Matyesak
přečtené 5
Šepot z lesa
2022,
Kateřina Surmanová
V drtivé většině případů si vybírám knihy ke čtení podle recenzí. Důvod je zcela prozaický - mám málo času a ten chci investovat co možná nejlépe. Nicméně tu a tam udělám výjimku a šáhnu po titulu v knihkupectví takříkajíc na první dobrou. A to byl i případ Šepotu z lesa od Katky Surmanové. A musím říci hned v úvodu, bylo to milé překvapení. V první řadě je třeba říci, že nejsem fanda současné české maistreamové literatury (pana, dnes již zesnulého, Kunderu nepočítám díky jeho francouzskému občanství). Proto pro mě působilo jako zjevení prvních několik strach Šepotu z lesa. Barvitý, osobitý a květnatý jazyk, jímž Katka staví sympaticky naaranžované větné konstrukce. Mňamka, ze které mi spadl jazyk na kalhoty. A co je nejlepší? Autorka si nejen na český rybníček udržela nadstandartní řemeslnou (chce se říci až uměleckou) úroveň. Formálně super. No jó, ale co obsah? A zde se, chtě nechtě, musím opakovat - paráda. Velmi pečlivě dávkované napětí, prokládané intermezzi, co dávají čtenáři oddychnout a současně jej tlačí k oné ještě "jedné kapitole a půjdu spát". Dramaturgicky sice v samotném závěru trošku zaškobrtne, kdy závěrečná katarze je tak trošku uspěchaná, ale ani to nijak nesnižuje kvality Šepotu z lesa. A příběh? Kdo je fandou pana Kariky, bude jako doma. Mysteriózno, trošku krimi, trošku folk horor. Vše vyváženo a na to, že autorka pracuje s postavou jakési tajemné postavy čertíka v kulisách Orlických hor, počíná tak s citem, že to nepůsobí až tak úplně ne neuvěřitelně. Postavám je věnován dostatek prostoru, a proto působí vykresleně a čtenáři dává smysl jejich jednání. Závěrem se nedovolím menšího srovnáním s již zmiňovaným Karikou. Ten přišel s formulí folkového hororu zasazeném do nám známých kulis. Antagonista je v drtivé většině postava (resp. síla) vyvěrající z tradičních pověr, co si hledají místo v moderním světě. Kateřina Surmanová tuto formuli přejímá, ale nečiní tak prvoplánově, ba naopak. Posouvá ji ještě o třídu výše, protože ji obohatí o naše poměru velmi nadstandartní literární aspekt. Za mě jednoznačně milé překvapení a nemohu jinak než plný počet hvězd.... celý text
Byt v Paříži
2023,
Lucy Foley
Byt v Paříži jsem dostal jako odměnu coby věrného zákazníka jednoho nejmenovaného internetového knihkupectví. A zkusil jsem ho. Jakože atmosféra jednoho pařížského činžáku, dobrý. Koneckonců i ten děj a gradace napětí nebyly úplně špatný. Ale! Totálně odfláknutý postavy, jejichž pohnutky jsou místy nelogické, místy naprosto stupidní? Nene, díky. Jako jednohubka dobrý. Lepší než počítat ovečky.... celý text
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
Okolo Shustermanovy Smrtky jsem poměrně dlouho chodil s pochybnostmi; přecijenom YA literatura není ničím, co by mě vyloženě lákalo. Co ale čert nechtěl, jednou se ke mně jeden výtisk dostal. A já investovaného času nelituji. Ba naopak. Sice nejsem tak na větvi, jako někteří komentátoři přede mnou, ale kladné hodnocení převládá. To bez debat. V první řadě je třeba podtrhnout velmi zajímavý svět, do jehož kulis autor svůj příběh zasadil. Je unikátní a čtenáře zajímají všechny ty drobnosti, se kterými si autor umně vyhrává. Hybatelem samotného děje jsou dva adolescenti, kteří mají dostatek prostoru a oba prochází psychologickým vývojem. Za to palec nahoru. Na druhou stranu obě zmiňované persony jsou černobílé a v jejich charakterech jdou nejvíce znát prvky YA. Za to jednu hvězdu dolů. Vedlejší postavy jsou zajímavé a mnohdy charakterem předčí ústřední duo. Literárně jde vidět vysoká řemeslná kvalita - text je čtivý, bez rušivých prvků. Umělecký přesah by ale jeden hledal marně. Narativ je poskládaný logicky, dodržuje ověřené principy, tady není vo čem, víme jak. Otevřený konec se dá tak nějak předpokládat. Koneckonců, autor trilogii avizoval dlouho dopředu. Suma sumárum, Smrtka se v moderní produkci řadí k tomu nejlepšímu, co může čtenář dostat. Jsem zvědav, kam se Shusterman posune v příštích dílech. Doporučuji.... celý text
Strach
2016,
Jozef Karika
Příjemná Karikova jednohubka. Děj má spád, ačkoliv není nikterak revoluční. Autor se snažil navodit pocit tísně, což se na mnoha místech hlavně díky barvitému popisu krajiny i dařilo. Samo o sobě jedno z podařenějších Karikových děl. Schválně přetažený konec už je taková ta klasika.... celý text