PeťkaW. přečtené 509

Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

Někdy mi jdou psát komentáře skoro samy... někdy mi myšlenky ale skáčou od jedné ke druhé a já nevím, jak je sesumírovat, a to je přesně případ Kostí Mraza. Příběh se skoro celou dobu držel na krásných 4 hvězdičkách. Tempo bylo pozvolnější, ale všechno šlapalo relativně hezky, postupně se před námi odvíjel zajímavý příběh jehož začátek započal mnohem dřív, než se v úvodu zdálo. Postavy měly jasné motivace, svoje démony, silné i slabé stránky a člověk jim tak poměrně snadno všechno věřil. Autorčin svět by si možná zasloužil víc pozornosti, ale co bylo podstatné, to nám Bílková popsala a objasnila. Zapojení bytostí slovanské mytologie a folklóru bylo taky milým zpestřením. Všechno se výborně četlo, krátké vsuvky v úvodech kapitol nijak nerušily, i když o jejich obsahové a informační hodnotě bychom mohli polemizovat. Našlo se tu i několik vyloženě dobře vymyšlených motivů - například zlá podstata Jedwigy a minulost Beleka. Konkrétně tihle dva ale mohli celkově dostat podle mě mnohem víc prostoru a možností k vyniknutí. Největší problém pak představoval závěr knihy a hlavní rozuzlení, které na mě působily dojmem, jako kdyby autorka najednou nevěděla, co si s příběhem počít a nechtělo se jí řešit důsledky. A tak všechno ráz naráz utnula, honem si vycucla z prstu řešení, předhodila nám jeden velký "wow" prvek, který člověk ale tušil od dobré poloviny knihy, hlavní záporačky se zbavila jako mávnutím kouzelného proutku a aby toho nebylo málo, tak se rozhodla vrátit Bogoborovy karmicky všechny jeho předchozí hříchy. A vy marně hledáte, kde jako ta kapitola pokračuje?! V závěru chybělo už jenom výsměšné: "Pac a pusu, tvoje Máňa!". Omlouvám se za ten naštvaný konec komentáře, ale já závěr knihy vážně nemohla rozdýchat a hodnocení se rázem srazilo na průměr, což je hrozná škoda. Autorka mělo našlápnuto dobře a očividně si i tak svoje fanoušky získala, ale mně to přišlo jako hrozná podpásovka nejenom vůči čtenářům, ale i vůči příběhu samotnému.... celý text

Noci běsů 2020, Kateřina Šardická

Super obálka, zajímavá anotace, chuť na trochu "jiné" fantasy a hlavně česká autorka - to byly hlavní důvody, proč jsem po knize sáhla. Dala jsem si totiž nepsané předsevzetí zkoušet víc autorů z našich luhů a hájů. Šardická si vybrala pro svůj příběh hodně zajímavé téma. Spojila přirozenou lidskou pověrčivost, vrozený dětský strach a slovanské mytologické prvky v jeden hutný, tísnivý a husí kůži nahánějící celek. Vybudovala atmosféru, ze které se vám budou ježit chloupky na krku. Dle mého je právě ta temnotou a letmými pohledy prosycená atmosféra hlavním tahounem knihy. A i poté, co "dá strachům a bubákům autorka reálnou tvář" a vy odhalíte hlavní zápletku, vás bude dál sužovat pro změnu chování vesničanů, které pro mě bylo kolikrát děsivější, než právě ona strašidla pod postelí. Příběh sám o sobě je spíš jednodušší, ale v tomhle případě to vůbec nebylo na škodu. Střídání pohledů postav taky posloužilo dobře a čtenář má díky němu dobrou představu o motivacích a myšlenkových pochodech hrdinů. Plusové body si zaslouží i nastudování lidových pověr, zvyků a rituálů, které dodávaly příběhu na uvěřitelnosti a autentičnosti. K tomu všemu se to díky chytlavé stylistice víc než dobře četlo. Tak proč "jenom" průměrné hodnocení? Kvůli určitým prvkům, které vyzněly zbytečně do prázdna. Autorka kolem nich našlapovala skoro celou dobu a pak najednou je s nimi během dvou odstavců hotová. A to zamrzí. Řada témat naopak nebyla vůbec dotažená a vyvolávala víc otázek, než odpovědí. Kvůli souboji mezi nočnicí a zduhačkou. Navzdory celkovému rázu knihy mi tohle přišlo... nevím... až moc přitažené za vlasy? A nakonec kvůli samotné postavě Astrid, protože měla ohromný potenciál, co byl bohužel využitý tak z poloviny. Nechci ale končit tak negativně - Noci běsů si s přimhouřením očí chválu rozhodně zaslouží a je super, že knížku podobného rázu napsal český autor. I já si jejich čtení až na zmíněné nedostatky užila a určitě mrknu i další knížky, které Šardická napsala nebo napíše.... celý text

Spolubydlící 2019, Beth O’Leary

Kniha, která po všech směrech na 100 % plní svůj účel - pobavit, odreagovat, naštvat, vyzenovat, dopálit, rozesmát, dojmout, rozeznít romantické struny... prostě to, co chcete od příběhu v kategorii "romantické, humorné". Bylo to moje moje první setkání s autorkou a opravdu příjemně mě překvapila tím, jak kompaktní příběh sepsala. Kompaktní a přitom neskutečně normální. Nevím, jak líp ho vystihnout. Od postav, prostředí, zvolený humor, vážnější linku, vedlejší příběh, až po, akorát tak sladký, konec. Spolubydlící jsou krásným příkladem toho, že i červená knihovna jde napsat "chytře" a bez zbytečně otřepaných vzorců. Palec nahoru dávám osobně i za to, že se O´Leary rozhodla nastínit problematiku, ne moc známé, formy týrání, které mělo v knize funkci vážnějšího tématu. Normálně bych dala krásné 4 hvězdičky, ale Spolubydlící mi opravdu neskutečně Sedli a za to, že jsem kolikrát doslova vyprskla smíchy, ještě přihazuju i tu poslední.... celý text

Můra noční, předvánoční 2014, Tim Burton

Po zemi bloudím dál 2017, Rae Carson

Zimní lidé 2017, Jennifer McMahon

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Kavárna malých zázraků 2018, Nicolas Barreau

Zpočátku mě kniha rozčilovala svou šílenou naivitou. Hlavní hrdinka mi přišla spíš jako patnáctiletá puberťačka, než pětadvacetiletá vysokoškolačka, která by zasloužila ne jednou proplesknout. Nedokázala jsem pochopit její zamilovanost ani absurdní strachy. Teprve, když odjela do Benátek, začalo mě čtení bavit. Příběh se ustálil, vyprávění odsýpalo, styl autora byl hned o poznání čtivější a příchod Valentina knihu krásně oživil. Trochu mě mrzelo, že linka s pátráním po minulosti babičky byla spíš jen doplňkovou myšlenkou, než jedním z hlavních motivů. Čekala jsem trochu větší tajemno a zápal do hledání. Všechno se vysvětlilo až v samém závěru. Ale jinak pohodové čtení. 100 % romantika, s kupou "náhod", samými milými postavami a přeslazeným happyendem. Nesmíte od knihy čekat žádné zázraky a naopak musíte počítat s tím, že dostanete pořádnou nálož červené knihovny se vším, co k ní patří. Ale výborně se to četlo a až na ten nudnější úvod jsem byla vlastně překvapivě spokojená :) Jednou za čas jsou ta srdíčka zkrátka potřeba :)... celý text

Dívka, která psala na hedvábí 2017, Kelli Estes

Po knížce jsem sáhla v knihovně kvůli anotaci a zajímavé obálce. Zpočátku mi styl moc neseděl. Otravoval mě zvyk autorky (možná je to špatným překladem) psát něco, co je naprosto zřejmé a logické a opakovat věci pořád dokola. Přiznám se, že jsem navíc čekala trochu něco jiného. Možná akčnějšího a záhadnějšího a dostala jsem spíš takovou promakanější červenou knihovnu. Ale co už...? Linka Mei Lien byla podstatně zajímavější a kdyby byla kniha jenom o ni, vůbec by mi to nevadilo. Na druhou stranu příběh ze současnosti hezky odlehčil těžší téma z minulosti. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kdyby to šlo, dám 3,5. Knížka se dobře čte a dokáže ve vás vyvolat kupu emocí, především pak závěr je nabytý patosem k prasknutí a příhodné "náhody" se kupí jedna za druhou. Ale naštěstí to nepůsobí tak lacině, jak by mohlo. Ideální oddechovka na podzimní týden, když nechcete číst nic složitého. I přes jiná očekávání nakonec nelituju toho, že jsem knížku četla.... celý text

A co kdyby to bylo jinak? 2016, Laura Barnett

Knížku jsem nejdřív dala k přečtení mamce, která mi ji po pár dnech vrátila s tím, že ji nedává. Máme tu 3 různé dějové verze příběhu, každý s nepatrnými obměnami + u každé skoky v letech i místech. Jsem sice trénovaná z fantasy knih, kde je to běžné, ale uznávám, že tady jsem měla občas co dělat, abych si upamatovala, v jaké verzi bylo co a kdo s kým, kde... Zorientovat se není úplně jednoduché a pro rekreační čtenáře to musí být přímo vražedné. Mně se ale tohle pojetí i přes svou komplikovanost líbilo. Příběhy brané jednotlivě nejsou žádná veledíla, ale takhle dohromady vás ta výsledná myšlenka dostane. Donutí vás zamyslet se nad vlastními křižovatkami v životě a kde byste mohli být, kdybyste se v danou chvíli rozhodli jinak. Jen se připravte, že vás to spolu se závěrem a výslednou pointou tak trochu emočně rozloží.... celý text

Zůstaň se mnou 2014, Gayle Forman

Před pár lety jsem viděla film a jelikož mi po pár stránkách došlo, že knihu kopíruje víc, než věrně, dějově mě tak nemohlo nic překvapit. Zůstaň se mnou je zvláštní kniha - hlavní hrdinka skoro celý příběh vzpomíná na zásadní i všední okamžiky ve svém dosavadním životě, čímž vás vlastně seznamuje se všemi postavami a vztahy mezi nimi. Z tohoto úhlu je kniha rozhodně originální a nemusíte se tak bát žádného zbytečného patosu a vykalkulovaných emocí stříkajících z každého odstavce. Nejde o žádné veledílo, které by vás ochromilo a nemohli jste z něj spát, ale výborně se čte a nějakým zvláštním jemným a nenápadným způsobem se vám zavrtá pod kůži a donutí vás se zamyslet, jak byste se na místě Mii rozhodli vy. Já jsem od knihy dostala to, co jsem čekala a jsem tudíž spokojená.... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Že Kulhánek není typ autora a na Magnesii literu je asi každému jasné po první stránce... ale čert to vem, když se to tak dobře čte! Od Nočního klubu nečekejte žádnou velkou myšlenku, propracovaný příběh nebo filozofické myšlenky... naopak dostanete opět kupu akce, hektolitry krve a nějaký ten vystřelený mozek k tomu, sarkastické hlášky, u kterých budete mít co dělat, abyste knihu udrželi v ruce, nádavkem k tomu návrat kouzelného kocoura a k tomu všemu ještě ucelený závěr, který vám dá pocit zadostiučinění a vydobyté spravedlnosti. Já se u čtení neskutečně bavila a Kulhánek je pro mě velké překvapení. Jen teď ten pocit prázdna není nic moc, takže se k Nočnímu klubu určitě někdy vrátím :)... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

No co to sakra...? Kulhánek právě jedním šmahem dokonale zbořil mou léta budovanou skepsi a nechuť k českým autorům. A je mi putna, že Noční klub je braný jenom jako béčko. Aťsi je klidně céčko nebo jiný písmenko, ale tohle byla prostě jízda, kterou jsem absolutně nečekala. Moje srdce ironika se nad hláškami a sarkastickým černým humorem hlavní postavy doslova tetelilo blahem. Létající vnitřnosti a hektolitry krve asi nebudou pro každého, ale já právě zjistila, že v sobě mám asi malého masochistu, protože se rovnou vrhám na druhý díl :D .... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Vidět Prokleté dítě v divadle, asi bych byla nadšená. Takhle jsem bohužel dostala míň, než jsem očekávala, a to přitom moje očekávání, právě kvůli zvolené dramatické formě, nebyla velká. Příběh byl takový hodně stručný, děj docela průhledný a trochu zmatený a charaktery postav hodně okleštěné a ani mně moc neseděly k předchozím dílům. Určité pasáže působily až moc kýčovitě a pateticky. Chyběla už jen duha a jednorožci. Rowling mám ráda pro její schopnost vyprávět. Dokáže i tu největší blbost popsat tak, že vypadá jako výhra v loterii. A to mi tu chybí. Na druhou stranu - stránky ubývaly jedna za druhou a člověk nedostal prostor k tomu, aby se nudil. HP a prokleté dítě je taková celkem příjemná jednohubka pro fanoušky celé série. Ale kdyby nevyšla, nic by se nestalo :)... celý text

Ledový drak 2008, George R. R. Martin

Jak tu již bylo psáno - tahle útlá knížečka obsahuje příběh, který není ani pro děti ani pro dospělé. Pro dospělé je jazyk moc dětský. Pro děti je děj docela drsný, hlavně pak závěr. Za zmínku určitě stojí krásné ilustrace, které celý příběh povznáší o level výš. Ledový drak je taková milá jednohubka na hodinku čtení, při které se vrátíte o pár let zpátky do dob, kdy vám četly pohádky mamky. Doporučuju každé věčně fantazírující duši, která odmítá (alespoň v něčem) dospět.... celý text

Bez naděje 2014, Colleen Hoover

Z téhle knihy mám trochu smíšené dojmy. Na jednu stranu je to typická zamilovaná teen romance, taková zahraniční promakanější verze Lanczové, a na druhou stranu pak docela drsné drama, probírající citlivá témata. Na jedné straně je zamilovaná pubertální a jaksi lehčí první půlka knihy (i když pořád výborně, vtipně a čtivě podaná) a na druhé pak akční emotivní rozuzlení příběhu. K jedné straně hodnocení mě dál naklání výborná čtivost, skvěle vykreslené postavy a poutavý výběr jazyka, do průměru zase padá fakt, že jeden z hlavních problémů jste měli prokouknutý už v půlce knihy a navíc si autorka pro mě vybrala v ději až moc "náhod" najednou. I když je pravda, že většinu z nich byla schopná docela slušně vysvětlit a celkově do sebe v závěru hezky všechno zapadlo. Asi mi tím teplem trochu změknul mozek, takže se nakonec přikloním ke 4 hvězdičkám :) Bez naděje není žádný literární počin století, ale jako taková malina na slupnutí na 3 letní odpoledne u vody, u které se odreagujete a zažijete lásku až za hrob, se hodí skvěle.... celý text

Povolání: Zaklínačka 2012, Olga Gromyko

Už podle počtu stránek mi mělo dojít, že půjde o jednodušší příběh, protože do 220 stran zkrátka veledílo překypující dějem a akcí neschováte. Děj je hodně okleštěný a akce v něm, co by se za nehet vešlo. Celá zápletka vyřešena na 2 stranách, ale jinak... příjemné počtení. Docela vtipné hlášky, sympatická hlavní postava a čtivý styl. Jinak bohužel, obyčejný průměr. Autorka si ale na nic extra nehrála, i když někdy její vznosná a metaforická přirovnání dost tahala za uši a snažila se navodit dojem honosnějšího fantasy, než o kterého šlo. Řekla bych, že jde o fantasy pro začátečníky a navíc o dost mladší, než jsem já. Takže kniha dočtena, za týden zapomenuta, ale čtení to bylo docela fajn a odnáším si dojem těžké pohodovky a relaxu.... celý text

Pokání 2008, Ian McEwan

Je mi jasné, že se svým názorem a hodnocením budu vybočovat od zbytku oslavných chórů na tuhle knihu... ale pro mě to vážně takové terno nebylo. Film je má srdcovka a myslím, že v tomhle případě jde o vzácnou výjimku, kdy bylo filmové zpracování schopné mnohem lépe vyjádřit zamýšlenou pointu a hlavní myšlenku díla. Bohužel knize se to tak dobře nepodařilo. První polovina je navíc hodně lyrická a obsahuje neskutečné množství metafor, přirovnání, myšlenek... což mi obvykle nevadí, ale tady se to vleklo a složité slovní obraty zmáhaly. Na druhou stranu tu bylo právě krásně vidět, jak může být jedna událost viděná z mnoha pohledů a jak málo stačí k jejímu nepochopení. Dějověji bohatší druhá polovina je o poznání čtivější a záživnější, ale i tak výsledná myšlenka pokání vyzněla tak nějak do prázdna. Věřila jsem všem (Cecilii a Robbiemu jejich lásku, Lole a Marshlovi jejich pokrytectví, dvojčatům jejich úzkost)... ale u Briony jsem jejímu sebeobviňování a snaze o vykoupení uvěřit nedokázala. Film mě zkrátka (možná i díky skvělému obsazení) strhl emočně mnohem víc. I tak ale kniha rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Po Hvězdném prachu a Nikdykde jsem čekala od další Gaimanovy knihy asi moc. Američtí bohové jsou skvělé dílo, propracované, s brilantními postavami a spoustou, spoustou narážek na mytologii a historii, které vám bohužel ne pokaždé hned dojdou a ten, kdo nemá o jiných kulturách přehled, bude ztracený úplně. Co mi ale vadilo osobně víc, bylo pomalé tempo. Gaiman dávkoval napětí a trousil střípky informací přesně po takových dávkách, aby udržel pozornost a vy měli potřebu zjistit, jak to tedy vlastně je. Ale to mi přijde málo. Občas děj plynul tak pomalu nebo byl tak neakční, že jsem po pár odstavcích zjistila, že přemýšlím nad něčím úplně jiným... Konec trochu vyvážil vlažné pocity ze zbytku knihy, ale i tak jsem čekala mnohem víc. Nějakou epickou velkolepou bitvu, o které se celou dobu psalo... Ale nedočkala jsem se. Takže čtení dobré, ale víc se ke knize vracet nebudu a můj největší dojem ze čtení je bohužel nenaplněné očekávání.... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Milý Charlie, během čtení tvých dopisů mi došlo hodně věcí. Některé byly dobré, jiné ne. Ale za všechny jsem ráda. Vrátila jsem se díky tobě zpátky do dětství a dospívání. Znovu jsem prožila spousty okamžiků a pohlédla na ně teď jinak, tvýma očima, což je rozhodně pohled hodně zvláštní a není pro každého. Ne každý totiž zvládne tu dětsky krutou upřímnost a přímočarost. Ty totiž v mnoha ohledech jsi ještě dítě. Ale v jiných aspektech jsi naopak starší a zkušenější, než většina dospělých, jen si to neuvědomuješ. Děkuju za tvoje dopisy, které mi poskytly tenhle zážitek a zkušenost. Bylo to milé setkání a doufám, že se s tebou ještě v budoucnu uvidím. Třeba pak ten můj pohled bude zase o něco jiný, než teď. A nezapomeň: "Každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží," a ty si jí zasloužíš opravdu hodně a v té nejčistší podobě.... celý text