nefernefer přečtené 508

Flaubertův papoušek 2016, Julian Barnes

" V knihách je člověku všechno vysvětleno, v životě nikoli. Vůbec se nedivím, že někdo dává přednost knihám. Knihy dodávají životu smysl."

Poslední tečka za Rukopisy 1998, Josef Urban (p)

Nebe nad Darjeelingem 2008, Nicole C. Vosseler

Klasický "velký" milostný román. Příběh osudové lásky. Téměř jako Jana Eyrová :o) Divím se, že to ještě není zfilmované. Je tam všechno - spalující láska, mrazivá nenávist, hluboké přátelství i děsivé tajemství minulosti. To by byl trhák :o) Všem milovníkům dobrého černého čaje a skutečné romantiky mohu jen doporučit.... celý text

Poklesky rozverné snoubenky 2007, Miloň Čepelka

Je to vlastně naprosto obyčejný příběh. Žádné velké napětí či dějové zvraty. Jen život obyčejné holky z vesnice, která se dostane do Prahy. Její vývoj od třináctileté žáby zamilované do třídního učitele, přes lehkomyslnou studentku zdravotnické školy v Praze, která si užívá všeho, co jí život přináší, plnými doušky, až po třiadvacetiletou ženu, jež má za sebou potrat, ztrátu snoubence, rozvod i setkání se smrtí. A to všechno z ní udělalo zralou silnou vnitřně vyrovnanou bytost, která už ví, kde je její místo. Celý příběh se odehrává v důvěrně známém prostředí české vesnice, malého města i velkoměsta let šedesátých a letmo se dotkne atmosféry okolo srpna 1968. Kdybych měla tuto knihu charakterizovat jedním slovem, tak mě napadá slovo laskavá. I když to asi není úplně přesné. Zkrátka mi po jejím přečtení zůstal v duši takový zvláštní klid. "Dnes v tom neumím vidět než Tvůj záměr, pane Bože. A už se neptám na okolnosti nebo důvody Tvého řízení. Vzdala jsem se myšlenky, že je možné ti porozumět. Neptám se už, proč nás vodíš po cestách, které jsou tak křivolaké. Třeba Tě to prostě jen těší. Snad se na náš účet bavíš. Nemám nic proti tomu. Zjistila jsem, že je úžasné, když se člověk naučí pokoře. Když přestane být domýšlivý na svou jedinečnost. I kdyby tím sloužil jen výmyslu - říkám i kdyby -, je to zase dobře, protože tím slouží sobě. Aby se stal lepším. Kde není pýcha, není ani touha ovládat jiné lidi. A tak, i když mi tehdy nebylo vůbec dobře, ještě dnes Ti děkuju za tu lekci. Děkuju a nepřestanu děkovat, dokud budu žít."... celý text

Velký Gatsby 2013, Francis Scott Fitzgerald

Stejně jako "Něžná je noc" je to příběh o povrchnosti a citové vyprahlosti americké smetánky dvacátých let minulého století. O společnosti, kde hlavní modlou, okolo které se všechno točí a všechno se jí podřizuje, jsou peníze a teprve daleko za nimi všechno ostatní. Pro skutečnou lásku v tomto světě není místo. Lidé v něm už jí vlastně ani nejsou schopni. I Gatsbyho láska k Daisy, jakkoli je silná, je vlastně pokřivená, nezdravá, je to láska k ideálu, který se snaží získat pro sebe opět jen pomocí peněz. Jakkoli vám chvílemi může být i sympatický, od začátku cítíte, že to nemůže dopadnout dobře. Hlavní hrdina Murakamiho "Norského dřeva" tuto knihu sice četl třikrát, ale i když to není špatná kniha, mně to bude stačit jednou. :o)... celý text

Ututlané dějiny 2008, Felix Krumlowský (p)

Noční hlídka 2005, Sergej Lukjaněnko

Skvělá fantasy bez hektolitrů krve a v prostředí, které je člověku v podstatě známé. Hlavní hrdina je vám blízký. Není to žádný superman. Má sice jasno v tom, na které straně stojí, ale i on má své pochyby. Kam až se smí zajít při prosazování Dobra? Kde je ta hranice, kdy už konáte Zlo? Mohou se ve jménu Dobra dělat špatné věci? A je člověk oprávněn ve jménu vlastní lásky zničit lásku někoho jiného? Těším se na další díl...... celý text

Tři slepé myšky 2016, Agatha Christie

Jste-li milovníky klasických detektivek ze staré Anglie, nemůžete s touto knihou udělat chybu. A třešničkou je brilantní úsudek Hercula Poirota :-) "Vysoce inteligentní lidé se zřídkakdy stávali velikými vůdci nebo výtečnými řečníky. Snad proto, že byli příliš rafinovaní, aby sami sobě naletěli."... celý text

Povídky z verandy 2003, Philip Gulley

U téhle knížky je výhoda, že ji nemusíte přečíst najednou. Můžete ji mít na nočním stolku klidně třeba půl roku a občas si před spaním přečíst jednu či dvě krátké povídky. Vlastně to povídky nejsou. Jsou to kratičká kázání, která si nejspíš autor připravoval na své bohoslužby. Píše v nich o svém životě, vzpomíná na dětství. A v každém je nějaké ponaučení, jak být lepším člověkem. Hřejivé, dojemné čtení na dobrou noc :o)... celý text

Šibumi 2006, Trevanian (p)

Hned na úvod bych se ohradila proti označení „špionážní román“. Jisté indicie by tu sice byly, ale to není to nejdůležitější. Hlavní hrdina je velmi silná osobnost. Potomek rodičů západního světa vychovaný světem východním. Je to člověk, který se snaží dovést sám sebe k dokonalosti, k šibumi. Nic nedostal zadarmo, všeho dosáhl jen svou vytrvalostí a pílí. Sledujete jeho cestu od zaťatého uzavřeného kluka k fascinujícímu muži, který vás nemůže neokouzlit, ačkoli pro západního člověka zároveň působí dost odtažitě. Je to román o střetu dvou naprosto odlišných kultur - americké a japonské. Přičemž ta americká z toho nevychází zrovna nejlépe. „...šibumi je spíš porozumění než vědění [...] V chování je to skromnost bez ostýchavosti. [...] A v osobnosti člověka je to... Autorita bez nadřazenosti? Něco takového.“ „...Američané nejsou rasa. Nejsou dokonce ani kultura. Jsou kulturní guláš z odpadků a zbytků po evropské hostině. [...] rasa není nic, kultura je všechno. Rasou jsi běloch, ale kulturou jím nejsi.“ „Zdvořilost je spolehlivější než sentimentální vlastnosti jako soucit, dobročinnost a upřímnost; stejně jako fair play je důležitější než abstraktní spravedlnost. ‚Velké‘ ctnosti mají tendence se pod tlakem příhodně překrouceného výkladu hroutit. Ale slušné chování je slušné chování, a to je vůči bouři okolností zcela imunní.“... celý text

Kniha, která léčí 1992, Karel Kožíšek

"Základem pro léčení i malování je myšlenka. Cokoli jí mohu naplnit a ona pak vyzařuje zpátky. Proto mohou vyzařovat i obrazy bez ohledu na to, zda se jedná o originál nebo několikátou reprodukci. Ta myšlenka tam pořád je. Dobrá nebo špatná. A podle toho jsou také obrazy pro člověka dobré nebo špatné. " "Málokdo chce ve skutečnosti slyšet ten nitřní hlas, přiznat si své chyby a porážky. Většina lidí jde za rozumem, a jakmile rozum převyšuje cit, je to vždy špatné." "Pro Bibli, pro Nový zákon, byl základem víry Mistr a jeho apoštolové. Dnes máme, bohužel, dobu, do které přidáme trochu Panny Marie, proložíme to Kristem, podložíme jógou a případně ještě trochu promažeme tantrismem. Z toho vznikají potom ty zásadní nesmysly, které pravé náboženství jen zeslabují. My, lidé z tak zvaného civilizovaného světa, jsme moc málo moudří. Zatímco my jsme tu vedli války, vyráběli zbraně a starali se o to, jak ještě více zpohodlnit svá obydlí a celý život, v Orientu zatím pracovali. Duchovně pracovali."... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Příliš jsem toho od Murakamiho ještě nepřečetla. Tohle je teprve druhá knížka. Ale jeho styl psaní je mi příjemný. Ačkoli se často na mnoha stranách vlastně nic moc neděje, přesto nemáte potřebu je přeskakovat a v klidu si jen tak plujete řádky a necháváte na sebe působit tu zvláštně klidnou atmosféru. A to i v případě, že se text zrovna nezabývá příliš klidnými věcmi. I tehdy je v něm určitá vnitřní vyrovnanost. Je pravda, že v půlce knihy jsem si říkala, že četnost sebevražd v hrdinově okolí už je trochu přehnaná, a pomalu jsem začínala mít pocit, že trpět nějakou duševní chorobou je v Japonsku asi nějaký folklór nebo to patří k dobrému vychování. Ale celkově i přes tyto ve své podstatě chmurné a neveselé prvky kniha působí příjemně. A kdyby se v ní nevyskytovaly japonské názvy a jména a zmínky o japonské kuchyni, skoro bych nepoznala, že se děj odehrává v Japonsku. Taková ta na první pohled patrná mentální odlišnost, jaká je cítit v jiných knihách z prostředí východních kultur, tady chyběla. Přišlo mi, že se všichni chovají úplně stejně, jako by se choval kdokoli jiný někde jinde na světě. Určitě to nebyla moje poslední knížka od tohoto autora. Moc ráda si přečtu nějakou další.... celý text

Čáp nejni kondor 2011, Radůza (p)

Kniha hřbitova 2008, Neil Gaiman

Doufala jsem, že mi tahle knížka chvilku vydrží. Ale to se vážně nedalo :o) Úplně mě to vcuclo a nepustilo, dokud jsem nedočetla. Sama jsem vyrostla hned vedle hřbitovní zdi a mám tedy pro funerální tematiku jistou slabost, ale tohle bylo vážně výborně napsané. Celou dobu jsem byla napnutá a toužila se dovědět, co za vším vězí. Až se budu příště procházet po hřbitově, bude mi o dost příjemněji než doposud (a to mi tam bylo příjemně už teď) :o)... celý text

Malý velký muž 1977, Thomas Berger

Okolo téhle knížky kroužím už spoustu let, protože je to jedna z neoblíbenějších knih mého tatínka. Ale teprve, když mi ji doporučil druhý mně moc blízký člověk, tak jsem se do ní konečně pustila. Musím se přiznat, že občas si pro odlehčení střihnu nějaký ten pořádně krvavý plnotučný brak a náramně se u toho bavím, ale to je něco jiného. Když o podobných masakrech čtete a víte, že takhle nějak to bylo nejspíš i ve skutečnosti a vlastně ne tak dávno, není to úplně příjemný pocit. Střet dvou tak diametrálně odlišných kultur, jakými byly svět bílých a svět indiánů, prostě nemohl dopadnout dobře. Tahle knížka je realistickým a nestranným pohledem na obě strany mince, a aniž by se snažila o nějaké senzační odhalení, uvádí na pravou míru veškeré zidealizované představy o Divokém Západě a zbavuje ho té aury romantiky, která se kolem něj časem vytvořila. Není to suchopárný výklad událostí, ale živý děj, který vás vtáhne do sebe a donutí přemýšlet o relativitě pojmů dobrý a špatný. A na závěr je ještě doplněná vynikajícím doslovem Jiřího Gojdy. "Jestli si někdy budete chtít doopravdy odpočinout, prostě padněte až na samý dno a budete šťastný lidi. Nejvíc nesnází pochází z toho, že člověk má nějakou úroveň."... celý text

Ptáci - pozorování a určování nejdůležitějších druhů našich ptáků 2013, kolektiv autorů

Moc hezká knížka, moje oblíbená. Zvlášť teď přes zimu ji dost často beru do ruky, abych se podívala, kdo mi to zavítal na krmítko :o) Fotky i popis jsou jasné a identifikace je podle nich výborná. Dříve jsem měla atlas ptáků, kde byly malované obrázky a barva byla dost často zkreslená, takže ani ptáka, kterého jsem bezpečně znala, jsem na nich nepoznávala. Ale podle téhle knížky už se nespletu :o)... celý text

Naštěstí (ne)máme mléko 2015, Neil Gaiman

Výborný, vtipný "prášilovský" příběh, který šikovný tatínek vysypal z rukávu na ospravedlnění své dlouhé nepřítomnosti. Tohle umění jsem vždycky obdivovala a nikdy mi to moc nešlo, i když jsem se o to u svých dětí párkrát pokusila. :o) Ale takhle úžasnou fantasmagorii se mi nikdy vymyslet nepodařilo. Jediné, co jsem nepochopila, bylo, proč je knížka napsaná normálně a pak se najednou uprostřed objeví cca deset stránek, na kterých jsou "upýři" nebo "vipasený červýček" a jiné pravopisné neuvěřitelnosti, aniž by k tomu bylo někde nějaké vysvětlení. Pokud by tu knížku četlo dítě samo (a hodně velká písmena naznačují, že je k tomu i určená), pak by asi bylo dost zmatené z toho, že paní učitelka ho ve škole učí něco jiného. A vzhledem k tomu, že to fakt v knížce nemá vůbec žádné opodstatnění, tak mi to přijde jako nesmyslné a zbytečné matení a doporučovala bych ji raději dětem předčítat. Ovšem za současného společného prohlížení si obrázků, protože ty jsou moc povedené.... celý text

Vila Inkognito 2005, Tom Robbins

Opět, jak jinak, výtečná kniha. Pro mě naprosto neodolatelný koktejl filozofie, náboženství, moralit i nemorálnosti, mystiky, erotiky, otázek po smyslu života i obyčejné radosti ze života, ekologické propagandy i naprostých ptákovin, napsaný úžasně bohatým a vtipným jazykem. "Bohové lidstvo tolerují jedině díky našemu nadání pro blbý kecy." A mě ty jeho blbý kecy baví. Věty jako "Odpoledne se šinulo pomaleji než ledvinový kámen velikosti vlašského ořechu." mi skýtají čiré čtenářské potěšení. Z příběhu, který se z většiny odehrává v Asii, jsem se navíc dozvěděla i spoustu zajímavostí z japonské, laoské či čínské kultury. Ale co podle mého celou knihu charakterizuje nejlépe, je následující úryvek: ...ono to tam musí být oboje. Je fuk, jak jsi citlivej nebo jak jsi chytrej a vzdělanej, ale jak to tam není oboje, jak nemáš srdce propojený s mozkem, jak spolu harmonicky nespolupracujou, no tak to pak jenom skáčeš životem na jedný noze. Může ti připadat, že jdeš, může ti sakra připadat, že běžíš maraton, ale přitom jenom tak poskakuješ. Jako na pérku. To spojení je třeba udržovat." ...a o tom to je, mít srdce propojené s mozkem :o)))... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

Koupila jsem tuhle knihu na základě zdejších oslavných komentářů svému kamarádovi k narozeninám a čekala nadšení. Ovšem nadšení nejen že se nekonalo, ale on mi dokonce zklamaně přiznal, že se nedostal ani přes 40 stran. Že ho to zkrátka nebavilo a tak toho nechal. Říkala jsem si, že to není možné, že se přeci všichni ti, co tu píšou ódy na konečně rovnocenného pokračovatele mistra Kulhánka, nemůžou takhle fatálně mýlit. Půjčila jsem si ji od něj a rozhodně nelituji :o) Je pravda, že prvních cca 60 stran akcí příliš neoplývá. I tady se však najdou světlé okamžiky, zejména co se týče dialogů. A když se nenecháte odradit, vytrváte a prokoušete se tím trochu rozvláčným úvodem, tak se nestačíte ani nadechnout a už to sviští :o) Plnokrevný brak plný "efektivní brutality" napsaný výborným jazykem, nacpaný odkazy a narážkami na miliony lidí a věcí, z nichž polovinu jsem si musela vygůglit, abych stíhala, a stejně mi určitě spousta vtipů unikla. Navíc je autor zjevně filmový fanda, což já taky úplně nejsem, takže i tady mi strejda Google musel notně pomáhat. Nicméně i přes toto drobné nepohodlí způsobené mezerami v mém vzdělání jsem si to náramně užila. Zařazuji se mezi nadšence a svého kamaráda donutím, aby dal knize druhou šanci. Myslím, že nebude litovat :o)... celý text

Hlava k listování 1997, Adriena Šimotová

Adriena Šimotová mě jako výtvarnice nikdy příliš neoslovovala. Ale její psané texty jsou nádherné. Velmi intimní, niterné. Kniha je doslova nabitá emocemi. Po obsahové stránce si určitě zaslouží plných pět hvězd, ale jednu musím ubrat. Na to, jak je knížka poměrně luxusně pojata, co se týče výběru papíru, vazby a tak dále, si redaktor s její přípravou moc práce nedal, skoro mám pochybnosti o tom, že ji vůbec četl. Na každé čtvrté straně chybí háček nebo čárka, začátek nebo konec závorky, uprostřed slova se zničehonic objeví znaménko plus a podobně. Tyto nedokonalosti při četbě ruší, a v některých případech absence diakritiky dokonce způsobí, že se čtenář musí zamyslet, aby dosadil to správné slovo. Je to škoda, protože jinak je to opravdu krásné čtení.... celý text