marcela6183 přečtené 304

Druhá kůže 1998, Eric Van Lustbader

Kaišó 1996, Eric Van Lustbader

Tak ne, tak zklamání. Příběh hlavního hrdiny Nicholase se sice daří rozvíjet dál. Ale ono mysterium kolem vzdálené země, jiné kultury, tajuplné povahy lidí buď vyprchalo, nebo je už natolik přetažené, že mě to nebaví. Dějové linie se jako obvykle střetnou na konci v čemsi, co mi připomíná pointu jen vzdáleně. Ztratila jsme se v jedné z linií příběhu. Nebo jsem mu spíš vůbec neporozuměla. A to mne vede k neúplnému pochopení a neúplnému prožitku. Takže ještě z nostalgie za tři a přemýšlím, jestli budu číst čtyřku.... celý text

Miko 1993, Eric Van Lustbader

Přiběhově stále na výši s mnoha kulturně zajímavými informace a faktografickými odbočkami. Uvítala bych rychlejší posun v ději, připadám si mírně jako při čekání, až České dráhy dojedou jednou na čas. Takže už bohužel skáču některé odstavce a držím se děje i klíčového slova Nicholas. Zatím je to o fous míň, jak čtyřka. Možná si Lustbader nasadil Ninjou laťku vysoko - skvěle rozjeté vyprávění udržel. Vvedlejší linie, které v první díle přidávaly na atraktivitě, zde naopak jako kdyby překážejí.... celý text

Kmotr 1990, Mario Puzo

Co napsat ke knize, která mrazí a z níž mrazí? Jak se dá zbavit nepříjemného pocitu v zátylku poté, co dočtete? Přečíst to znova. A hned! A přesně takhle to máme já a Kmotr. Vývoj děje, psychologie postav, mystično celého příběhového setupu v něčem zákázaném a nedostupném. Mystérium, které dokázal až Brown s Langdonem. Autorem je pan vypravěč s obrovským smyslem pro detail a jedinečným citem pro pointu. Dočetla jsem před víc jak rokem a pořád je to ve mně. Jak mám občas chuť, vidět sebe projektovanou do některé z postav, tady se bojím projektovat se i do dveří od auta. Jak se pro nějakou rozhodnu, tak mi ji autor vyřadí ze hry. Něco jako Hra o trůny, jen napsaná svižně a hlavně dopsaná. Jak mám některé knihy ráda až na druhý pokus (a některé ani na pátý), tuhle obdivuju zpovzdálí jako etalon metru a originál Giacondy. Řemeslně dokonalé, vypravěčsky hodnotné, myšlenkově ucelené, příběhově dotažené, pointově trefené. Je to jak auto s pětistupňovou převodovkou, kdy cítíte že šestka tam není, ale má to na ni! :-)... celý text

Omerta 2000, Mario Puzo

Poslední kmotr 2004, Mario Puzo

Kdyby Puzzo nenapsal Kmotra, úplně by stačilo, kdyby napsal Posledního kmotra. Jenže on ho napsal. Optikou toho je pak celé skvělé vyprávění uspávající a rozvláčné. Přemýšlím, jestli tohle není prvotina, co ležela pak tři dekády v šuplíku. A po vydání Kmotra prostě nakladatel chňapl po čemkoli dalším. Jak jinak si vysvětlit, že po něčem tak dokonalém padáme na hubu k něčemu s bídou za tři? Prostě nastavit si laťku Kmotrem a pak pustit do světa tohle mne trochu zklamalo. Puzzo pro mne zůstává velkým autorem, ale díky jiné knize. Dějově a myšlenkově to není tak silné, ale stále to stojí vysoko nad součastnou nadprodukcí oddechovek. Takže prostě jednu hvězdu navíc za autorskou kvalitu. Protože o nic menšího nejde. Snad Sicilián nezklame.... celý text

Sicilián 2006, Mario Puzo

Po přečtení Posledního kmotra jsem se opravdu těšila, že tohle mi zase zvedne náladu na pět hvězd. A dopadla jsem na prdel ke třem. Ale proč proboha? Přišla jsem si, jako kdyby Puzzo seděl ve třetí lavici a snažil se opisovat od Puzza v pvní lavici, přičemž mu zavazel stín Puzza v lavici druhé. Stejné postavy, o ouverturu postaráno, ale potenciál na velký příběh tak nějak podle mého nevyužitý. Na autorský styl příliš přímočaré. Zabij nebo budeš zabit na třechstech stranách? Achich ouvej. Ale jsou i nesporná pozitiva. Fakt cítím rozdíl mezi Amerikou a Sicílií. Mentální, kulturní. Za tohle bych dala snad Pullitzera. Puzzo oprávněně patří mezi geniální spisovatele. To rozhodně. Tři a půl.... celý text

Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře 2004, Mika Waltari

Lovci mamutů 1980, Eduard Štorch

Povinná četba ze základky. Kopnout srnčetem a už nikdy radši nečíst. Ale jo, jsou to přesně ty dvě hvězdy. Prostě proto, že jsem tohle číst musela. Příběh se mi nelíbil ani s odstupem dvaceti let. Prostě pořád je to nuda a Mamtíka nemiluju:-D Jediné, co mám ráda pořád, jsou popisy a vyprávěcí styl. A to je přesně za dvě hvězdy.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1994, J. R. R. Tolkien

Mág – Učedník 1996, Raymond E. Feist

Mág – Mistr 1996, Raymond E. Feist

Stříbrný trn 1996, Raymond E. Feist

Zlo v Sethanonu 1997, Raymond E. Feist

Rubínový rytíř 2006, David Eddings

Pořád se nedokážu rozhodnout, jestli Sparehawka miluju, nebo ho chci za bráchu. Leštit si s ním auto už podruhý nebudu, protože ta čenobílá dokonalost mi začíná lézt trochu na nervy. Dala bych poklad za trochu duševně pekelného konfliktu. Ale co mne bavilo a naopak perfektně nastartovalo na pozdější čtení Tolkiena, bylo vykreslení filozofie a kultur a všemožných náboženství. Přestala jsem se nudit. Začetla jsem se a bylo to zase dobrý. Pokud se tu najde ještě někdo podobně odvážný, kdo by zrušil třetí díl a z jeho celé záplatky udělal velkolepou poslední kapitolu, ať hodí palec, protože si případám jako idiot. Prostě trilogie jo, ale stačily by dva díly. Protože takhle to není na víc, jak za čtyři. S odřenýma ušima.... celý text

Diamantový trůn 1994, David Eddings

Já nevím, co to ten Eddings s těmi road story má:-) A už vůbec netuším, proč jsem se rozhodla napsat recenze i na Elenium. Asi proto, že jsem přelouskala Belgariad. A přišlo mi to nedospělé, rozvleklé a připomnělo mi to, že pohádkovo příběhové ságy vlastně miluju. Takže je to jedno velké klišé za druhým (motivy putování, oběti, utrpení, hledání). Sparehawk je tak česný, že kdybych ho použila jako houbu na auto, podrala bych si kapotu jeho diamantovým charakterem. Ale dost už narážek k názvu! Tak nějak to plyne v putování a kecání pokojně vpřed. A strašně mě to baví. A nemůžu se dočkat, až místní lidová knihovna konečně vydá ze svých útrob beznadějně vypůjčený druhý díl (flashback, tohle bylo fakt utrpení). Čtyři spokojené hvězdy. I po letech, kdy mám PDFko, a beznadějně sháním poslední vydání.... celý text

Královna magie 2004, David Eddings

A máme tu druhou partii pětidílného gambitu. V hlavní roli šachová figura ochránkyně královny magie Polgary. Konečně! A že to Garion pohnojil a ve velkolepm závěru potřebuje zachránit fakt usilovně. Motiv putování a cesta sama zatím jede jak po másle, dá se to číst jak pohádka i jako příběh. Ale začíná mi chybět ten šmrnc Elenia. Hrdinové jsou děti a potřebují dozor, takže zaťaté meče do břicha tu nejsou... takže akčňák se nekoná. Pořád za čtyři. Uvažuju, že přepnu na anglický originál, chtěla bych nasát něco autorského stylu. Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.... celý text

Pěšec proroctví 1995, David Eddings

Hra osudu začíná. Eddings píše v hádankách a vede vyprávěním nepochybně k cíli... takže šachová figura a fantazy motiv.... sirotek Garion je pěšec musím naplnit proroctví. Do toho motiv putování a je jasné, že jsem chycená v pasti musím-to-přečíst-a-hned!!! Chtěla bych taky dědu Belgarata. Elenium stále o chlup vede. Ale je to dáno dospělostí a vyzrálostí knihy i hrdiny. Čtyři a půl. Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.... celý text

Kouzelníkův gambit 2006, David Eddings

Hmmm, kouzelníkův gambit... kde je kruci ta šachová figura? Jsem vyvedená z konceptu, něco čekám a není náležitě naplněno. Nazvala bych to kouzelníkova léta učednická, protože jestli mi něco chybělo, tak to, aby hlavní hrdina začal dospívat. A ku*a rychle, protože během třetího dílu jsem měla místy pocit, že toho nechám a založím to do knihovny. A pak se rozjel o příběh a zase mne to chytlo. Velmi. Pointa překvapila ty čtyři si zaslouží víc, než dost! Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.... celý text

Věž černé magie 1995, David Eddings

Hurá, zase sme zpět u šachu. Zase jsme zpět u přirovnání. Stává se z toho docela akčňák a pozoruju paralely s dalšími ságami. Společenstvo prstenu se taky muselo rozdělit, hobiti taky museli dospět. A už je to tady. A vyprávění má najednou pořádný švih. Holt v menší skupince už toho tolik nenakecáte. Nechci opisovat od kolegy, je pravda, že pointování má Eddings v malíčku. Je stále vidět, že kniha je spíš náctiletá a dospívání je pekelně bolestné. Takže pořád za čtyři. Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.... celý text