rosalee3974
přečtené 163
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Tato knížka mě mile překvapila. Rowlingovou znám pouze z Harryho Pottera, nevěděla jsem tedy, co očekávat od jejích knížek pro dospělé. Není to sice perfektní, jsou zde pasáže ve vyšetřování, které trochu drhnou a jsou přitažené za vlasy. Ale celkově se mi kniha četla neuvěřitelně dobře, stačil mi na ni prakticky jeden víkend. Předchozí čtenáři zmiňují, že by kniha mohla být kratší, což respektuji, i když musím dodat, že jsem na žádnou nadbytečnou nebo nudnou pasáž nenarazila. Naopak jsem ráda, jak detailně jsme byli uvedeni do životů hlavních postav. Určitě budu v této sérii pokračovat.... celý text
Dámský klub půlnočního plavání
2023,
Faith Hogan
Nemyslím to zle, ale je to takový ten líbivý, až kýčovitý příběh, v němž postavám vše vychází, osud jim hraje do noty, a pokud ne, vždy se po pár kapitolách vše vyjasní a pěkně uzavře. A vlastně proč ne. Někdy člověku stačí i takové čtení a popravdě jsem si myslela, že to bude mnohem horší. Hvězdu navíc přičítám za prostředí irského venkova, které se mi od začátku moc líbilo, i díky tomu, že jsem kus Irska navštívila.... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
Z této knížky jsem zklamaná, protože jsem očekávala (dle kladných recenzí) mnohem více. Nápad samotný je skvělý, ale zpracování trochu pokulhává. Svět Sila je takový nemastný neslaný, plytký, člověk se do něj během knížky moc nevcítí. Postavy byly už o něco lepší, ačkoliv nakonec nemohu říct, že by mi na některé nějak zvlášť záleželo, nebo že by některá upoutala mou pozornost. Musím uznat, že některé napínavé části byly navzdory výše psanému opravdu dobré, ale jelikož tvoří pouze zlomek knihy, hodnocení příliš neovlivní. Druhá část knihy, odehrávající se po poměrně zásadním plot twistu, který zde nechci vyzradit, mě dost zklamala, konkrétně chování Jules, od které bych očekávala rozumnější úsudek a zvážení situace. Její dějová linka na mě v této části působila uměle, jako kdyby se jí různé situace děly jen proto, aby kniha byla delší a napínavější. Můj dojem ze Sila je tedy horší, než bych čekala, a v tuto chvíli mě odrazuje od pokračování v dalších knihách této série.... celý text
Pražské jaro
2018,
Simon Mawer
Dala bych i více hvězdiček, ale vzhledem k tomu, že mě 2/3 knihy skutečně nebavily a nedokázaly mě přesvědčit o tom, že chci sledovat krátký příběh zrovna těchto postav, dávám jen tři. Možná bych knihu hodnotila i lépe, kdyby James myslel i na něco jiného než na to, jak Ellie dostat do postele. Určitě bych uvítala i to, kdyby bylo více popsáno jinak neuvěřitelně zajímavé povolání britského diplomata v Československu v 60. letech v případě Sama, bohužel se jeho myšlenky až příliš často točily u srovnání jeho skomírajícího vztahu s prudérní Britkou a nově vznikajícího vztahu s povolnou Češkou. Knihu táhnou dolů, dle mého názoru, naštěstí ne moc časté kapitoly, které ve stručnosti shrnovaly stylem dětské encyklopedie důležité pojmy českých (československých) dějin. Dějinomilové si přijdou na své, protože autor dokázal využít, byť dle mého názoru dost povrchně, skutečně celou plejádu pojmů, které by nám všem měly něco říkat: Jan Masaryk, Milada Horáková, protektorát, Únor 48, monstrprocesy, Mnichov atd. atd. Jak ale říkám, zapracování do samotného příběhu bylo příliš hrubé, jako kdyby si autor jednotlivé pojmy a události z československých dějin sepsal na seznam a u každého pak dělal fajfku za to, že ho teda nějak v příběhu zmínil.... celý text
Oheň probuzení
2018,
Anthony Ryan
Od Anthonyho Ryana jsem jako první četla první díl série Stín krkavce a matně si pamatuji, že jsem z ní byla nakonec nadšená, ačkoliv ze začátku jsem měla výhrady. Sérii jsem bohužel nedočetla, ale mám v plánu se k ní vrátit v budoucnu. Po této krátké a dávné zkušenosti mi ale něco říkalo, že s Ryanem nemůžu šlápnout vedle a tak jsem zkusila Oheň probuzení. Ten nás uvádí do úžasného světa, nazíraného třemi hlavními, nebo lépe řečeno nejhlavnějšími postavami, těch hlavních je tam hned několik. Kapitoly pěkně plynou, jsou akční a nabušené informacemi, až vám jde hlava kolem. Upřímně se divím, že kniha nezískala více procent od čtenářů, protože je skutečně jedna z těch lepších.... celý text
Láme mi to srdce, protože jsem ještě po Infernu, které se mi moc nelíbilo, Browna hájila, jako dobrého spisovatele. Ano, je to tak trochu sci-fi, ale vždyť číst se to dá. Nu dobře, kromě Inferna jsem četla jen Šifru mistra Leonarda, a už v té době jsem byla pod těžkým vlivem poměrně dobré filmové adaptace, takže zas takový odborník na Brownovu tvorbu nejsem. Ale Počátek? Snad je to jen mou vinou, možná jsem četla nepozorně a spoustu věcí, které se mi nelíbily, nebo mi v knize chyběly, jsem možná jen zapomněla. Ale stejně mám po přečtení takový nespokojený pocit, jako když vám po nějakém pití nebo jídle zůstane pachuť v ústech. V prvé řádě zápletka. Nevím, jestli je to tím, že už žiju v době, kdy jsme si na určitou formu umělé inteligence tak trochu zvykli, ať už přímou zkušeností, nebo díky četným sci-fi seriálům a filmům na toto téma. Nu každopádně Kirschova teorie, alespoň její druhá část pro mě zkrátka nebyla tak šokující (tu první jsem sice asi pochopila, ale wow efekt se taky nedostavil). A byla jsem vlastně tak trochu zklamaná, protože autor si vybral dobrý cíl, ale trefil se na jeho samý okraj, který podle mě nestačí k tomu, aby z něj všem církvím světa spadla čelist. V tom námětu byl obrovský potenciál na téma "lidé hrající si na bohy a tvořící novou formu bytostí", který ale nebyl vytěžen na maximum. Také mi přišlo, že byl Brown při psaní děje tak trochu lenoch. U některých klíčových postav mi už zkrátka nestačí, že jejich charakterové vlastnosti jsou pouze konstatovány bez jakékoli backstory, která by jim dala pevný základ a postavu učinila skutečnější. Chápu, že například Valdespino byl konzervativní katolík, Brown nás na to upozorňuje hned ve dvou (ne-li více) kapitolách, ale já bych ráda věděla, proč je tenhle popis to první, co se ostatním postavám vybaví, když nad Valdespinem přemýšlejí. Měl Valdespino nějaký ultrakonzervativní projev? Zakázal rozvody, antikoncepci, něco takového? Rozumím záměru autora udělat knížku napínavou. Ale je poměrně otravné a vyčerpávající, když se na konci téměř každé kapitoly dočtete, že postava A na něco přijde, je šokovaná, ukáže to postavě B, ta je taky šokovaná, obě pochopí, že to zcela mění situaci, ale čtenáři se tato pointa vyjeví až v následující kapitole, nebo po dvou dalších kapitolách, které se zabývají zase jinými postavami. Asi to tam nebylo zas tak často, ale kdyby tam toho bylo méně, nezlobila bych se. Ono to totiž po chvíli přestane bavit, protože se čtenář začne cítit tak nějak odcizeně. Děj ho do sebe tolik nevtahuje, když na pointy musí čekat. Mám takové tušení, že se to dá dělat i obráceně. Vyjevit, na co postavy přišly, šok z toho nechat rezonovat ve čtenáři, ale touto dějovou linkou pokračovat zase až po pár následujících kapitolách. Díky tomu už čtenář ví, co se stalo a uvědomuje si, že to je zásadní, ale zatím neví, jaké následky by to mohlo mít, a proto má motivaci číst dál. Když si zpětně čtu, co jsem napsala, připadám si až moc kritická. Někdo může mé výhrady označit za drobnosti a asi by měl pravdu. Jsou to ale právě tady ty malé detaily, které mají za úkol z Brownových jinak vcelku slušných bedekrů udělat romány.... celý text
Zpověď farářky
2023,
Martina Viktorie Kopecká
Jak už jsem psala v komentáři u knihy Deník farářky, Zpověď farářky jde v rozebíraných tématech skutečně do hloubky, neřkuli až na dřeň jak paní farářky, tak čtenáře. Paní farářka si zasluhuje obdiv už jen kvůli tomu, že šla v mnohých ohledech s kůží na trh, a to i přesto, že ví, jak lidé dokáží slovem (paradoxně hlavně na internetu) ublížit. Nemyslím si, že by knihu měli číst pouze věřící, ku prospěchu by mohla posloužit všem bez rozdílu vyznání. Alespoň k pozastavení se, k nahlédnutí, jak o různých vážných věcech v životě přemýšlejí jiní lidé.... celý text
Deník farářky
2021,
Martina Viktorie Kopecká
Oproti knize Zpověď farářky je deník takový odlehčený a spíše "povrchový" náhled do života farářky. Povrchový dávám do uvozovek, aby to neznělo příliš kriticky, není to tak myšleno. Je to takové milé první seznámení s milou paní farářkou a je pochopitelné, že některá témata jsou tam odlehčená, jako by si paní farářka vytyčila hranici, za kterou už čtenáře nepustí - ostatně když se s někým poprvé seznámíte, také na něj nevychrlíte nejniternější pocity a myšlenky. Z mé strany to tedy není výčitka. O jednu hvězdu méně dávám z toho důvodu, že jsem si vzápětí přečetla Zpověď farářky, která je ve všech směrech mnohem vážnější a člověka více podněcuje k vlastní zpovědi nebo alespoň sebereflexi. Co se mi trochu nelíbilo, byly některé rozhovory - měla jsem pocit, že redaktor/ka se na něco zeptal/a, ale odpověď paní farářky se otázky příliš netýkala. Ale snad to bylo jen mé osobní neporozumění.... celý text
