PeťkaW. přečtené 509

Inheritance 2012, Christopher Paolini

Nechce se mi věřit, že další sága, která se mnou byla několik let, je u konce. Někomu se nelíbí, že děj ničím nepřekvapil. Ale upřímně, co jste čekali? Většina už daná byla od prvního dílu a šlo jen o to, dát tomu nějaký tvar. A to se Paolinimu povedlo. Jeho styl vyprávění mě baví, má co říct, umí zaujmout a upoutat. Všechny díly jsem přečetla vždy během pár dní, protože jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Jde o úžasný příběh, který má v mém čtenářském srdci obrovské a trvalé místo. Jediné, co mě mrzelo je, že jsem se nedozvěděla Eragonovo skutečné jméno a že nebyl víc rozvitý příběh Angely. Ale kdo ví? Inheritance a celkově příběh Eragona nabízí mnohem víc a třeba se Paolini rozhodne toho znovu využít a překvapí nás v budoucnu další knihou ;)... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Na knihu jsem četla poměrně dost názorů, ze kterých vyplynulo, že to bude buď hop, nebo trop. Naštěstí u mě to byl hop :) ! Mám zkrátka pro podobné typy knih slabost, i když už nepatřím mezi cílovou skupinu young adult. Kniha má pomalejší rozjezd a chvíli trvá, než si pospojujete z náznaků jakous takous historii. Věčné opakování některých motivů a spojení taky nebyla nejlíp zvolenou taktikou, zvlášť, když někdy se jim opravdu těžko věří - ano Celaena asi umí zabíjet a dost možná i je tím největším zabijákem země, ale občas se tomu chtělo spíš smát, když jste četli pasáže o tom, jaké má obyčejné starosti dospívající holky a jak prožívá svou garderóbu :D Uznávám, jsou tu chyby a kupu věcí člověku dojde tak 70 stran před tím, než to autorka napíše jako velké překvapení, ale jinak... to byla jízda... Skvělý styl psaní, který opravdu drží a nepustí. Dobře vykreslené postavy, které vám sice občas jdou na nervy svým chováním, ale jinak si je prostě musíte oblíbit. A v neposlední řadě akční a tajemný děj, u kterého zkrátka životně potřebujete vědět, jak to bude probíhat dál! ;)... celý text

Půlnoční koruna 2016, Sarah J. Maas

No... to se nám to ale hezky rozjelo. Možná až překvapivě moc. Nové dějové linky jsou poutavé a Maas si jimi krásně připravuje půdu pro další díly, takže to vypadá, že se máme na co těšit. Správě vyvážená sestava napětí, lásky, překvapení, humoru, smutku, tajemna a kupy další věcí, které v knize jsou k nalezení. Určité pasáže jsou možná až moc zdlouhavé a v některých momentech jsem jednání hlavní hrdinky vyloženě nechápala a měla sto chutí ji kopnout do toho jejího super zabijáckýho zadku, ale asi je to potřeba pro její další rozvoj, kdo ví? Upřímně řečeno se trochu bojím změny prostředí a tím pádem i příchodu dalších postav. S tím se zaručeně spojí i rozvětvení dějů z různých pohledů, abychom věděli, co se děje jak se Celaenou, tak na hradě, ale snad to spisovatelka zvládne. Svým způsobem je to logický tah, aby se čtenář nenudil pořád na stejném "místě"... uvidíme, uvidíme. Každopádně jsem na třetí díl velmi zvědavá.... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Čtvrtý díl měl grády už od prvních stránek, narozdíl od svých předchůdců, u kterých byl úvod vždy dost natahovaný a chvíli trvalo, než se děj rozjel a začalo se v něm něco dít. Je pravda, že kniha mohla být o něco kratší, kdyby autorka některé pasáže zbytečně nenatahovala a nevyplňovala zbytečnými pocity nebo myšlenkovými pochody postav, čímž vznikla trochu hluchá místa. Maličké zklamání ve mně vyvolala dějová linka mezi Chaolem a Celaenou, ačkoliv se to dalo čekat. I tak jsem čekala trochu... přívětivější přivítání a jednání. Stejně tak závěr byl možná až moc "zakončený". Uvítala bych větší otevřenost, než definitivní větu: Konečně byla doma. Nepřekvapilo by mě, kdyby tím někteří čtenáři sérii utli a považovali by ji za ukončenou, bez potřeby číst další díl. Některé slovní obraty se opakovaly až moc často na to, aby nezažaly lézt na nervy. Stejně jako "nesmrtelnost a pekelné štěstí" ústředních postav a to, že některé věci nedávaly extra smysl a autorka je podala bez slůvka vysvětlení jako hotovou věc, což mi trochu kazilo dojem ze čtení. Na druhou stranu - sakra to byla jízda! Někdo v komentářích psal, že se u čtení nudil a musel se nutit knihu dočíst. Vážení teda nevím, jakou knihu jste četli, ale tohle mi jako nuda rozhodně nepřipadalo! Znám mnohem nudnější tituly a navíc k tomu méně čtivé. Maas má dobrý vypravěčský styl, který nenudí a výborně se čte. Podle mě má Královna stínů všechno, co by měla kniha mít pro to, aby si ji oblíbilo široké publikum čtenářů různého věku, pokud mají tento styl rádi. Akce střídala akci, některé pasáže byly smutné, jiné úsměvné, u dalších jste byli překvapení, o pár stránek dál se objevila romantika, pak zase strach o danou postavu... a já se ptám - co byste chtěli víc? Za mě je skleněný trůn velmi dobře vystavěnou sérií, která má rozhodně co nabídnout a myslím, že milovníci fantasy zklamaní nebudou.... celý text

Dědička ohně 2016, Sarah J. Maas

Úvod knihy byl na můj vkus trochu rozvleklejší, ale vzhledem ke změně prostředí a "roztržení" ústředních postav, se dalo čekat, že si Maas bude muset připravit půdu pro další vyprávění. Přiznám se, že dějová linka z královského paláce mě nijak extra nenadchla a většinou jsem ji přečetla bez valného zájmu. Naopak linka Celaeny a Manon nabídla dost nových myšlenek a motivů, jejichž rozvinutí bude rozhodně v dalším díle zajímavé a jsem na něj zvědavá. Závěr byl správně akční, hrdinský, epický a heroický, jak by měl u správného fantasy titulu být a přizná se, že scény s ukázkou Cealeniny moci jsem si vážně užívala, stejně jako její popichování a slovní pošťuchování s Jeřábem, jehož postavu zkrátka nejde nemilovat od první chvíle. Která z nás by takového osobního vílího válečníka nebrala všemi deseti, že dámy?! :D Série má velký potenciál na to, aby stala velmi vyhledávanou a oblíbenou, za což jsem jedině ráda, protože si to opravdu zaslouží.... celý text

Eragon 2004, Christopher Paolini

Knihu jsem četla asi v patnácti letech a doteď si pamatuji valnou většinu příběhu, protože na mě silně zapůsobil. Je v něm několik opravdu zajímavých myšlenek. Příběh se rychle čte a dokáže pohltit. Když si člověk uvědomí, že Paolini knihu napsal v patnácti letech, jako své první dílo... klobouk dolů. Ano, najde se sem tam chybička, ano je tam vidět inspirace jinými díly, ale už jenom fakt, že se do dnešního dne prodalo neskutečné množství výtisků svědčí o tom, že kniha má něco do sebe. Díky Paolinimu se fantasy zase dostalo do popředí. Jedinou vadou na kráse téhle knihy je film, který je jedním slovem otřesný. Nechápu, že mohl Paolini dovolit, aby se natočilo něco takového, souhlasit s tím a ještě si v té hrůze zahrát malou roli... tím mě opravdu zklamal.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Výborné pokračování Odkazu dračích jezdců. Líbilo se mi zpestření dvěma dějovými liniemi, i když Roranova pasáž mě zpočátku spíš rušila, pak jsem si jeho příběh oblíbila. Paolini si vyhrál více s charaktery postav a hlavně skvěle rozvinul charakter samotného Eragona. Nevím proč, ale přijde mi, že i když je děj napínavější a akčnější, neběžel tak hladce, jako v prvním díle. Možná kvůli zdhlouhavějším popisným pasážím, které ale nejsou zdaleka tak nudné, jako v třetím díle.... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

Do Cinder a celkově téhle ságy se mi vůbec nechtělo. Sci-fi není žánr, který bych vyhledávala, spíš se mu naopak vyhýbám. Po přečtení anotace jsem došla k závěru, že tohle nebude nic pro mě a na titul zapomněla. Pak se ale začaly rojit kladné ohlasy, které přicházely i od lidí, do kterých bych to nikdy neřekla. Byla jsem zvědavá na propojení pohádkového příběhu se sci-fi budoucností a řekla si, že dám autorce a jejím knihám šanci. A musím říct, že mě překvapily, a to hodně. Příběh je čtivý, zajímavý, svým způsobem originální, opanuje sympatickými postavami (především hlavní hrdinka si vás podmaní)... zkrátka není nic, co by se dalo knize nějak hodně vytknout. Snad kromě průhlednosti a předvídatelnosti, ale tenhle malý vroubek hravě vyváží všechny další klady. Přiznání inspirace v pohádkách je velmi zajímavé, protože svým způsobem víte, jak příběh skončí, ale nevíte, jak bude vše zakomponované právě do tohoto konkrétního příběhu. Cinder si mě získala a já ji rozhodně můžu doporučit i těm, kteří žánr sci-fi zrovna dvakrát nemusí, protože tady je předkládáno opravdu velmi dobře stravitelnou formou.... celý text

Brisingr 2009, Christopher Paolini

Nemůžu si pomoct, ale tahle série je prostě jedna z nejlepší ve svém žánru. Četla jsem ji sice v mladším věku, ale okouzlení, kterému jsem před několika lety propadla, pořád trvá, i když už dávno nejsem cílová skupina čtenářů. Už jenom z té nostalgie nemůžu dát menší hodnocení. Paolini je skvělý vypravěč, takže i tak obsáhlá kniha jako je Brisingr uteče velmi rychle a čtenář se do ní rychle začte. Můj osobní pocit je, že většina děje, který byl napínavý a poutavý, se utopila ve zbytku zbytečného "okecávání ničeho". Napsat za každou cenu dlouhou knihu není vždycky ta nejlepší taktika. Závěr knihy ale ono "čekání na něco" hravě vynahradí a člověk tak má pocit, že se aspoň něco stalo. Za sebe hodnotím jako nejslabší z přečtených 3 dílů, co se stránky dějovosti a poutavosti týče. Jenže i "nejslabší" díl, je v případě téhle ságy pořád nadprůměrně dobrá kniha. Po formální stránce - Paolini zraje jako víno a s každým dílem má lepší a lepší styl psaní.... celý text