstů ulpěl zlatavý poprašek krásna...... celý text
Kniha smíchu a zapomnění
1981,
Milan Kundera
Kundera je na mě asi moc filosofický, moc zaměřený na sex a stylu jeho psaní asi nikdy nepřijdu na chuť (i když mu nemůžu upřít jistou dávku poetičnosti).
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Simon Mawer prostě umí. Četla jsem Skleněný pokoj, kterým jsem byla nadšená a Pražské jaro tento můj dojem pouze utvrdilo. Všechno není striktně dějinné, aby se tak řeklo, ale nejsem zas takový znalec, aby mi to bylo nějak na obtíž. Chvíli mi trvalo, než jsem se s některými postavami náležitě sžila (Ellie) a přiznávám, že jsem se nějak netěšila na to, až se všechny setkají, ale Mawer mě svým rozuzlením překvapil a vlastně i předčil moje očekávání. Zajímalo by mě, jak příběh vnímá člověk, který nezná naše dějiny, jestli mu všechno dává smysl nebo je to pro něj těžko pochopitelné.... celý text