Mirka2778 přečtené 252

Cesta na poledne 2017, Václav Křístek

Pamatujte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Tak podle obdobného receptu poskládal pan Křístek tento příběh. Boj o dříví a o těžbu kovů v Krkonoších. Potyčky mezi olomouckými katolíky a protestanty. Spory mezi náboženskými frakcemi na univerzitě i u císařského dvora. Románek císařova syna s dcerou bankéře. A něco navíc. Román na motivy historických událostí to jistě je. Čtivě napsaný, vesměs ano. Ale nevím, nevím, hledala jsem sice jen zběžně, nicméně nenašla jsem žádnou zmínku o tom že by se historický Krčín účastnil událostí popsaných v knize. Znamená to, že autor našel a chtěl zpracovat některé události šestnáctého století naší historie a pro jejich spojení použil fiktivní osobu, stejně jako to dělají všichni spisovatelé. Ale, proč jen ji pojmenoval Jakub Krčín? Vím že historický román není dokument, ale i tak mě mrzí když autoři zacházejí ve své fantazii příliš daleko za hranice doloženého. Pak je tu Krčínovo snění.... asi autor nevymyslel další oslí můstky jak některé odstavce do knihy zakomponovat. K některým kapitolám autora inspirovaly dobové pověsti a místy nám zas nepřesně opisuje encyklopedii. On se snad vsadil kolik jmen i s přídomky a přezdívkami dokáže do textu vložit... Mimochodem, jmen je v textu tolik, že aspoň ta "skutečná" by si zasloužila vysvětlení, stejně jako popisované události. Historické romány mám ráda protože mi historii přibližují, ale tomuhle se to ani trochu nepodařilo. S přibývajícími stránkami moje hodnocení klesá. Pokračování číst určitě nebudu.... celý text

Nebezpečné známosti 1999, Pierre Choderlos de Laclos

Chtěla bych žít v době kdy byl čas dennodenně psát dopisy všem svým známým, abych je informovala o každé své myšlence, o každém svém hnutí. Ale je tu ten problém s poštou, ta francouzská v osmnáctém století se zdá mnohem výkonnější a spolehlivější než ta dnešní v Česku. Pravda dnes mi FB umožňuje to samé v mnohem širším měřítku, ale tak nějak cítím že to není ono. Mohlo by se zdát že kdo se seznámí s markízou de Merteuil, či s vikomtem de Valmont, ocitá se v nebezpečí, dává v sázku svou pověst. Nicméně myslím si že "nebezpečné" je až jejich spojenectví. Markíza a Valmont jsou svým způsobem přátelé a právě to zvětšuje jejich nebezpečnost. Jsou velmi marniví a veškeré jejich "úspěchy" získávají na ceně, až ve chvíli kdy se jimi sobě pochlubí. Pokud by se neměli navzájem, nejspíš by "nevyváděli" tolik, protože by se neměli komu svěřit. Nebo možná jen Valmont by se neměl před kým vytahovat a tak by byl bez pošťuchování s markízou téměř neškodný. Ke knize jsem se dostala díky Formanově Valmontovi. Colin byl tak skvělý, (v tomto zpracování je Valmont spíš nezralý, než zkažený) že málokterý jeho film propásnu a navíc naprosto chápu ženskou slabost pro okouzlující darebáky. Některým se prostě odolat nedá. Takže ano, jsem ovlivněna svým oblíbeným filmem. A tak i knižní Valmont má mé sympatie, přestože jedná mnohem zlomyslněji a krutěji, než filmový a ve skutečném životě bych se člověku takového charakteru jistě chtěla obloukem vyhnout. Knížku čtu po několikráte a vždycky je to stejné. Večer usedám na chviličku do křesla abych přečetla pár stránek, po dvou hodinách si slíbím tak ještě jeden dopis a jdu spát.....a kolem půlnoci s lítostí zhasínám lampu, protože; "to bych ráno do práce opravdu nevstala". Při čtení hlavně Valmontových dopisů paní de Tourvel (ve kterých se píše stále totéž, ale stále novými slovy) mi je líto dnešních autorů, kteří mají tak chudou slovní zásobu, když neumějí vytvořit zajímavý slovní obrat, mají texty plné floskulí a klišé. Na druhou stranu chápu, že právě tento styl, čtení této knížky mnohým dosti znesnadňuje. Na doporučení zdejších komentářů si příště poslechnu audioknihu.... celý text

Farma 1970, Louis Bromfield

Souhlasím s předchozími komentáři. Kniha z většiny nemá děj. O životě jednotlivých lidí se autor rozepisuje bez ladu a skladu. A tak se třeba až po čtyřech stranách dovídáme že s danou osobou nás už jednou seznámil. Navíc těch sourozenců, pratet, strýců, bratranců, manželů a starých pannen se za těch pět, šest generací, které se kniha snaží postihnout nastřádá...... Bromfield spíše jen popisuje proměny života a společnosti amerického středozápadu. Vypadá to že se mu proměna světa příliš nelíbí. Za sto let se z nově vzniklé osady skládající se z několika farem stalo průmyslové velkoměsto. Farmář, na začátku knihy mohl svou snahou i zbohatnout a získat slušné společenské postavení. Byl hybnou silou světa. Po sto letech přes veškerou píli už patří ke spodině a kdo může, z venkova utíká. Tato kniha vyšla v češtině (v roce 1970) zřejmě pro Američanem vyjádřenou myšlenku, že Američan nepřizná, že se má špatně, že je chudý. On bude předstírat úspěch i když živoří. Nebo pro pár zmínek o českých služkách a o přistěhovalcích z Čech obecně? "Takhle by snad nebyly dokázaly děti v žádné jiné zemi napadnout spolužáka, to bylo typicky americké, v dětech se už od malička pěstovalo doma vědomí, že něco jsou, že něco mají, že v životě musí něco dokázat a že třeba být především průbojný - tahle odpadková filozofie se postupně stávala hlavním pilířem amerického životního názoru." Takže celou knihou jsem se prokousala, abych mohla s čistým svědomím napsat, že knihu nikomu nedoporučuji, ...leda by byl studentem americké literatury. P.S. To jsem si chtěla přečíst něco útlého, čtivého.... celý text

Zajímavé časy / Maškaráda 2012, Terry Pratchett

Do Maškarády bych se asi hned nepustila, pokud by nebyla takto v jednom balení se Zajímavými časy. Mrakoplaš si mě získal už v prvním díle a jeho opětovné setkání s Cohenem i s Dvoukvítkem nemá chybu. Mnoho nových postav vyplňuje prostor mezi hlavními hrdiny a dělá ho pestřejší. Naproti tomu čarodějkám stále nemůžu přijít na chuť. Typ: všechno vím, všechno znám, odevšad mám klíče, mi je proti srsti. Příběh je samozřejmě skvělý, vtipný, jen ty ježibaby mi nesedí. A miluju drobné zmínky o mých oblíbencích jako jsou Smrť, Vetinari, Hlídka, Knihovník........ celý text

Bajkal - Sibiřská výzva 1998, Petr Hanzlík

V této knize je míň akce než bych ve vyprávění o sibiřské výpravě čekala. V popisech se mísí to co autor vidí, co cítí, co si domýšlí i jak to hodnotí. Tím se text stává nepřehledným. Střídání kapitol o letní a zimní výpravě je také matoucí. Nicméně Petr Hanzlík je určitě romantik i dobrodruh a věřím že tak jak se on dal zlákat knihami Londona nebo Eskymo Welzla, jeho výpravy by dokázaly zlákat nové dobrodruhy.... celý text

Deset tisíc životů 2019, Michael Poore

Nápad na námět je určitě fajn. Bohužel si autor vzal větší sousto než zvládl zpracovat. Povídka by stačila. Těchto téměř čtyřista stran pohromadě nedrží. Hned na začátku je jasné, jak příběh musí skončit. (A také tak skončí) Autor se snaží vyprávět příběh, k tomu příběh nad příběhem a do toho nesouvisle vkládá podivně formulované rádoby myšlenky o smyslu bytí. Hlavní postavy si mé sympatie získat nestihly a ty vedlejší se objevují a mizí nahodile. Je to další lehce zapomenutelná kniha. Škoda.... celý text

Chov psů - Příručka zodpovědného chovatele 2020, Evžen Korec

Jako příručka pro začínajícího chovatele je to dobré. Témata nejsou probírána příliš do hloubky, ale to nejdůležitější zmíněno je.

Koně se přece střílejí 2005, Horace McCoy

Knížka má necelých sto stran a bohatě to stačí. Četla se mi velmi dobře, ale vracet se k ní nejspíš nebudu. Tanec chci mít spojený s radostí, ne se zoufalstvím. Po dočtení se mi v hlavě vyrojilo spoustu co by, kdyby..... tak jen pro příklad: Spoiler, spoiler, spoiler. Co kdyby se Robert s Glorií znali před maratonem déle? Nejspíš by se do něj spolu nepřihlásili, protože, Kdo by chtěl trávit dvacet čtyři hodin denně s holkou v depresi. Co kdyby vypadli po pár dnech? Asi by se jen rozešli a víckrát by se neviděli. Co kdyby hned po skončení soutěže nešli na procházku, ale zůstali mezi ostatními? Co kdyby soutěž trvala další dny, týdny? Nejspíš by ji zabil přímo na parketu. Co kdyby knížka byla soudní drama. Robert by dostal excelentního obhájce a ten by díky mnoha svědkům a odborným posudkům dosáhl jeho osvobození?... celý text

Pohorská vesnice 1895, Božena Němcová

-Tak jo, beru na vědomí že Němcová psala červenou knihovnu. (Zajímavé, to mi ze školy v hlavě neutkvělo.) -Asi pod vlivem různých hnutí projevujících se na sociálních sítích, se mi při čtení Karly, do hlavy nenápadně vkradla myšlenka, (spoiler) že právě Němcová patřila k prvním autorkám bojujícím za práva sexuálních menšin. Dvě povídky: Pohorská vesnice a Karla. Obě se odehrávají na Chodsku. Němcová ukazuje svůj veliký cit pro jazyk, když hojně využívá zdejší nářečí a přesto, že povídky psala před stošedesáti lety, čtou se velice dobře. Zaujmou formou i dějem. Tahle klasika určitě není nudná. Doporučuji!... celý text

Děkovačka bez pugétu 1994, Adolf Branald

Pan Branald toho za svůj dlouhý život prožil hodně. A taky, nejen o tom, hodně napsal. V děkovačce se především soustřeďuje na dění v, a kolem svazu/ klubu českých/ československých spisovatelů. Byl jeho členem a nějaký čas zastával funkci v tzv. litfondu. I díky tomu poznal mnoho úžasných osobností. A tak si říkám: jaký je to pocit, když chataříte v jedné osadě s Hrabalem, přátelíte se s Boudou, nebo Hrubínem, Werichovi rozmlouváte emigraci, na návštěvu zvete Seiferta.... Něco z toho knížka naznačuje. Určitě si přečtu i další autorovy knihy.... celý text

Ukradený smích 2018, Oldřich Šuleř ml.

Autor je i hlavním aktérem knihy a možná proto přehlédl, že některé části textu jsou dosti kostrbaté, některé překombinované, ale to nic nemění na tom, že tak nějak to tehdy bylo... Dvacetpět let před listopadem... Z celé knihy je nejpůsobivější popsaný rozdíl mezi nadějí v období Pražského jara, kdy mnozí věřili, že bude zase dobře a mezi šokem po okupaci sověty která mnoho lidí zlomila.... celý text

Kdo ví, kde budu zítra 2019, Jindřich Šídlo

Kámen a bolest 1942, Karel Schulz

O tuhle knížku jsem pohledem zakopávala už jako dítě. V naší knihovně byla odjakživa. Naštěstí mě v dětství její titul vždycky odradil. (Určitě to není čtení pro dítě, i kdyby bylo sebevětším knihomolem.) Takže poprvé jsem ji přečetla přibližně v pětadvaceti. Dodneška si pamatuju své usilovné pátrání po pokračování a to velké zklamání, když jsem zjistila, že prostě není! Teď po dvaceti letech jsem knihu přečetla podruhé, a opět cítím jak ráda bych se začetla do pokračování. Je to obsáhlý román, nesoustřeďuje se pouze na postavu Michelangela, ale ukazuje nám jeho rodinu, prostředí ze kterého vychází, jeho přátele i umělecké soky, podporovatele i nepřátele. Vše zasazuje do kontextu doby a událostí. Karel Schulz nejenom veškeré pocity dokázal popsat, on je ve čtenáři přímo vyvolává. Při čtení jsem doslova cítila Michelangelovu bolest, úzkost, vyčerpání, nemoc. Cokoli autor napsal, každé slovo, věta mají v knize své místo a i když se mnohé z nich opakují a to i několikrát, nejsou tam zbytečně. Je to úžasná kniha, bylo krásné ji zase číst, byl to svátek.... celý text

Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal 2021, Tomáš Etzler

Skvěle, čtivě napsáno. Komunista u moci se chová všude stejně. V Evropě, v Jižní Americe, v Asii. Popisy pana Etzlera se tolik podobaly vyprávěním mé babičky o padesátých letech, táty o sedmdesátých a když přišla zmínka o protekčních spratcích komunistických hlavounů, dokázala jsem si vybavit pár konkrétních obličejů z konce let osmdesátých. Škoda že si knížku nepřečtou ti, kteří hlásají jak "předtím" bylo líp, snad by se jim aspoň trochu oživila paměť.... celý text

Jen jednu růži 1979, Marie Podešvová

Každý člověk prožil drama o kterém nikdo další neví. Každý udělal rozhodnutí o kterém nikdo netuší jak bylo těžké. A každý má v sobě neviditelnou jizvu, která bolí do posledních dnů. Tahle knížka je drobných, většinou smutných, příběhů plná. Střípky ze životů obyčejných lidí se nedají přečíst za odpoledne. Jedna, dvě povídky stačí k tomu, abyste začali pochybovat o tom, že je na světě krásně.... celý text

Najdi Rebeccu 2020, Eoin Dempsey

Co jsem komu provedla, že se mi tahle příšernost dostala do ruky. Ze všeho nejzajímavější je anotace a to je tak všechno. Autor je opravdu špatný spisovatel. Přestože vzal vždylákavé ingredience, německý důstojník, židovská dívka, Osvětim, velká láska, nedokázal vytvořit ani trochu poutavý příběh. Když zmíním nudný překlad, každý pochopí že jsem po stotřiceti stranách tuto slátaninu odložila.... celý text

Hospoda Jamaica 1947, Daphne du Maurier

Hospoda je nejspíš nejznámější knihou autorky, přesto jsem zklamaná. Ponurost Jamajky a nevlídnost slatin z knihy přímo čiší. Ale o tom, že by byla Mary Yellanová chytrá a statečná, mě autorka nepřesvědčila. Hrdinka byla spíše nevyrovnaná. Jsem zmlsaná nevšedními náměty této skvělé autorky, a proto tahle napůl červená knihovna a napůl dobrodružný román, se mi zdají příliš obyčejné, i když napsané skvěle.... celý text

Dům na královských Vinohradech 2005, Marta Ehlová

Tohle není vyprávění, spíš popis. Útlá knížka by mohla být anotací k mnohem obsáhlejšímu literárnímu tvaru. Autorka od dětství žije v jednom domě a na sto stranách nám vyjmenovává nájemníky, kteří dům obývali za jejího dětství. Autorce se při psaní jistě vracely zážitky a vzpomínky z dětství a tak čas strávený psaním knihy byl pro ni takovým návratem. Bohužel na čtenáře z venčí se takové kouzlo hepřeneslo.... celý text

Canterburské povídky (24 povídek) 1970, Geoffrey Chaucer

Dočteno po více než roce. Přitom to nebylo vůbec špatné čtení, ale tak nějak spíš pro zajímavost, pro rozšíření mých literárních obzorů. Povídky se neodehrávaji v městečku Canterbury, nýbrž skupina poutníků, rozličných povolání si ukracuje svou poutní cestu, vyprávěním příběhů. Většina z nich jsou na motivy římských a řeckých antických bájí, nebo jsou inspirovány příběhy biblickými. Moc se mi líbí, jak autor vytvořil každému vypravěči jeho vlastní styl! Čtení veršů je pro mě vždy obtížné, přesto si myslím že se k povídkám budu občas vracet.... celý text

Tragedie 1 1958, William Shakespeare