MilaSliacka přečtené 136

Chlapec v pruhovaném pyžamu 2008, John Boyne

Přála bych si nevědět o čem kniha je, když jsem jí začínala číst, abych se od začátku mohla dívat na události druhé světové války očima malého Bruna, kterému (relativně) nic nechybí. Bruno prožívá stěhování se svou rodinou, sžívá se s novým domovem a nakonec si nachází kamaráda. Kamarád žije ve světě za za železným plotem a nosí pořád pruhované pyžamo (stejně jako kuchař, který vaří Brunově rodině). Kontrast nevinných dětských postřehů s událostmi v Auschwitzu je mrazivý. PS: knihu doporučuji těm, kteří si chtějí procvičit angličtinu. Je napsaná v ‘dětském’ jazyce a dá se snadno číst.... celý text

Sobota 2006, Ian McEwan

I když mě kniha nebavila, oceňuji vytříbený styl a zajímavou psychologii postav. Byla bych si bývala přála, aby to bylo stejně syrové čtení jako Betonová zahrada, ale je vidět, že se autor posunul jinam.... celý text

Národní třída 2013, Jaroslav Rudiš

První dojem byl zvláštní, ale brzy jsem si na heslovitý styl vyprávění zvykla a zkratkovitost mi pomohla pochopit myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Ten si myslí, že má všechno srovnané, nalinkované, bordel je potřeba uklidit a v hlavě mít jen ty pravé chlapské hodnoty. Ale ve skutečnosti se náš hrdina ztratil v lese jako jeho rodiče. Na dokazování si, že jsem dospělý, silný a čistý, ne jako tamti čmoudi, se asi shodne víc českých nacionalistů. Toto zachytit byl nejspíš Rudišův účel. Pak také nastínit prapůvod tohoto přístupu ke světu skrývající se v traumatu.... celý text

Vyhnanci 2010, Františka Jirousová

Mám rozporuplné pocity. Kniha se tváří, že má čtyři hlavní postavy, které se s něčím vyrovnávají. Ve skutečnosti je ale hlavní postava jedna a ostatní jsou kompars. Ze začátku je vyprávění vyvážené a příběh je viděn očima Pavly, Nikoly i Štefana. Někdy v první třetině se na scéně objeví Jakub a z příběhu se stává Štefanova one man show. Pohledu Jakuba se nedočkáme vůbec. Zároveň Pavla bez předchozího varování zmizí ze scény. Postavy jsou (nebo by mohly být) dobře napsané, ale nejsilnější stránkou F. Jirousové je dle mého názoru vykreslení atmosféry skrz popis reálií. Za slabší považuju rozvleklé vyprávění. 90% knihy je o tom, že Štefan je rozervaný a 10% samotný příběh.... celý text

Ententýky 2014, M. J. Arlidge

Tuhle knihu jsem našla vedle popelnice a čekala jsem od ní hodnotu podobného rázu (nesnáším tlusté bestsellery a nenapadlo by mě číst thriller). Kupodivu mě ale kniha okamžitě vtáhla. Při čtení beletrie pro mě není nejdůležitější děj, ale atmosféra, díky které si dokážu představit, že se příběh děje mně. Tady se to povedlo, především při čtení nechutných pasáží. Asi se k této knížce nebudu vracet a hledat v ní na první přečtení nenalezené perly, ale v rámci možností to bylo fajn čtení.... celý text

Zámek 1997, Franz Kafka

Byla to dřina dočíst Zámek a trvalo mi to čtyři roky. Vždycky jsem začala číst a po nějaké době jsem Zámek odložila (abych si odpočinula), vrátila jsem se k němu, ale už jsem nevěděla, jak to začínalo. Začala jsem tedy od začátku, odložila, zapomněla a tak pořád dokola. Naposledy jsem si ale koupila komiksovou verzi pro efektivnější rekapitulaci zapomenutého textu. Docela to pomohlo. Podle mě je Zámek geniálni v tom, že čtenář trpí a zažívá stejné frustrace jako zažíval hlavní hrdina, ztrácí se v množství zdánlivě banálních informací a iracionálně se chovajicích postav a ke konci čtenáři i K ze všecho už pěkně hrabe.... celý text

Kmeny 90 2016, Vladimír Brož

Anděl 2006, Jáchym Topol

Moje (zatím) nejoblíbenější kniha od J. Topola, kterou čtu témeř každý rok na Vánoce. Od druhé kapitoly se nořím do skvěle vystižené atmosféry lidského smradu a hnusu, kde se Víra, Naděje a Láska snaží prodrat na povrch. Drsný poetický styl, který nemaluje nic na růžovo a zároveň je tak květnatý, že v knize při každém dalším přečtení objevím něco nového.... celý text

Potichu 2007, Jaroslav Rudiš

Tento dívčí román od Rudiše je moje guilty pleasure, protože mi některé postavy připomínají lidi, které jsem znala, a protože se odehrává ze 3/4 na místech, které také důvěrně znám. Když si knihu ještě k tomu přečtu na konci léta, mám pocit, že časovou trhlinou nahlížím do svého života před patnácti lety. PS: když se chci vrátit v čase čtu Potichu a pouštím Samotáře mám k oběma výhrady ale jsou to dobovky a to jim nikdo neodpáře... celý text

Spi! 2010, Annelies Verbeke

Trpím nespavostí, takže oceňuju atmosféru a autorčinu sebeironii na toto téma. Přes komičnost knihy se na konci dočkáme i trochy zoufalství, které probublávalo pod vtipným popisem situací. I přes to (nebo proto?) mám z knihy hřejivý pocit (asi, že v tom nejsem sama). Nakonec musím ocenit i překlad z vlámštiny, který na ozdíl od jiných překladů z tohoto jazyka není kostrbatý.... celý text

Doppler 2007, Erlend Loe

Nebylo to špatné, plánuju číst pokračování. Oceňuji přímočarý styl. Ale. Velká část příběhu se odehrává v zasněženém lese. Ve stanu žije muž s losím mládětem a občas se svým čtyřletým synem. Jednou na ně ve vánici v noci spadne stan a je potřeba jít ven ho opravit. Ok, může být, ale chybí mi tam jakákoli zmínka o nepohodlí a zimě. Zároveň se hrdina vnitřně hrabe ve všem ostatním od úplných prkotin (často třeba řeší, kam chodí na malou) až po hluboká filosofická témata (jeho myšlenky o tom, co je spokojený život, mě bavily nejvíc), tak jak to, že nepadne ani zmínka o přírodních živlech a šoku z tak radikální změny prostředí? Tohle mi tam nesedělo.... celý text

Místnost 2015, Jonas Karlsson

Jsem nadšena! Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by ve mě vyvolala tak kafkovské pocity. Hrdinova realita je pokřivena, ale on to nevnímá a poisuje dění kolem sebe s autistickou naivitou.... celý text

Následující příběh 1999, Cees Nooteboom

Metafyzické čtení, ve kterém je mnoho odkazů na učení antických filozofů, spisovatele, hudební skladatele, mytologii... Pokud se ve zmíněných odkazech člověk neorientuje, tak jen klouže po povrchu, což byl můj případ. Knihu jsem přečetla za jeden den na dovolené, ale nic moc si z ní nepamatuji a nedokážu říct, o čem byla.... celý text

Pět let tátou 2016, Bjarte Breiteig

Mám ráda příběhy, ve kterých je odhalen patos skrývající se za ´dokonalostí´. Napsáno s lehkostí vlastní skandinávským autorům.

Paradox abstinence 2013, Jan Jílek

Kniha vypadala slibně a moc jsem se těšila, že dostanu možnost nahlédnout do mysli alkoholika v léčení. Bohužel tento aspekt v knize není příliš zastoupen, důraz je kladen na vztahy hlavního hrdiny s ženami. Autor se protagonistu snaží vykreslit jako přímočarého šarmantního 'týpka', který přes všechno své buranství dokáže okouzlit a získat si lidi okolo sebe. Ženy ho chtějí, je skvělý milenec a v pouličních rvačkách všechny přebere. Nějak to nepůsobí věrohodně. Jako by si v té době + - šedesátiletý autor snažil skrze čtyřicetiletého protagonistu splnit sny, které už si v reálném životě splnit nestihne. Co se dá dělat, k tomuto patosu ve stáří sklouznávají daleko silnější autoři jako je G.G.Márquez, C. Bukowski i W. Allen. Ti ale mají za sebou předtím více než pár kvalitních literárních / filmových děl.... celý text

Ploty uvnitř nás 2012, Barbora Kindlová

Mam smisene pocity. Nektere kapitoly me naprosto pohltily (pocatecni, dve posledni a ty o mimosmyslovych zazitcich), jine se mi slily do jednoho nezazivneho celku (popis spolupacientu). Dobromady to vytvorilo dost neuceleny dojem. Autorce nelze nic vycitat, psani knihy ji poslouzilo jako terapie. Editor by ale podle meho nazoru mel v pripade stylistickych chyb a v ruznych odstavich opakujicich se stejnych vet, do textu zasahnout. Zaver knihy byl pozvbudivy, drzim autorce palce.... celý text