nefernefer
přečtené 505
Muž, který sázel stromy
2019,
Jean Giono
Čistý, průzračný příběh, kterému by však slušelo trochu poetičtější podání. - To jsem napsala v roce 2017, kdy jsem knihu četla poprvé. Po letech musím svůj komentář trochu opravit. Původně jsem totiž četla vydání, které vyšlo v roce 2000 v nakladatelství Vyšehrad. Překládala ho Zdeňka Stavinohová a vůbec na mě nepůsobilo poeticky, chápala jsem sice smysl, ale něco tomu prostě chybělo. Teď se mi dostal do rukou překlad Jiřího Reynka s ilustracemi Pavla Čecha. A to je úplně jiná káva. Křehce působící formát, snové ilustrace i lepší jazyk. To je přesně to, co knížce podobného druhu sluší. Pak i její poselství jakoby rozkvete, zesílí a zážitek z četby je mnohem intenzivnější. Proto rozhodně doporučuji číst vydání Veroniky Reynkové s ilustracemi Pavla Čecha. Je překrásné.... celý text
Mrkev ho vcucla pod zem
2013,
Petr Stančík
Další Stančíkova skvělá knížka nejen pro děti. Krátká předmluva ji přirovnává k Alence v říši divů, ale podle mě je lepší. Mnohem lepší. Není to jen proud bezbřehé fantazie. Má to vtip a je to chytré. Takhle nádherně si hrát s jazykem umí málokdo. Krátké básničky, uvádějící každou kapitolu, nemají chybu. :o) Na zelené travičce domlouval jsem travičce: Lepší nežli lidi trávit je čas na výletě trávit. Tak co říkáš, jedem? Odvětila: Jedem! Když mě pak dívky do rakve omyly, došlo mi, že tak vznikají omyly.... celý text
Lars pod palbou
2021,
Daniel Gris
Stáhnul jsem okýnko a oba mi vrazili hlavy skoro až dovnitř. „Dobrý večer, pane řidiči.“ Moh jsem si je prohlídnout fakt zblízka. „Zdravím. Mohl bych se, prosím, na něco zeptat?“ Oba najednou se ušklíbnuli: „No jasně.“ „Vy jste dvojčata? Že vás máma oblíkla úplně stejně. Stejný bundičky, stejný čepičky...“ Ztvrdnul jim pohled. Chvíli trvalo, než se rozchechtali. „Ty seš ale kokot, Larsi.“ Hrabě Monte Lars má oproti klasice jednu zásadní přednost. Edmond Dantes rozhodně není tak vtipný. Přičemž autor dokáže Larsovy hlášky dávkovat tak, že nikdy nepřekročí tu únosnou mez, kdy by začaly působit násilně. A přestože jednotlivé díly seká celkem svižně jeden za druhým, zatím to nevypadá, že by mu docházela inspirace, a všechny jsou na srovnatelné úrovni. Trochu jsem se bála, aby mu nedošel dech a třeba se nezačal opakovat. Zbytečné obavy. Baví mě to stejně jako na začátku. :o) Jen jedna věc mě u tohohle dílu mrzí. A tou je hodně ledabylá jazyková redakce. Těch chyb tam bylo příliš. Na kvalitě knihy jako takové to nic nemění, ale na zážitku z jejího čtení se to v mém případě podepsalo. Ta jízda prostě tentokrát nebyla hladká.... celý text
Svatební cesta do Jiljí
1977,
Miroslav Skála
Řadím se do tábora zklamaných. Film jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat, ale srovnání se Třemi muži ve člunu posoudit můžu a rozhodně odmítám. Tři muži jsou jednou z mých „záchranných“ knih, které přijdou na řadu, když je mi ouvej. Zaručeně mi zvednou náladu. Ale Svatební cesta do Jiljí mi párkát mírně nadzvihla koutky a to bylo tak všechno. Ani o jednom z hlavní dvojice nemůžu říct, že by mi byl sympatický, a knihu jsem dočítala spíš ze setrvačnosti. Navíc nevěřím, že existuje v reálu někdo, kdo vede podobné dialogy. Nebo jsem příliš přízemní a nepohybuji se v dostatečně itentelektuální společnosti, abych někoho takového potkala. Zkrátka snaha o intelektuální humor se u mě minula účinkem a jediné, co jsem při čtení pociťovala, byla nuda. Být delší, nejspíš by tahle knížka skončila v „šuplíku“ nedočtených.... celý text
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
2017,
Olga Tokarczuk
Nebylo to až tak depresivní, jak jsem očekávala. Dokonce bych řekla, že je to napsané skoro až poeticky. Přes jistou strohost stylu se to čte moc hezky a některá přirovnání či obraty jsou opravdu krásné. Jen ta velká písmena na začátku slov mě dost rušila. Bylo jich příliš a v dobrých osmdesáti procentech dle mého naprosto neopodstatněně. Do hlubokomyslných úvah o ceně života jakéhokoli živého tvora se tu pouštět nebudu. Je na každém, aby se s daným tématem vypořádal sám. Poselství knihy je celkem jasné, ale má to i své ale... Mně osobně se kniha hodně líbila a s hlavní hrdinkou jsem se v mnoha věcech dokázala ztotožnit. Do tří čtvrtin jsem si dokonce myslela, že dám plný počet hvězd. Ovšem konec to zazdil. Bylo by mi milejší, kdyby autorka třeba i nechala věci otevřené. Nebo pokud nutně potřebovala vysvětlení, tak bych spolkla i nějaké to nadpřirozeno. Ale tím, že z hlavní hrdinky na konci udělala bláznivou starou ženskou, která si vlastně nepamatuje, co dělá, z mého čistě subjektivního pohledu celou knihu úplně shodila. Nicméně zbytek knihy si ty čtyři hvězdy zaslouží.... celý text
Tajemství Českého středohoří
2014,
Jiří Svoboda
Nejprve jsem si ji půjčila z knihovny, a následně si ji koupila, přestože nepatří mezi nejlevnější. Je třeba psát něco víc? :o) Prostě je krásná. Moc doporučuji.
Láskou ji nespoutáš
2018,
Atticus (p)
„Kouzlo poezie spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba.“ Je diskutabilní, jestli je tohle skutečně poezie. Nevím. To, že je jedna věta rozkouskovaná na několik řádků, nestačí. Zkrátka já to jako poezii nevnímám. Ale to vůbec nic nemění na tom, že je to moc krásné. Krásné myšlenky citlivě zabalené do těch správných slov. Kratičké věty, které často naprosto přesně vyjadřují to, co cítí spousta lidí, jen to neumějí pojmenovat. „Byla jen další rozbitá panenka, která snila o klukovi s lepidlem.“ Působilo to na mě spíš jako sbírka citátů o lásce doplněných moc krásnými černobílými fotografiemi. Nebo by to mohlo být i naopak. Sbírka černobílých fotografií doplněných moc krásnými citáty o lásce. Ale vlastně, kdo jsem já, abych soudila, co je poezie a co není? Je to nádherné. Víc netřeba. „Trpělivě tloukla křídly o jeho nebe, a když odešel, vzlétla a byla zase sama sebou.“... celý text
Nad propastí byla tma
2018,
Auður Ava Ólafsdóttir
„Na vině je ten, kdo ví a nic s tím nedělá.“ Na jednu stranu mě to fakt bavilo číst. Ale na druhou stranu ten ustřižený nedokončený konec a detaily, které se v příběhu opakovaně vrací jako něco důležitého, aniž by byly vysvětleny (Jonasovy jizvy - jak k nim přišel?; jeho tetování - proč si ho vybral?), mi nedovolí hodnotit lépe, i když mě to mrzí. Zkusím si přečíst od autorky něco dalšího. Třeba si spravím dojem.... celý text
Admirál čaje
1996,
Petr Stančík
Obecně jsem fanda nonsensové literatury, baví mě, když si někdo dokáže hrát, a pan Stančík se svou hravou fantasmagorií patří mezi mé oblíbence. Ovšem tohle na mě bylo nějak moc. „Jak šla bomba na vandr“ byla výborná, stejně jako ostatní „předhádky“. Ale ty byly jen čtyři, a k tomu každá sotva na půl stránky. Ve zbytku knížky mě pak zaujal sem tam nějaký obrat či originální příměr, ale jako celek mě to spíš otravovalo. Protože nic se totiž nemá přehánět. Ani snaha o originalitu. Čeho je moc, toho je prostě příliš, a to platí i v literatuře.... celý text
Deset tisíc životů
2019,
Michael Poore
„Jedna duše má deset tisíc životů,“ řekla Bábi. „Deset tisíc pokusů. Potom se z ní stane Nicota.“ Milo ztuhl. Co? „Takže máš ještě pět životů, aby se ti to povedlo. A jestli se ti to povede, projdeš Sluneční branou ve zlatém záblesku a staneš se součástí Velké reality. Nadduše,“ dodala Bábi „Všeho.“ „Vesmírnýho boa“, vyštěkl Milo. „Je mi to jasný.“ „To doufám,“ řekla Bábi. „Protože jestli to nedáš, přivedeme tě sem a strčíme tady z toho chodníku a ty navždycky zmizíš z času i prostoru. Tvoji duši zrušíme jako blbej televizní seriál.“ Z tohohle úryvku je, myslím, dostatečně jasné, o co v knize jde. U většiny Milových životů jsem si říkala „Zaplaťpánbu za ten můj!“ a mnohem víc mě bavil příběh, který se odehrával napříč celou knihou v Životě po životě, kam se po každé smrti vracel, aby tu strávil nějaký čas, než se znovu narodí. Klasický milostný příběh milenců, kterým okolí nepřeje, ale oni se odmítnou vzdát. Anotace sice začíná slovem legrační, ale k popukání to úplně není. Je to příjemně napsaná odpočinková kniha, ve které se autor občas lehce otře o nějaký ten vážný problém nebo si jen tak trochu zafilozofuje na téma smyslu života. A sem tam je to i vtipné. :o) „Poslouchejte“, řekl Buddha a zakašlal. „Nehledejte své štěstí až na konci Země. Dokonalost je v tom být spokojený s tím, co jste teď.“ „Co když je někdo debil?“ vykřikl někdo. Mistr mu věnoval unavený úsměv. „Velmi pochybuji,“ řekl, „že šťastní lidé jsou debilové.“ Pak umřel. Ompati hleděl do prázdna. Jeho oči zastřel šok. „Jeho poslední slovo bylo ‚debilové‘,“ poznamenal.... celý text
Lars útočí
2020,
Daniel Gris
„Vyklepaný slečny na sedačce jsem na první pohled odhadnul na akvarijní rybičky. Hezký ploutve, ladnej pohyb, ale inteligence sotva na plavbu od jedný skleněný stěny ke druhý. Snad zvládnou aspoň nalít drink.“ Mám ráda pohádky. Proto mám ráda Larse. Protože i tenhle díl je sice vtipně a svižně napsaný a do drsňáckého potetovaného hávu zabalený, ale pořád zůstává fajn pohádkou pro dospělé, kde ‒ slovy Larse ‒ „... jde o nápravu špatnejch věcí a záchranu nevinnejch duší.“ A že při tom sám velký kladný hrdina není až tak úplně beze zbytku kladný, je víc než sympatické. Zůstává nadále mým oblíbencem. :o) P.S.: A ještě drobnost, která nemá s kvalitou obsahu nic společného, ale mě moc těší, a tou je forma. Všechny díly jsou vydané na příjemném papíře s normální velikostí písma a normální šířkou okrajů, mají tvrdé desky a stužkovou záložku, což v dnešní době začíná být čím dál tím vzácnější. Pro mě to bylo prostě potěšení ze čtení po všech stránkách. :o)... celý text