Mirka2778 přečtené 252

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Ježibaby v opeře. Mám moc ráda jak Terry dokáže posadit o dva tóny mimo každou teorii či myšlenku, zparodovat jakékoli dílo, překroutit kteroukoli událost.

Zajímavé časy 1998, Terry Pratchett

Při čtení prvního zeměplošského příběhu jsem netušila jak rychle a jak moc si oblíbím MÁKa Mrakoplaše. Není zlý, není lhostejný. Je pohodlný, líný, chce se nudit, jen se to vždycky nějak zvrtne. Ta dobrodružství se mu dějí sama od sebe a on se opět jen snaží od nich utéct. Je to velká legrace.... celý text

Vyhnanci II - akce Kulak 2011, Miloslav Růžička

Král železný, král zlatý 1998, Ludmila Vaňková

Zase můžu zopakovat, že romány paní Vaňkové mám ráda. Bez ní bych netušila, že Přemysl byl druhorozený syn. Že získat území znamenalo získat na svou stranu i místní šlechtu a udržovat tam také pořádek. Ani že byly dvě bitvy na moravském poli. Její knihy mě vždy inspirují abych si prohloubila znalosti.... celý text

Vyhnanci - akce Kulak 2008, Miloslav Růžička

Jedna z mála knížek, kterou si opravdu pamatuji. Ukazuje zrůdnost lidské malosti, . Akce "K" (kulak) měla zničit vesnický život v jeho po staletí fungující podobě. Největší a nejbohatší (co se však dodnes tolik nezdůrazňuje: pokrokové, pracovité a vzdělané) sedláky měla tato akce v každé vsi přivést pod hlavičku JZD, které by mělo uvědomělé komunistické vedení. Autor sebral výpovědi lidí, kterých se nějak akce "K" dotkla. I když slovo dotkla nevystihuje podstatu. Když se semknou hloupé, závistivé charakterové zrůdy a ze své ubohosti udělají ctnost a měřítko, neumějí nic jiného, než zlikvidovat každého, kdo je jakkoli převyšuje. (Lidskostí, pílí, intelektem, morálkou.) Co mě ale nejvíc v knize zasáhlo, bylo to jak se akci vykonávající orgány nijak neodchylovaly od šablony dodané svrchu. Případ od případu, od člověka k člověku, rodinu od rodiny likvidovaly podle totožného scénáře. Knihu není jednoduché přečíst celou, ale je potřeba si připomínat, čeho je člověk schopen, když se schová za masku vyšších cílů.... celý text

Dítě z Apulie 2011, Ludmila Vaňková

Dítětem z Apulie je zván sicilský a pak i římský král a císař Fridrich. Tento panovník ze všeho nejvíc toužil spravovat svou Sicílii. Spíše shodou okolností se stal králem jeruzalémským a díky své prozíravosti, moudrosti i ochotě riskovat dosáhl vítězství o jakém se předchozím křižákům ani nesnilo. Také Přemyslovi děti z druhého manželství dospívají a začínají hrát své úlohy v politické hře. Václav je korunovaný mladší král a snoubenka císařova syna Jindřicha Anežka, se vydává "na vychování" do Vídně. Opět je to román plný intrik a lásky, rytířů a trubadúrů. A můžeme uvažovat zda princezna Anežka byla od dětství tolik zbožná, nebo ji do kláštera zahnalo zlomené srdce či zraněná hrdost a strach před dalším ponížením. I s těmi vztahovými a manželskými šmodrchanci si tyhle romány vždycky užívám!... celý text

Cestou krále 2009, Ludmila Vaňková

Přemysl se zřejmě definitivně rozešel ve zlém se svým nejstarším synem. Ten se připojuje k další křížové výpravě. Křižáků se sejde málo a tak po dohodě s Benátčany se stane cílem bohatá Konstantinopol. Zatímco Vratislav bojuje ve válce o byzantský trůn, Přemysl aby zajistil český královský titul dědičně, spáchá v bojích o římské císařství několik politických přemetů. Čtení o bezostyšném měnění stran i spojenců při dosahování vlastních (byť vznešených) cílů, anebo o barbarském plenění a ničení památek na jinou kulturu, mě přivádí k názoru, že za osm set let se lidstvo nezměnilo. Zřejmě se poučit opravdu může jen jednotlivec, ale do dalších generací je ta zkušenost už nepřenosná. Škoda. Krásné čtení.... celý text

Kdo na kamenný trůn 2008, Ludmila Vaňková

Přemysl se vrací z křížové výpravy s vidinou uvolněného trůnu. Po krátkém boji se stává vévodou, ale protože v císařské přízni je jeho bratranec Břetislav, získává od něj panovnický titul právě tento biskup. Ani v rodinném životě se Přemyslovi nedaří. Stárnoucí Adléta ho omrzela a v již dospělém Vratislavovi babička vypěstovala nenávist k jeho otci. Ovšem Přemysl svůj sen o panování v Českém království nevzdává. Takhle psané příběhy můžou mít sebevíc stránek a číst je můžu poněkolikáté a stejně je hltám.... celý text

Příběh mladšího bratra 2008, Ludmila Vaňková

Stárnoucí král Vladislav, aby předešel obvyklým přemyslovským bojům o panovnický stolec, postupuje ještě za svého života svou korunu prvorozenému synu Bedřichovi. To se nelíbí ani českým stařešinům, kteří si zakládají na právu volit svého knížete, ani ostatním Přemyslovcům. Ale ani císaři, který by rád zasahoval všude, kde mu kyne nějaký prospěch. Královská rodina je vyhnána nejdříve do Durynska a pak najde útočiště na míšeňském dvoře. Na místo vladaře je dosazen donedávna vězněný Soběslav. Autorka nás provede Čechami, Moravou císařským dvorem i Svatou zemí. Je konec dvanáctého století a křesťanská Evropa se rozhoupala ke křížové výpravě. To jak události navazují na sebe, jedna ovlivňuje další a všechno souvisí se vším, moc pěkně napsáno. Souhlasím, že postav je tu záplava, ale ještě jsem nenašla takovou, která by byla zmíněna zbytečně. Každá z nich ovlivňuje svým jednáním, nebo jen bytím další události. Jelikož je to sága zahrnující několik století, je možné že se to projeví až v příští nebo přespříští knize či generaci. Já to beru jako jeden z velkých bonusů, protože při každém opakovaném čtení této obsáhlé kroniky stále nacházím nové detaily, které jsem minule nevnímala.... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Už když jsem si "Mistra" půjčovala v knihovně, byla jsem spokojená a plná očekávání. Jenže s přibývajícími stránkami přibývaly i rozpaky a mě napadla myšlenka: "Tak jestli je tohle ruské vrcholné dílo dvacátého století, tak já raději zůstanu v tom devatenáctém." Asi se ještě někdy ke knize vrátím, abych zkusila pochopit...Co,že to na ní "všichni" mají? Ale v brzké době to určitě nebude.... celý text

Věčná Ambra 2006, Kathleen Winsor

Při hodnocení téhle knížky se stavím do opozice. Vezmu to zeširoka: Červenou knihovnu čtu, abych se pobavila, odpočinula si, zasnila se. K tomu slouží hrdinka, se kterou bych se chtěla kamarádit. Která přes veškeré nástrahy jedná tak jak bych se chtěla chovat i já, a proto jí musím fandit. Ambra, která je tolik hloupá, nevzdělatelná a sobecká mi opravdu neimponuje. Knížku mi doporučila kamarádka, která oplývala nadšením. A tak jsem čekala až mě děj chytne. Konec přišel dřív. Obdivuhodné na tomto kuse je, že i po sedmdesáti letech od prvního vydání nachází tolik nadšené čtenáře. To bych nečekala. ** dávám za čtivost a chudáka hlavního trpitele.... celý text

Rozum do kapsy 1988, kolektiv autorů