nefernefer přečtené 505

Zen pro každého 2014, Vlastimil Marek

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Přirovnání k filmu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem docela sedí. Jen ten americký „hepík“ to nekazí. Za sebe musím říct, že už dlouho jsem nic tak dojemného nečetla. Ale ne pateticky či sladkobolně dojemného. Tohle bylo dojetí z čistoty, z poctivosti a lásky. Moc bych si přála, aby mě někdy někdo miloval tak jako Ove svou Sonju.... celý text

Poprask v sýrové uličce 2016, Robert Fulghum

Nemůžu se zbavit dojmu, že tahle knížka byla napsaná jen proto, že na ni měl autor smlouvu a něco napsat zkrátka musel. Ne že by byla vyloženě špatná, ale v kontextu jiných Fulghumových knížek je to hodně slabý odvar z už několikrát vymáchaného čajového sáčku.... celý text

Zátiší s Datlem 2000, Tom Robbins

„Intimita je hlavním zdrojem cukrů, jimiž si sladíme život.“ Tohle mě prostě baví :o) Svěží, chytré, originální, vtipné čtení. Občas mi mluví z duše, občas mě pobaví, občas se dozvím něco nového. A rozhodně se u něj nenudím. Má poklona i překladateli. Tomovy novotvary jsou osvěžující :o)... celý text

Básně sebrané 2010, J. H. Krchovský (p)

Přiznám se, že tyhle básničky mě dost často drží při životě :o)

Pianistka 2004, Elfriede Jelinek
odpad!

Tato kniha není ani šokující, ani perverzní či zvrácená. Tato kniha je naprostým plýtváním papíru. Bohapustá slovní onanie.

Zimní moře 2016, Susanna Kearsley

Já už chci domů 2015, J. H. Krchovský (p)

Krásně ujeté, poetické, občas burtonovsky mile morbidní a při vší té totální depresi v konečném důsledku přesto vtipné verše. Na nic si nehrají, stručné, prosté, přímočaré, a přestože jsou vlastně vesměs o nepříliš veselých věcech, tak mají zvláštní kouzlo, které skvěle funguje proti trudomyslnosti. Mám to vyzkoušené :o)... celý text

Jidáš líbal skvěle 2003, Maira Papathanasopoulou

Svižná, čtivá pohodovka na dva večery. Téma staré jako lidstvo samo psané velmi lehkou rukou. Občas i vtipné momenty a hlavně vás celou dobu drží v napětí, protože opravdu až do poslední stránky netušíte, jak se hrdinka vlastně nakonec rozhodne. Jako oddechovka ideální. Doporučuju.... celý text

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy 2013, Tim Burton

Doporučuji všem spřízněným pošahancům, kteří stejně jako já ujíždějí na Timově morbidně milé poetice :o) Můře noční se to sice nevyrovná, ale mumino nemá chybu :o)... celý text

Levandulový pokoj 2014, Nina George

Krásná sladkobolná pohádka pro dospělé. Žádná bezduchá, prvoplánová, přeslazená červená knihovna. Tahle knížka je napsaná moc příjemným stylem. Tak trochu mi vzdáleně připomínala druhý díl Fulghumova Třetího přání (snad ta řeka a spousta filozofických mouder, která má člověk chuť si začít vypisovat). Je tam sice pár momentů, kdy si říkáte, že to už působí příliš uměle a na efekt a že si je mohla autorka odpustit (třeba scéna na zahradě s nahou nemocnou sochařovou dcerou), ale jako celek vás ta kniha vysloveně pohladí po duši. Škoda, že takoví nenapravitelní romantici (muži i ženy všeho věku) trousící životní moudra z rukávu, kterých je tahle knížka plná, jsou jen v lidském snění. :o) Těm, kteří v knížkách hledají naději a pozitivní náboj, určitě doporučuji.... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Rozjezd má tahle knížka vážně parádní. Doporučuji nečíst na veřejnosti a připravit si kapesník, potečou vám slzy smíchu :o) Ale jen prvních asi 20 stran. Pak následuje poměrně prudký propad a stabilizace na úrovni nenáročného, odpočinkového, lehce úsměvného víkendového čtení, které neurazí, ale taky neohromí. Autor si zkrátka počáteční laťku nastavil ďábelsky vysoko, a pak mu došel dech. To se stává. Nicméně vůbec nelituji, že jsem tu knížku četla, a i za těch několik stránek mu jsem vděčná, protože mi přivodily takovou masáž bránice, že jsem si prodloužila život určitě o několik let :o) Nečekejte tedy žádné humoristické veledílo, ale rozhodně si přečtěte alespoň začátek. Stojí to za to :o)... celý text

Líheň 2009, Miroslav Žamboch

I já patřím mezi ty, kteří v českém žánrovém rybníčku hledali další pořádnou "kulhánkovinu". Nebudu srovnávat (Jiří je jen jeden, to se nedá svítit :o) ), i když zrovna v případě téhle knížky je to dost těžké. No nic. Když tedy odhlédnu od zjevné inspirace, kterou se autor z úcty k Mistrovi ani nesnaží nijak skrývat (za což v mých očích získal plus), tak ve mně tahle knížka vzbudila zcela rozporuplné pocity. Na jedné straně mě úplně vcucla do děje. Znáte ten pocit, kdy musíte číst dál, protože vám zvědavost nedá, protože chcete vědět, co za tím vězí. První tři čtvrtiny byly z tohohle hlediska skvělé. Bohužel poslední čtvrtina to zazdila a konec už byl totální šaškárna. Přišlo mi to skoro až líto. Celou dobu jsem byla rozhodnutá velkoryse přehlížet spoustu nelogičností a nedořešených detailů. Dokonce jsem autorovi odpustila i dlouhé pasáže týkající se třídimenzionálních matic, vektorů, nanoreliéfů, difrakčních jevů, M-složek a dalších pro mě naprosto nepochopitelných záležitostí. Přestože jsem si v tu chvíli připadala jako úplný blbeček, jelikož slovy autora "vzdělání, chování a spousta civilizačních návyků mají jen vzdálenou vazbu na přirozenou inteligenci", takže i primitiv zpoza Uralu všechno chápal a já ne. No jednou jsem se tu pravdu o sobě dozvědět musela. I to bych mu odpustila. Ale ten za vlasy přitažený konec, ten mu odpustit nemůžu.... celý text

Pátá žena 2015, Henning Mankell

Cesty doktora Málodělala 1925, Hugh Lofting

Mám ráda dětskou literaturu. Jednou z mých nejoblíbenějších knih je mluvící balík od Gerarda Durrella. Proto mě lákalo si přečíst "něco na ten způsob". Zjistila jsem však, že tahle knížka je z trochu jiného těsta. Je to vlastně takový dětský vybájený dobrodružný cestopis. A mohlo by to být docela půvabné dílko, kdyby se jí někdo ujal a vydal znovu v překladu do současné češtiny. Pak bych jí dala možná i čtyři hvězdy. Ale jelikož novějšího vydání není (nebo se mi nepodařilo jej vypátrat), a mně tak nezbylo než zápasiti s obtížným tím jazykem prvorepublikovým, nucena jsem, ač nerada, toliko tří hvězd uděliti, neboť jako knížka z povahy dětská pro dnešní drobotinu jeví se mi z toho důvodu býti zcela nevhodnou. Škoda.... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Už se mi dlouho nestalo, že bych se u knížky smála nahlas. A už vůbec ne, aby to bylo nad bonmoty chlápka, který je jednou nohou (vlastně skoro oběma) v hrobě. Opuštěný, sám samojediný na celé nehostinné planetě Mars, daleko od pomoci, daleko od všeho. Neuvěřitelná představa. Neuvěřitelná kniha. Je sice plná různých technických popisů a detailů, a jelikož nejsem ani strojní inženýrkou ani bioložkou, tak by mi autor klidně mohl věšet bulíky na nos a já bych mu to všechno zbaštila i s navijákem. Ale je mi to fuk. Vůbec není důležité, jestli by to či ono opravdu takhle fungovalo. Je to napsané tak, že i já jsem to chápala a neztrácela se v tom a zkrátka věřila, že to tak je, a neřešila. Mnohem důležitější je ta nálož optimismu, která se na vás mezi řádky valí, ta nezlomná chuť žít, ten vztyčený prostředník, kterým hlavní hrdina dává smrti jasně na vědomí „Víš, co mi můžeš?“. Resumé – vřele doporučuji všem depkařům zařadit její čtení jako součást terapie. Hned si ji jdu koupit, abych ji měla po ruce, až zas budu mít pocit, že něco nezvládám :o)... celý text

Osmnáct básní na staré nápěvy 1958, Ce-Tung Mao

Hřbety hor, neslézt s koně, pádit v sedle pod obzor, ohlédnouti se v úžasu, tři palce od nebe je lidský tvor. Tuhle knížku jsem četla z čiré zvědavosti. Stejně jako si lidé chodí prohlížet obrazy namalované Adolfem Hitlerem. Ta fascinace z poznání zdánlivě neslučitelného. Potvrzení známé pravdy, že nic není černobílé. O Maově poezii se rozhodně nedá říct, že by byla geniální (stejně jako o Hitlerových obrazech), ale jeho verše jsou příjemné. Mají v sobě určitou malebnost a kupodivu i spoustu pokory.... celý text

Denár v dívčí dlani 2008, Václav Erben

Já, Poutník 2014, Terry Hayes

Tváří se to jako detektivka. A po čertech dobrá. Ale ve skutečnosti je to dost zdařilý pokus o objektivní pohled "z obou stran". Člověk si uvědomí, že znásilňování jakékoli kultury, byť v jádru s tím nejlepším úmyslem, je pořád znásilňování. A že to, co je dobré pro mě, nemusí být nutně dobré i pro jiné, kteří se pak, světe div se, brání. Je šílené, že ta největší zvěrstva jsou schopni lidé páchat ve jménu dobra...... celý text

Řeky Londýna 2015, Ben Aaronovitch

Když jsem tuhle knihu četla poprvé, líbila se mi a říkala jsem si, že si určitě přečtu další díly. Ovšem než jsem se k tomu dostala, uplynulo bezmála pět let a já jsem při čtení dalšího dílu nutně narazila na limity své paměti, což v případě knižní série, jejíž jednotlivé díly sice tvoří samostatné příběhy, ale zároveň jsou všechny navájem provázané, čtení trochu komplikovalo. Takže po dočtení druhého dílu jsem si musela ten první zopakovat, aby do sebe všechno zapadlo. A všem, kdo se rozhodnou v této sérii pokračovat, rozhodně doporučuji s tím neotálet. Je tu příliš mnoho postav a příliš mnoho událostí, na které autor v dalších dílech plynule navazuje, aniž by se obtěžoval připomenout děj předchozích dílů, protože jeho čtenáři přece nejsou žádní blbečci, aby je urážel nějakým opakováním. :o) Kdybych chtěla být šťoura, našla bych několik nelogičností a slabých míst. Ale proč? Raději přijímám příběh takový, jaký je. Vždyť je to přece pohádka pro dospělé a v té je dovoleno ledacos. Nicméně díky tomu, že tento komentář píšu až po přečtení následujícho dílu, mohu potvrdit, že kvalita má stoupající tendenci a další díl je o chlup lepší. Takže pokud se vám první díl líbil, směle do druhého, nebudete zklamáni. :o)... celý text