milary
přečtené 669
Nejhloupější anděl
2006,
Christopher Moore
Nejhloupějšího anděla miluju od úvodního obrázku po zadní stranu přebalu a žádám, aby mi to někdo vysvětlil! Já přeci takovéhle knihy nečtu! A už vůbec se jim nesměju!! (Dosaďte celý "čapkovský" arzenál výrazů pro nejrůznější projevy veselí, ať nezabírám místo)... Četla jsem ji - no, už je to docela dlouho. A stačilo, aby se mi tady jen tak mimoděk kmitla před očima, a už jsem běžela ke knihovně a natěšeně ji vytáhla a očichala a ohmatala a pohladila a prolistovala - a už leží na nočním stolku s ostatníma, a já už vím, jak to dopadne. Že místo čtení žhavých novinek a psaní fundovaných komentářů se budu svíjet smíchy (až probrekávat) do samého konce téhle úchvatné smrštisrandy a rozhodně, rozhodně si ji nenechám zas až na vánoce. S tím teda fakt nepočítejte!!!... celý text
Pod sněhem
2015,
Petra Soukupová
Hrozně mě to bavilo. Všechny charaktery, všechny situace, všechny "osoby a obsazení" (od dospěláků po ty nejmenší včetně psa). Všechny z odlišných pohledů vyplývající reakce, každá k pláči i smíchu autentická věta, neúprosně logické plahočení se v neporozumění a komunikační hluchotě. Všechno to křehké mezi rodiči a dětmi. Všechna vztahová klišé. Všechna ta ramenatá sebejistota. A přes všechno - to neúnavné trmácení se směrem k nadějím... V celistvém gradujícím příběhu bez hluchého místa. Jojo, hrozně mě to bavilo...... celý text
Řekni vlkům, že jsem doma
2014,
Carol Rifka Brunt
...Vlastně jsem ráda, že už nejsem holka, potažmo adolescent. Těch věcí, co musí člověk odžít a odtrápit, těch přebujelých domněnek, těch chyb...Těch věcí, co člověku dají ostatní "sežrat", toho času, kdy si člověk převaluje v hlavě, na tohle nemám... A nemusíte mít ani divnou mámu, tátu bez názoru a ségru, která je tak zlá, až se zdá trochu úchylná... A nablízku něco, co hlava úplně nebere. AIDS... Nečetlo se mi to dobře. Ale notak, říkala jsem si, jasněže to a ono člověk nikdy úplně nezapomene, ale kolikrát sis už od té doby položila otázku, no páni, jak jsem mohla být takový jehně? Všichni to nějak zvládnem, ne? No, to je právě to. Ne. Když čtu druhou část anotace, zní jako nějaký zaručený návod. Ošemetné se mi zdá to "přečtěte si, co se stane, když...", jenomže ono to "co se stane, když..." prostě jako na potvoru žádný mustr nemá. Tak co s tím dál... Za mě to bylo až trochu nepříjemně přeexponované, mmj. taky tím, jak byl děj rozvleklý. Jak píše jakafe 28. února - jakoby autorka stůj co stůj chtěla od začátku do konce psát dechberoucí text, ale moc tlačila na pilu. Navzdory tomu závěr knížky mě dojal a smířil. Najednou se na malé ploše objevily načrtnuté odpovědi na to, co je odvaha konat, sebedůvěra, přijetí, láska a odpuštění. Takže vlastně držím palce, aby těch pětihvězdičkových komentářů bylo nepočítaně...... celý text