Morana107
přečtené 79
Romeo a Julie
2015,
William Shakespeare
Mno, já bohužel moc neplesám. Přišlo mi to celé jako jeden velký výsměch lásce. Julie pořád ufňukaná, Romeo teče jak zmrlina kvůli každý, která kolem něj projde. Lidský život neznamená nic, jako kdyby to byla všední hloupost, že mě něco trochu rozruší a já se hned jdu zabít. A to se objevuje v příběhu pořád, jediné řešení na všechny problémy hlavních hrdinů je prostě sebevražda. Nevím, jestli to je jen překladatelem, ale v té mojí verzi bylo těch chlípných narážek typu "Naložím pannám, co se do nich vejde" trochu moc. Obzvláště v kontrastu s přeslazenými dialogy i monology hlavních aktérů. Jako dobře, kvůli maturitě člověk musí přinášet oběti.... celý text
Magie havranů
2022,
Margaret Rogerson
Jsem malířka, takže důvěrně znám ten pocit, kdy mi pod rukama vzniká odraz mého vlastního pohledu. A právě to je ústřední motiv celého příběhu na pozadí fantaskního světa bytostí posedlých pozlátkem, kteří si v sobě nosí vlastní hnilobu. Lákadlem je tu samozřejmě vděčné klišé - princ temnot a jeho zakazaná love story s lidskou dívkou. Určitě bych byla unešená, kdybych před tím nečetla sérii Krutého prince. Kde byly zápletky víc komplikované, zajímavé a hlavní hrdinové jako silné drogy - jste jimi zasaženi, když jste bez nich, máte abstinenční příznaky, a stále potřebujete víc. Ale tady po peprném hajzlíkovi Cardanovi dostanete trochu hloupého milounkého prince podzimu s temným jménem. Ale i tak prostě chcete, aby jim to vyšlo a jste ochotní být schovívaví vůči určitým nedokonalostem příběhu, protože je to prostě čtivé!!!... celý text
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
2021,
Holly Black
Pro všechny, co prožívají abstinenční příznaky po dočtení celé trilogie a potřebují další dávku, třeba i malou! Kdybych tak nemilovala Cardana a předchozí díly, tak bych řekla, že to je ubohá knížečka. Jedna vypravovaná pohádka je s drobnými úpravami převyprávěna hned třikrát, čímž si zabírá většinu místa v tenké knížce. Co je ale na tomto doplnění celé trilogie největším lákadlem, tak je to zcela určitě to, že můžeme konečně vše vidět z Cardanova pohledu. Vidíme jeho dětství i to, jak se snažil za maskou arogance a svrchovanosti skrýt pocit méněcennosti a zbytečnosti. Byla jsem ale opravdu šťastná, že se do tohoto světa můžu opět vrátit, už proto, že Elfhem tak věrně odpovídá dětským fantaziím o vílím životě, a kvůli krutému princi, jenž si vás získá svou temnotou, hrdostí a hádankou v něm. Ilustrace jdou nádherné, ale pro mě je lepší si postavy představit podle sebe. Tři hvězdičky!... celý text
Romance pro křídlovku
1966,
František Hrubín
Tolik moudrosti! Dvě struny, přiblížily se jedna k druhé, vydaly tón a pokračovaly dál po vlastní dráze života... Příběh dvou milenců, který je vyprávěn téměř opile zmámeným prožitkem. Všechno uvnitř duše radostí exploduje a rozprskne se do vesmíru. Horké letní noci, koncert cvrčků, vůně sena, kopřiv, kopru, vody v rybníce... tak živé vjemy, tak příjemné a zostřené mládím a životem. Františkovo nadšení postupně klesá, za zrcadlem životem tepajícího mládí, které hledá jen svou druhou strunu, je svět, kterým žije dědeček. Svět minulosti, vzpomínek, neboštíků. Možná že už byl jednou nohou na místě, kam se jednou odebereme všichni. Jak František stárne, začíná vzpomínat. Dar života byl nad jeho síly, jsme smrtelní a přitom toužíme po nesmrtelném, abychom si z něj malou hrst vypůjčili a jednou je ji bude třeba vrátit.... celý text
Ostrov doktora Moreaua
1928,
Herbert George Wells
"Moreauovy hroby" "Moreauovy mrtvoly" V každém člověku číhá zvíře, které tíhne ke své primitivní podstatě. Doslova hmatatelná bolest operovaných zvířat, šílenství, které ze zvířecích lidí čišelo. I vy se budete trochu bát při té představě ... je tma, nemáte zbraň, kolem vás je divoký prales a zcela určitě vás právě teď něco pozoruje. Moreaua chtěl dokázat něco fantastického, ztvořit člověka, nehledě na zvrácenou brutalitu jeho pokusů. Ale i když bylo jeho dílo téměř dokonalé, nikdy to nevydrželo. Zvířata se pomalu rozpomínala na svou skutečnou podstatu a ač navždy zmrzačená se duchem vracela ke kořenům. Člověk se nikdy nestane stvořitelem a bylo jasné, že ďábelské dílo nakonec Moreaua přeroste. Nastává boj o vlastní život.... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Přiznávám, že mě odpuzovala nálepka POVINNÁ literatura. Ale nedalo se svítit, maturita je až moc velký strašák. Ale byla jsem příjemně překvapená, bála jsem se, že to bude spíš filozofická úvaha než epické dílko. "Jsme zodpovědní za věci, které k sobě připoutáme", "Když se necháme ochočit, jsme odsouzeni plakat"... moudrost dětství, hloupost dospělosti Děti jsou nepopsané listy papíru, pro které je všechno nové, obyčejné věcí se zdají být zázračné, fantazie dotváří nedokonalost světa. Pohled dítěte na ubohé dospělé trosky... alkoholika, bussinesmana, krále... a počínání všech je nanejvýš "důležité a nepostradatelné" a všichni nevidí dál než za hranice vlastní bubliny. Pro malého prince byla skutečná hodnota jen v jedné ubohé růži. Proč by měla být výjimečná? Byla k nerozeznání od milionů jiných. Ale navzájem se nechali ochočit. Strávený čas a péče z ní udělaly jeho jedinou v celém vesmíru. Žádná není jako tahle květina. Snad se k ní chtěla jeho duše dostat a k tomu potřeboval odhodit zátěž pozemského těla nebo možná pro tak čistou duši byl náš svět až přiliš hloupě dospělý.... celý text
Krycí jméno Helena
2021,
Ariel Lawhon
Pochopila jsem, že dobrý nápad pro vznik kvalitní knihy nestačí. Narazila jsem totiž mnohdy na bombová témata, jejichž potenciál se nevyužil. Tento příběh si nemohl dovolit velký dějový rozlet, jelikož se opírá o skutečnost. I tak však byl děj téměř strhující díky skvělé spisovatelce i překladateli, bez kterého by to nešlo. Děj doslova letí, nezajímavé pasáže jsou defacto vystřihnuty a my si můžeme užít porci zábavy i kruté pravdy. Toto je příběh ženy s velkým Ž. Dokázala si získat respekt a autoritu v jednotce nedisciplinovaných francouzských vojáků. Nezdráhala se použít pistoli, aby udržela jejich poklopce na uzdě. Zamilovala jsem si též Louise, kterému utrhl prsty granát. Škoda, že nebyl jako jeden z mála v knize skutečný. Tato kniha vzdává hold nesmírně odvážné ženě, na kterou se skoro zapomnělo. Můžeme tak znovu nechat ožít její romanci s Henrim, chvíle, kdy stojí tváří v tvář nepříteli v bitvě, či ji můžeme znát jako známou pašeračku dokumentů, dokonce i jako velitelku popravčí čety. Věřte mi, Bílá myš se k ní vskutku hodilo. Proklouzla všude s mrštností, elegancí, bez povšimnutí... Toto je mezinárodně hledaná La souris blanche, Nonsí...... celý text
Chvění kouře a zlata
2022,
Ava Reed (p)
Musím říct, že jsem si od téhle knížečky nic moc neslibovala a to je asi dobře, protože jsem byla příjemně překvapená. Praha je hodna pozornosti i v zahraničí. Paříž je romantická, Praha je mysteriózní. Zamilovala jsem si partu archandělů s jejich skvělými hlody, kdy jsem se opravdu zasmála. Klišé lásky mezi dívenkou a šarmantním pánem temnot prostě funguje a budete jim prostě ty palečky držet. Jen si myslím, že každý díl série by měl mít konec, na který by se příště navázalo. Tady zůstalo nedokončené snad všechno, jako když chcete něco říct a někdo vás umlčí uprostřed věty. Ale stejně se moc těším na další díl, kde se dozvíme víc.... celý text
O čem se nemluví
2022,
Kelly Rimmer
Tuhle knihu považuju za hodně slabou kopii desetkrát lepších knih na úplně totožné téma, jako např. u Dopisů, které nikdo nečetl. Jenže tady byl ten sladkobol už přehnaný, tý zaláskovaný patnáctce jsem ty její citečky fakt nežrala. Na milostných dějových linkách je vždycky nejzajímavější, jak se ti dva dají dohromady, přičemž jim držíme palečky, aby jim to vyšlo, ale do poslední stránky si tím nemůžeme být jisti. Tady autorka to nejpodsatnější zřejmě za podstatné nepovažovala vůbec. Dětičky vedle sebe prostě vyrostly, dávaly si pusinky a už mluvily o velký lásce. S příchodem války dělá Alina nesmyslný rozhodnutí a je jí skoro jedno, že jí zemřeli oba bratři, hlavně ať je Tomasz vpořadku. Když už jsou spolu, tak čtenář vůbec neví, že se Alina s Tomaszem dostali dál než k pusinkám, protože autorka se tím zjevně nehodlala obtěžovat, aby to aspoň naznačila, a šup najednou v tom Alina lítá a čtenář si může myslet, že to asi duch svatý. Alina utíká s židem do bezpečí a Tomasz se jde nesmyslně udat, protože pak už ho nebudou hledat a rozhodně nebudou kontrolovat auto s prchající Alinou a Saulem. Autorka si asi myslela, jak brilantně to vymyslela.....co to je sakra za blbost?! Bylo to v regionu, kde se hledal jen Tomasz? Ne, tehdy byly namátkové kontroly denním chlebem, nedůvěřovalo se nikomu a žid mohl být každý či ho mohl každý skrývat. Fajn, Alina utekla se Saulem do Ameriky, ale své dceři a vnučce se rozhodne všechno vysvětlit, až když už je skoro pozdě. To už je klišé samo o sobě. Ale už vůbec jsem jí nežrala, že jí ta láska k Tomaszovi vydržela 80 let. No pardon, ale lidská mysl funguje malinko jinak, když vzpomínky neobnovujeme, tak nám začnou blednout až se nám ztratí v mlze. Takže jistě by se 95tiletá babča ráda nostalgicky pousmála nad naivitou svojí puberty, ale určitě by necítila na smrtelné posteli spalující vášeň při pomyšlení na Tomasze, to už bylo fakt moc. Jediné, co mě na knize bavilo, byla současnost, která byla daleko reálnější. Mezi manželi to skřípe, jedno dítě má poruchu autistického spektra, druhé má zase IQ 150. Ale zvládají to, protože musí. Za mě byl tohle hodně slabý pokus o román, kde autorka překombinovala všechny prostředky, jak čtenářům zabrnkat na dojemnou notu....umírající babča s posledním přáním, láska přenášející hory a postižené dítě. Jedna hvězda už kvůli Eddiemu, ale jinak silně nedoporučuji.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Vypravěčka všudypřítomná Smrt, anotace slibující STRHUJÍCÍ příběh, který je tak skvělý, že musel být přidán na seznam povinné literatury. Pověst předchází skutečnost, děj byl všechno jen né strhující. Sledujeme prostě každodenní události obyčejných lidí. Malá Saumensch si buduje idylický vztah se svými pěstouny, otec jí hraje na harmoniku a předává lásku ke knihám, které jsou pro ni únikem a zároveň v nich vidí střet různých filozofií, postupně chápe, že to jsou všechno jenom slova, která lze různě tvarovat dle účelu a ostatní jen sedí a poslouchají. Tak jako když přišly nálety, se všichni upínali k malé Liesel, která jim předčítala a rozdávala slova. Max Vanderburg, žid schovávající se u Hubermanových ve sklepě, byl pro ni zvláštním vystrašeným tvorem, zalezlý jako krysa v díře, jí vždycky visel na rtech a čekal na zprávu o věcech tam venku.....jakou barvu má dneska nebe, jak se má ten chlapec s citronovými vlasy, našla Liesel dnes v popelnici noviny s prázdnou křížovkou? Dal jí knihu sepsanou za dlouhých večerů, byla o ní a o Hitlerovi a každý z nich měl vlastní slova a vlastní pravdu, kterou rozséval. Kdyby nebylo slov nikdy by nevznikla antisemitistická ideologie, nevznikly by koncentrační tábory, neumíraly by miliony nevinných a bez té perfektní rétoriky, která hýbá davem by nebyl ani Hitler. Zlodějka knih od té doby slova milovala i nenáviděla. Už nechtěla krást knihy v domě paní starostové, ale rozhodla se sama sepsat jeden příběh o jedné obyčejné saumensch, jejích lumpárnách, ukradených jablcích, fotbalových utkání v blátě, platonické lásce a největším příteli Rudym, mámě s její hubatostí a hnusnou hrachovou polévkou a o nejlepším tátovi na světě, hrajícího s rozjařenýma očima na akordeon. Všechno zůstává nedopsáno a v knize nevyřčeno, ale my díky vypravěčce víme dopředu, jak to skončí, na ulici Liesel Memingerové knihu nachází Smrt a zvedá ji z hromady suti po náletu, který sirény ohlásily pozdě, odnáší jí společně s dušemi všech z chudé Himmelstraße, pročítá ji tisíckrát, než nadejde čas i Liesel Memingerové a kniha se znovu setkává se svou majitelkou. Takže příběh opravdu nebyl strhující, spíše filozofický, ale milý.... celý text
Slibuji ti, Annabelle
2017,
Tamara McKinley
Bohužel jsem knih na podobné téma četla vícero, aby mě zrovna tato dokázala nadchnout. Téměř totožný námět můžeme najít u Třpytivé hodiny od Iony Grey, který je o několik stupňů čtivější. Autorka tady úplně zbytečně popisuje sáhodlouze nudné prostředí a pak jen tak mimochodem zjistíme, že už se dali hlavní hrdinové dohromady. Takže jsem nedokázala Henriho ani pořádně poznat a najednou lup a je mrtvý, pak zase ne. Nejvíce zaujme sbližování Henriho a jeho dcery, ale jinak je kniha jen chabým pokusem o srdceryvnou bichli. Jedna hvězda za snahu a druhá za můj osobní vztah s Paříží, kterou jsem nedávno navštívila, takže jsem se díky knize nostalgicky vrátila na ona místa. Ale pro ty, kdo v Paříži nikdy nebyli, se dočkají pouze prázdných jmen míst, kde se odehrává stejně prázdný příběh s hlavními hrdiny bez výrazu.... celý text
Dům U Tří borovic
2011,
Hana Marie Körnerová (p)
Körnerová je záruka kvality, takže jsem už dopředu věděla, že vedle nesáhnu. Děj byl mrazivý stejně jako pan baron. Ale co si budeme, je to pohádka pro dospělé, baron by si nikdy nevzal služku, co má možná spoustu zkušeností, ale jinak holou prdel. Ale i tak budete Alžbětě držet palce, aby překonala všechny nástrahy Tří borovic a získala si srdce Andreho Trevillona.... celý text
Tma pod srdcem
2022,
Lucie Ortega (Navrátilová)
Zdá se mi to nebo se na české scéně rodí nová autorská hvězda? Autorka perfektně chápe duševní sféru a nepodceňuje depresi ani jiné psychické bolesti. Nastiňuje problém, že když se komukoliv svěříme o své zlomené duši, místo podpory se dočkáme zlehčování, posměšků a doražení na úplné dno...proto raději mlčíme a bojíme se říct si o pomoc. Ale autorka ukazuje, že většina z nás, kteří máme příliš citlivou duši, dokážeme vnímat tisíckrát víc než všichni ti slepí zabedněnci, co nás odsuzují. Dokážeme se dokonce i napojit na vyšší věci, vnímat je, tykat si s mystičnem a slyšet na zátylku ozvěnu svých předků. Právě proto jsem se v Leně tak viděla a srdce mi bušilo, když jsem se směla znovu setkat s Divišem. !!!SPOILERY!!! - Do Diviše jsem se zamilovala asi víc než Lena, i když mi hrozně scházelo nostalgické prostředí močálu, tak stejně druhý díl byl jízda. Diviš mě utáhl na horký nudli stejně jako Lenu a děj byl popsán tak živě, že jsem se propadla do transu a najednou jsem ležela s mým Divišem na pláži, v břiše jsem měla motýly a tak jako Lena jsem se mu zcela odevzdala, pak na mě najednou mluví máma a ptá se, čemu se tak pitomě křením. A pak studená sprcha, z Diviše se nám stává Dušemor a jeho charakter se rázem mění na citlivost kamene a já bych ho nejradši propleskla a zároveň jsem autorce spílala, co mu to provedla. Lidská vynalézavá zrůdnost nezná mezí ani ve světě mrtvých a zvraty přicházejí tak rychle, že instinktivně už začínáte přemýšlet, jak tuhle situaci zase rozplíst. Naprosto ale chápu Diviše, že se raději vzdal citů než aby trpěl v temnotě odtržený od svých milovaných a když mu pak všechno došlo....nechtěla bych být v jeho kůži. Jenže stejně jako Lena, jsem nevěděla, co si myslet, už to nebyl můj bludník a pořád za ním šel Dušemorův stín. Nakonec se mohl díky Lukášovi vrátit s Lenou mezi živé a začít znovu. To jsem si vážně nedokázala představit, chemie mezi lidmi je z větší části o vzhledu, tak jak by mě mohl přitahovat kamarád podržtaška s duší uhrančivého bludníka? Ale co, stejně jsem to četla s pusou dokořán, že bych se nedivila, že jsem přitom snědla pět much. Tohle fakt stojí za to a jestli máte srdce, tak to pochopíte!!!!... celý text
Dneska žijeme
2019,
Emmanuelle Pirotte
Bylo to.......zvláštní. Něžné pouto mezi německým vojákem a židovskou holčičkou bylo tak trochu jako křehký vlčí mák ná skládce odpadu. Uprostřed rozkladu, zápachu a výkalů vyrostl snadno zranitelný květ, nepatřil tam, ale přesto tam byl. To samé se dá tvrdit i o Mathiasovi, který se neštítil ničeho. Poslali ho zkoušet hlasitost zbraní na živých terčích do koncentračního tábora a on necítil při stisknutí spouště ani záchvěv svědomí. Mrtvoly u zdi prostě padaly jedna na druhou. Jen zastřelená podsvinčata, nic víc. Neváhal zabíjet jakkoliv a kohokoliv, ale od té doby, co poznal Reneé, mu záleželo, aby tu válku přežil, už kvůli ní, která ho navzdory tomu, jakou zrůdou byl, měla ráda jako nikoho. Odplouvají spolu jako otec a jeho holčička na lodi Arcadia a námořník se Mathiase ptá, jak s dcerou přežili válku. Odpovídá: WHAT DIFFERENCE DOES IT MAKE? TODAY WE LIVE!!!... celý text
Královna ničeho
2020,
Holly Black
Jsem jediná, komu Cardan připadá jako Damiano David z Maneskinu? Já si Krutého prince ani jinak představit neumím...:) O to víc mě mrzí, že z Cardana ve třetím díle toho moc nebylo. Jude je ve vyhnanství, poté v Madocově zajetí a nakonec přežije smrtelné zranění jen díky svému muži, kterému i nadále nedůvěřuje, i když se jí vyznává ze svých citů. I když je obviněna, že plánovala jeho vraždu, on jediný jí věří a před přeplněným sálem ji označí k nevíře všech za svou ženu, kterou nikdo urážet nebude. Ale pobyt Nejvyššího krále na scéně si příliš neužijeme, protože vlivem dávné kletby se Cardan promění v hada, což už mi přijde jako vážně trapně pohádkové. Ale hlavně, že vše se v dobré obrátí a Cardan se vrátí jako panovník ke svému lidu. V Epilogu se mi hrozně líbilo, že Jude vzala s sebou Cardana do světa lidí, když šla vyprovodit Vivi. A Cardan tak mohl vidět celý ten smrtelný svět na vlastní oči... A KRÁL ELFŮ STVRDIL PŘÍSAHOU: OŽENÍ SE S DCEROU ZEMĚ, JEŽ PORODÍ MU DO RUKOU KŘÍŽEM I VODOU DÍTĚ POSVĚCENÉ, NAVŽDY OD KOUZEL OPROŠTĚNÉ. JEDNOU PŘIJDE ONEN DEN, KDY BUDE OSUD ZPEČETĚN! (Edmund Clarence Stedman- Elfí píseň)... celý text
Podlý král
2019,
Holly Black
!!!POZOR SPOILERY!!! Naprosto chápu, proč se druhý díl těší o tolik větší popularitě. Vztah mezi Jude a Cardanem dostává na obrátkách. Krutý princ byl úžasný v nápaditosti školy magie, která jako by vypadla z dětských snů, ale Cardana můžeme hodnotit čistě povrchně z pohledu předpojaté Jude a jejich vztah je naznačen téměř až v závěru. Druhý díl nutí hlavní hrdiny mentálně dospět, tedy za mě kromě Jude, která si pořád jede svoje a myslí si, že ví všechno. Nutí dělat Cardana ne vždy správná politická rozhodnutí, které on musí plnit v rámci slibu, jenž jí dal. Jeho závazek svazuje i jeho moc, kterou je spoután se zemí a musí jen přihlížet výhružkám Podmořanů a nemoci svou zemi bránit. Ke všemu je Jude lapena kvůli svojí krátkozrakosti do pasti královnou Orlagh, ale Cardan není ani PODLÝ, ani KRUTÝ a k Jude přece jen něco cítí a musí před Podmořím sklonit hlavu a uzavřít nevýhodný výměnný obchod. Můžeme také sledovat, jakou cestu Cardan prošel, od floutka, od kterého se nic neočekávalo a nic nepožadalovalo, který hýřil, plácal hlouposti a jen se opíjel a nechával za sebe vladnout Jude, když po tom tak prahla, po lstivého stratéga, důstojného a uhrančivého Nejvyššího krále. Ke konci knihy se však zdá, že se Cardan vůbec nezměnil, na státně důležitý ples přijde opilý pod obraz, mluví z cesty a sotva se drží na nohou. Veřejně Jude políbí a ta jediná z jeho dechu tak může rozeznat jedinečné aroma dušinkového jedu. Cardan vyvázne smrti jen o vlásek a něco se v něm zlomí a když už stojí jako Král na šochovnici, pak nechce za sebe nechat táhnout pěšáky, ale skutečně BÝT králem. Žádá Jude o propuštění z jeho závazku výmennou za manželský slib, který si spolu vymění v soukromí. Poté se Cardan s hrstkou ozbrojenců setkává na pobřeží s královnou Orlagh, která dává králi souše ultimatum, buď sňatek nebo válka. Cardan má ale nyní moc, kterou kvůli Jude použít nemohl a připomene paní moře, že pod každou kapkou jejich oceánů je půda plná vroucího magmatu a předvede Orlagh malou ukázku pro výstrahu. Ta mu musí přísahat věrnost a stáhnout se. Pro mě byla obrovská satisfakce, že byla potrestána i Jude za vraždu Prince Balekina a ještě jí vyhnání do říše lidí přišlo příliš přísné. Však ona se vrátí ve třetím díle, ale i tak to zahřeje... Politika, magie a láska už čekají...... celý text
Krutý princ
2018,
Holly Black
Je to podobný námět jako v Dvoru trnů a růží, ale nemohu říct, která z nich je lepší. Dvory mají svou výhodu v tloužce knih, postavy tak mohou mít spoustu propracovaných vztahových peripetií, to u Krutého prince nečekejte. Moje sympatie si získal snad jen Cardan, jehož chování bylo důsledkem šikany a toho, co se od něj očekávalo. Jude by si s Feyre mohla podat ruce....arogantní kráva, která se snaží hrát si na něco, co není a nikdy nebude. Obě si stežovaly, jak je nikdo nechápe a chuděrám je ubližováno, ale že chladnokrevně vraždí a ničí životy ostatních, jen aby si něco dokázaly, tak pardon, ale nemám důvod jim fandit. Víc než ke Cardanovi, mě to táhlo k Lockeovi, šarmantní a okouzlující. Když se ukázalo, že to hrál na obě sestry stejně, tak chápu, že Locke se asi dobře bavil, ale Taryn? Nechápu, přihlížela tomu, jak se Locke s Jude líbá a téměř se s ní vyspí a přitom s ním sama chodila, nechala svoji sestru, aby ze sebe udělala idiota. Já bych Lockeovi dala prostě facku, když by mi dal návrh, že si udělá harém a nenechala bych svoji sestru se zamilovat a pak zaútočit. Snad se dobře bavila... Politika byla promyšlená dobře, místy až moc spletitá, ale neztrácela jsem se. Co mě ale oproti Dvorům uchvátilo byla představa světa víl, ta jako by vystoupila z tajných dětských snů. Chodby tvořené z kořenů, vína ze všech druhů bylin, výuka probíhající převážně venku a v noci, studenti se povalují v trávě, dělají si poznámky a studují astrologii a předpovědi budouctnosti ve hvězdách...není to nádherná představa? Co se týče vztahu Jude a Cardana, tak ač se kniha jmenuje KRUTÝ princ, Jude byla ta mrcha, Cardan se jen snažil přežít. Celkově se mi kniha ale líbila, což dokazuje, že jsem ji přečetla tak rychle. Doporučuji.... celý text
