Václav Křístek

česká, 1954

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Cesta na poledne
Cesta na poledne
Prohrát slunce před svítáním
Prohrát slunce před svítáním
Slon ve švestkovém sadu
Slon ve švestkovém sadu

Nové komentáře u autorových knih

Cesta na poledne Cesta na poledne

„Mám ráda Jakuba Krčína a hlavně jeho dílo, takže jsem s chutí začala číst. Ale... děsně rozvláčné, asi víc vymyšlené než reálné, o mládí Jakuba Krčína, jak se dostane do služeb Rožmberků.. ale nedočetla jsem, nuda, nuda, nuda“... celý text
— MartaPear

Cesta na poledne Cesta na poledne

„Rozporuplné pocity. Na jednu stranu zajímavý pohled na české století, které se, myslím, dost přehlíží, protože se nic moc nestalo, alespoň ohledně na první pohled viditelných katastrof. Přesto je zde hezky ukázáno, že na Bílou Horu se zadělávalo právě tehdy. A stejně povedené je, že autor ukazuje, že ten konflikt nehořel primárně mezi katolíky a ostatními církvemi, ale hlavními strůjci neklidu byli "kališníci", kteří poté, co dosáhli zrovnoprávnění své víry s katolictvím, se cítili ohroženi nastupujícím luteránstvím. Dalším nezvyklým prvkem je to, že autor se snaží používat ne zrovna moderní jazyk, takže i takhle tu dobu zajímavě zpřítomňuje. Z historického pohledu tedy zajímavé. Jenže jako román o Krčínovi to nefunguje. Jednak je Krčín představen jako nesympatický, prchlivý, sebestředný hajzl, což je o něm všeobecně známo, takže extra sympatie jako hrdina nezískává. Na druhou stranu se objevuje stěží v polovině knihy. Co je ale největší slabina knihy, je obrovské množství postav a vedlejších dějových linek, které buď začínají někde zprostředka nebo naopak nekončí (Jandorf, zbytečná linka knížete Sanguszka, Mstidruhův souboj atd.) A aby toho nebylo málo, každá z těch vedlejších postav je představena svými tituly a funkcemi, případně rodinnými vztahy s dalšími epizodními postavami. Možná, že autor psal původně podklad k seriálu (tam by takovéhle ředění děje a protahování bylo pochopitelné), a když se mu ho nepovedlo prosadit, zvolil tuto formu. Je také možné, že některé dějové linky pokračují v následujících knihách, ale upřímně řečeno, po přečtení prvního dílu do těch dalších moc chuti nemám.“... celý text
— vlkcz

Slon ve švestkovém sadu Slon ve švestkovém sadu

„Než jsem se dostala k napsání komentáře, už mi posledníí díl "krčínovské" trilogie trochu splývá s dílem předešlým. Ale to by mi až tak nevadilo. Spíše mi vadí, že ani v závěrečném díle není Jakubu Krčínovi věnováno až tolik prostoru, kolik by asi člověk čekal. Na druhé straně, několik příběhů, které se vzájemně prolínají, má poměrně spád, takže tento díl je ze všech tří možná nejvíc napínavý (asi i kvůli tomu, že je nejkratší :-)). Bohužel mnoho těch příběhů nekončí dobře, např. Bartolomějská noc, vylíčená v závěru knihy, se neblaze dotkne osudu dvou mladých českých člený Jednoty bratrské, z nichž jeden zaplatí životem a druhý jen o vlásek unikne smrti. Šťastné manželství Jakuba Paleologa s Kutankou je zkaleno Jakubovým uvězněním a nutností skrývat se, mistr Tomáš Mitis je nucen zavřít své knihkupectví, Evropa bojuje s Turky a jak už to bývá, někdo bojuje, jiný se veze a řeší si svoje vlastní bolístky... A Eva z Rožmberka, provdaná za Mikuláše Zrinského, se z manželky hrdiny stává vdovou po hrdinovi. Spousta smutných dějinných událostí, nad nimiž může čtenář přemýšlet – co by bylo, kdyby se to nestalo? Nevíme. Bohužel, lidstvo je nepoučitelné, a tak náboženské, politické a další rozepře nás asi budou provázet navždy.“... celý text
— BabaJaga11

Cesta na poledne Cesta na poledne

„Kniha se více věnovala rozbrojům mezi katolíky, luterány, českými bratry a dalším náboženským odnožím. Na malém množství stran, kde se Krčín vůbec vyskytoval, se zase jeho postava jaksi "potácí" - bez souvislostí k ostatnímu ději.“... celý text
— Sofonisba

Cesta na poledne Cesta na poledne

„Pamatujte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Tak podle obdobného receptu poskládal pan Křístek tento příběh. Boj o dříví a o těžbu kovů v Krkonoších. Potyčky mezi olomouckými katolíky a protestanty. Spory mezi náboženskými frakcemi na univerzitě i u císařského dvora. Románek císařova syna s dcerou bankéře. A něco navíc. Román na motivy historických událostí to jistě je. Čtivě napsaný, vesměs ano. Ale nevím, nevím, hledala jsem sice jen zběžně, nicméně nenašla jsem žádnou zmínku o tom že by se historický Krčín účastnil událostí popsaných v knize. Znamená to, že autor našel a chtěl zpracovat některé události šestnáctého století naší historie a pro jejich spojení použil fiktivní osobu, stejně jako to dělají všichni spisovatelé. Ale, proč jen ji pojmenoval Jakub Krčín? Vím že historický román není dokument, ale i tak mě mrzí když autoři zacházejí ve své fantazii příliš daleko za hranice doloženého. Pak je tu Krčínovo snění.... asi autor nevymyslel další oslí můstky jak některé odstavce do knihy zakomponovat. K některým kapitolám autora inspirovaly dobové pověsti a místy nám zas nepřesně opisuje encyklopedii. On se snad vsadil kolik jmen i s přídomky a přezdívkami dokáže do textu vložit... Mimochodem, jmen je v textu tolik, že aspoň ta "skutečná" by si zasloužila vysvětlení, stejně jako popisované události. Historické romány mám ráda protože mi historii přibližují, ale tomuhle se to ani trochu nepodařilo. S přibývajícími stránkami moje hodnocení klesá. Pokračování číst určitě nebudu.“... celý text
— Mirka2778

Přejít na knížky autora