marvan00 přečtené 101

Pod ochranou pohanského boha 2012, Tim Severin

Na Severinově knize lze dobře ilustrovat bídu současného historického románu. Zatímco historické reálie Severin nastudoval na jedničku, zcela mu uniká zeitgeist doby, nechápe tehdejší mentalitu lidí a tak jim podsouvá svůj, současný relativistický způsob myšlení, což je naprostý nesmysl. Obzvlášť pseudovědecké pasáže, kterými se Severin snaží přesvědčit čtenáře o racionálním jádru tehdejší spirituality působí jak ze zvláštní pomocné. Autor pomíjí skutečnost, že ekonomický pohled na život se objevil až s průnikem fénických a semitských kultur a v současné podobě vykrystalizoval v polovině 19. století marxismem. Chápu, že pro současné pragmatické "odkouzlené" myšlení, ve kterém současník uvízl, je těžké pochopit myšlení kultury, která byla určována zcela odlišnými hodnotami. Jak trefně poznamenal Hermann Hesse, středověký člověk by naši současnou kramářsko-pragmatickou kulturu vnímal jako nesnesitelně barbarskou. Pokud bych chtěl někomu přiblížit ducha vikingské éry, raději bych mu doporučil fantasy Paula Andersona Zlomený meč. V reáliích možná pokulhává, ale podstatu doby a ducha zprostředkuje nesrovnatelně lépe, než tenhle rádobyučený elaborát.... celý text

Hitlerova válečná stezka - Německo 1933-1939 2015, David Irving

Spolu s Taylorovými Příčinami druhé světové války má nejzásadnější četba o druhé světové válce. Irving jde cíleně proti obecně tradovanému výkladu dějin, poukazuje na to, že Hilerova politika měla své racionální důvody a po jeho porážce posloužila jeho démonizace vítězným mocnostem k zastření vlastních selhání a zavinění. Autorovo zanícení pro věc je znát z každé věty. A po přečtení knihy budete mít dost možná poprvé jasno v tom, o čem doopravdy byla druhá světová válka. Pokud se historie nemá opakovat, je v prvé řadě třeba znát pravdu, jakkoli je nepříjemná nebo jakkoli se někomu nehodí do krámu. A historické pravdě je, dle mého názoru, tzv. popírač holokaustu Irving mnohem blíž než cokoli z toho, co přináší oficiální historický výklad a Irvingovi úctyhodní kritici.... celý text

Mýcení 1999, Thomas Bernhard

Literární skvost, formálně i obsahově. Krouživý styl psaní asociuje nepřetržitý tok myšlenek a kupodivu nejde o žádný otravný experiment, naopak, dělá text hypnotickým, nedá se od něj téměř odtrhnout. Z textu je znát, že přestože se ve vzpomínkách vrací do svého mládí, pro autora šlo o stále živou věc, tentokrát mi přišel Bernhardův vztek méně proklamativní a více osobní. Kvůli této knize jsem na dlouhou dobu Bernhardovi propadl a zpětně musím říct, že nic lepšího jsem od něj od té doby nečetl (míněna próza, nikoli divadelní hry).... celý text

Syn služky 1968, August Strindberg

Zatímco Strindbergovy hry obdivuji, mají myšlenku i smysl pro pointu a gradaci, nad jeho prózou zůstávám v rozpacích. Jakoby ani nešlo o literaturu, ale jen o deníky s osobní, nikoli uměleckou hodnotou.... celý text

Zadní schodiště filosofie 1995, Wilhelm Weischedel

Zadní schodiště filosofie není jen filosofická drbárna o soukromém životě filosofů, všímá si častých rozporů mezi jimi hlásanými ideály a jejich všednodenní životní praxí. Zavilý obhájce pracujícího lidu Marx byl líný, rozmazlený a egocentrický buržoazní spratek, který v životě nepracoval, Nietzsche hlásal příchod nadčlověka ač sám slabý a neduživý a hlasatel osvícenského humanismu Rousseau byl bezcitný zmetek. Je škoda, že Weischedel nerozvíjí námět knihy dál a hlouběji. Přijde mi pozoruhodné, že ony filosofie nakonec v praxi odrážely právě spíš tu niternou povahu svých tvůrců a nikoli jejich přepjaté ideály. Tak marxismus nakonec zametl s proletariátem jako nikdy jiný a nahoru vynesl právě takové líné nemakačenka jako byl jeho tvůrce, teorie nadčlověka vynesla nahoru slabochy jako Himmler a přepjatý humanismus Rousseaua vykrystalizoval do krvavého revolučního teroru.... celý text

Filozofie moderního umění 2000, Konrad Paul Liessmann

Pokud vám doposud byla estetika srdečně ukradená, tahle kniha má předpoklady to změnit. Liessman stojí mimo všechny současné "progresivní" myšlenkové proudy, nepodléhá všudypřítomnému relativismu ani žádné ideologii. Tedy nikoli akademická "žvanírna", ale chytrá kniha plná postřehů pro život.... celý text

Himmler: Reichsführer SS 1996, Peter Padfield

Himmler spolu s dalšími se zasloužil o to, že německý nacismus nasál ty nejodpudivější rysy německého maloburžoazního šosáka a v kombinaci s heroickou mytologií vyústil v bezuzdné barbarství. Je ironií, že v čele zamýšlené rasově elitní SS stanul zakomplexovaný slaboch, přímá antiteze aristokraticky pojatého árijského nadčlověka.... celý text

Soumrak rytířů pouště 2008, Michael Asher

Povinná četba pro každého zavilého multikulturalistu, důkaz, že historie se opakuje, pokud se z ní nedokážeme poučit. Na začátku odpudivého a nesmyslného masakru francouzské výpravy Tuaregy v roce 1880 stál naivní francouzský cestovatel a příznivce Rousseauvy koncepce "ušlechtilého divocha", který přesvědčil francouzskou společnost, že Tuaregové jsou civilizací nezkažení "rytíři pouště". Z rytířů pouště se však nakonec vyklubala proradná sebranka, která jak se ukázalo, se po staletí žívila především krádežemi, podvody a vraždami. Francouzská trestná výprava, která následovala znamenala pro Tuaregy porážku, ze které se už nikdy nevzpamatovali. Ironií je, že mezi Evropany i po více než sto letech stále převládá nesmyslná představa o "rytířích pouště", kterou se pokusil narušit až autor, bývalý voják dlouhá léta žijící mezi saharskými domorodci. Bez zajímavosti není ani úloha osmanského Turecka, které ač už tehdy západní spojenec, nejspíš tento masakr iniciovalo. Nenapadá mě nic trefnějšího než banální konstantování, že historie se stále opakuje a pokud hledáte paralelu k současné islámské invazi do Evropy, tady ji máte a není to nijak povznášející čtení.... celý text

Západ a ti druzí. Globalizace a teroristická hrozba 2007, Roger Scruton

Scruton stojí díky svým pravicově konzervativním názorům v záplavě levicových multikulti autorů poměrně osamoceně. Přestože je kniha téměř 10 let stará, na jeho názorech není třeba měnit ani čárku, děsivé je jen to, že v současnosti se do detailů naplňuje právě to, před čím Scruton už dávno varoval. Na rozdíl od prominentního arabisty Kepela (Francouz, tenhle národ má na samolibé filosofické diletanty snad patent), který musí každou chvíli upravovat názory, protože realita jej pokaždé dožene a usvědčí z omylu, Scruton už roky tvrdí jedno a to samé a každý další vývoj jen potvrzuje jeho nelichotivé názory na islám. Zároveň je to člověk, který islámu rozumí a tvrdí naprosto banální věc: islám patří do islámských zemí kde vznikl, v Evropě a vytržený z kořenů původu se mění v katastrofu.... celý text

Turnerovy deníky 2008, Andrew Macdonald (p)

Turnerovy deníky vyšly asi 10 let po vydání zásadního eseje neomarxisty Marcuse, kterým jeho autor de facto vyhlásil likvidaci bílé rasy záměrným a pomalým oklešťováním jejích práv ve prospěch menšin. Současní levičáci pak svou agendou multikulti a politické korektnosti tuto nenávistnou vizi dále naplňují. A protože každá akce vyvolává odpovídající protireakci, lze Turnerovy deníky považovat za svého druhu odpověď na tuhle neomarxistickou fatvu. Dnes si navíc můžeme potvrdit, že T. deníky v mnoha ohledech předpověděly mnohé z toho, co se dnes děje (jako např. fatální selhání institucí ovládaných barevnými menšinami, viz. Baltimor 2015, atd.). A co se týče jejich extremismu a údajné nenávisti, no, takové elaboráty protěžované feministky Andrei Dworkin, mi nepřijdou o nic méně vyšinutější a nenávistnější.... celý text

Drazí zesnulí 1996, Evelyn Waugh

Jeden z nejvtipnějších textů, jaký jsem kdy četl, výbušná směs suchého britského humoru a zlomyslné jízlivosti, inspirovaná autorovým krátkodobým angažmá v Hollywoodu. Střet americké a britské kultury autor demonstruje na soupeření prestižního hřbitova vedeného stylem supermarketu a laciným hřbitovem pro domácí mazlíčky. Absurdní, hořké, trefné a zatraceně zábavné.... celý text

Stín z času 2013, Howard Phillips Lovecraft

Lovecraftova imaginace je úžasná, jeho způsob psaní už méně. Je místy až příliš rozvláčný a mnohomluvný, evidentně čerpal z povídek svého oblíbence E.A. Poa i stylově. A ano, Poe byl bezpochyby skvělý básník, ale zdaleka ne tak zdatný povídkář, jeho povídky vynikají imaginací, nikoli prozaickými schopnostmi. Ovšem v konstruování plížívé hrůzy je Lovecraft mistr nad mistry. Povídka Stín nad Innsmouthem je pro mě vůbec ten nejuhrančivější Lovecraftův text.... celý text

Hranice v písku 2000, Gerald Seymour

Seymour bývá často srovnáván s Forsythem, což sedí tematicky, nikoli kvalitativně. Forsythovi hrdinové bývají prvoplánově načrtnutí skautíci, čímž se Forsyth navzdory své snaze a ambicím řadí jednoznačně do ranku oddechové literatury. Seymour možná nemá takový čich na atraktivní témata, ale Forsytha hravě překonává propracovaností svých postav a komplexnějším pohledem na svět. Přestože se proslavil především dvěma romány z prostředí italské a ruské mafie (Zóna smrti, Nedotknutelný), Hranice v písku jsou, dle mého, jeho nejpovedenější román. Souboj anglického agenta s islámským teroristou vyúsťuje do sžíravého pocitu životní hořkosti a deziluze, který z knihy dělá něco víc než jen napínavou oddechovou četbu.... celý text

Conan a kletba monolitu 2004, Lyon Sprague de Camp

Howardovi pokračovatelé De Camp a Carter jsou obratnější fabulátoři než Howard, jejich texty jsou uhlazenější, ale zároveň jsou bez nápadu a tak nějak nevzrušivé. Navíc se neubránili určité psychologizaci hlavního hrdiny a tím zabili to nejcennější na Howardových povídkách: přímočarou a brutální povahu i konání barbara, prostého jakéhokoli stínu pochybností. Oč komplikovaněji pracují s povahou barbara, o to jednodušeji a prvoplánověji vyznívá samotný příběh. Snad s výjimkou poslední povídky, Rypák v temnotách, v tom nenacházím příliš z Howardova syžetu, natož stylu a uváděné Howardovo spoluautorství mi tak přijde značně diskutabilní. Alespoň jsem zpětně docenil přednosti původních Howardových povídek.... celý text

Zatím dobrý 2004, Jan Novák

Osobní zaujetí Honzy Nováka a originální dokumentární styl činí z knihy navzdory rozsahu neuvěřitelně čtivou a strhující četbu, člověk má pocit, jakoby byl přímo u toho (psáno v přítomném čase). Tuhle knihu jsem něpřečetl, ale prožil. Jiří Peňás, jehož názorů jsem si kdysi vážil, ji svého času označil za knihu roku.... celý text

Deset procent naděje 2002, Jiří Peňás

Jiří Peňás ve svém nejplodnějším období (redaktor kulturní rubriky Respektu) platil za intelektuální ikonu svého druhu. Ani s odstupem let neztratila tahle kniha nic ze svých kvalit, Peňázova schopnost jít na dřeň věci jde za dobové libůstky a tak tohle čtení, ač o událostech z let minulých, působí stále živě. Najdete tu jak sžíravou recenzi na Katovnu, tak i analytičtější texty např. o roce 1989 atd. Co mi zde naopak chybí, jsou texty jako např. o Thomasi Bernhardovi, které autor ze skromnosti a k mému velkému zklamání vynechal, s odůvodněním, že o některých tématech psali lépe jiní. Tohle je skromnost na nesprávném místě ...... celý text

Výbor z díla IX. - Člověk a kultura 2012, Carl Gustav Jung

Kniha, na kterou jsem netrpělivě čekal už od prvního svazku Jungova Výboru z díla. Jung zde vystupuje spíše v roli kulturního antropologa a jeho úvahy se dotýkají témat, které jsou pro evropské myšlení i umění esenciální. V době krize evropské identity a sebedestruktivních tendencí v humanitních oborech, mohou právě jeho texty sloužit jako východisko k znovuobjevení toho nejlepšího z evropských myšlenkových tradic, stojících v příkrém rozporu s ideologickými a demagogickými směry jako je např. Frankfurtská škola.... celý text

Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře 2002, Roger Scruton

Scrutonovy eseje dalece přesahují úzce vymezený rámec na kulturu zaměřených studií. Přináší např. jeden z nejlépe vyargumentovaných názorů poukazujících na nesmyslnost tzv. dekonstruktivismu, který doposud bují na humanitních fakultách, přestože mnozí z nás si už dlouhodobě kladou otázku, jestli jeho autor, Jacques Derrida, byl jen prohnaný podvodník nebo neskutečný idiot.... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Plytká a přeceňovaná novela, řekl bych, která sice získala autorovi Nobelovu cenu, ale za svou popularitu vděčí především dobovým souvislostem. Novela svým proletářským hrdinou korespondovala s marxistickým pohledem na svět, který uhranul západního intelektuála. Přesně ten typ literatury, kterou milují některé prostomyslné učitelky literatury na základních školách, tedy nic doopravdy myšlenkově náročného, zato s pochybným odérem čehosi obecně uznávaného. Dnes je novela mnohými chápána jako ukázkový midkult, tedy dílo banálního obsahu předstírající myšlenkovou hloubku, svého druhu tunelování vysoké kultury.... celý text

Malá knížka o lásce 2002, Jacob Needleman

Jacob Needleman je profesorem filosofie a zároveň poradcem v oblasti psychologie, tedy člověkem více než povolaným k tvrzení, že současná psychologie není schopna se fundovaně vyjádřit k tématu natolik elementárnímu, jako je láska. Proti pudově a sociálně podmíněnému chápání lásky staví lásku vyzrálou, jako partnerství dvou bytostí založené nikoli na kramářské etice má dáti - dal, ale na vzájemné podpoře osob směřujících k duševnímu a duchovnímu růstu. Předpokladem takového vztahu je dle autora poznání, že smysl života nelze nalézt v životě samém, ale pouze v tom, co jej přesahuje.... celý text